Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Jsem tu

Po škole jsem si ještě k Rachel došla pro svoje věci a pak vyrazila domů. Tentokrát bez ní. Ještě si musí udělat nějaký úkoly. I přestože se stýká s tou největší záškolačkou, tak se na faktu, že je neskutečnej šprt, nic moc nemění. Já hodila batoh do rohu pokoje a natáhla se na postel. Zadívala jsem se na bílý strop a ponořila se do svých myšlenek. Když nad tím tak přemejšlím, tak ona je pro mě teď tím nejdůležitějším člověkem na světě. Je v podstatě všechno co mám. Je něco jako má drahá polovička, strážný anděl. Nebo tak něco. Z ničeho nic přišla do mého života a teď pro mě znamená, tak moc. Měla bych jí to říct? Nebo je to až moc sentimentální? Zatím jsme si ani neřekly něco jako „miluju tě."

Nebo jen moje blbá hlava řeší některé věci až zbytečně moc. Jo, to je nejspíš ono. No možná, že to není tak přehnané. Nejsme spolu vlastně ani týden. Možná bych si měla jít promluvit s mámou, blbčín tu naštěstí nebyl. Naštěstí jsem se mu vyhnula, když jsem zůstala u Rachel. Takže jsem sešla schody dolů do kuchyně, kde máma obvykle odpoledne pobývá.

„Ahoj mami" prošla jsem kolem ní a opřela jsem se o kuchyňský pult. Zdála se být překvapená tím, že mě vidí. „Ahoj zlatíčko. Kde jsi byla posledních pár dní?" – „Celou dobu jsem byla s Rachel. Chtěla jsem ti napsat, ale mám-li být upřímná tak jsem zapomněla. Vážně svůj mobil moc nepoužívám. Promiň." Věnovala jsem jí omluvný pohled. Ona přikývla a dodala: „No tak v tom případě je to v pohodě. Jsem ráda, že tě zase vidím. A taky, že jsi sis začala znovu trochu užívat. Nevím jak to říct, ale vidím v tvých očích jakousi jiskru, která v nich dlouho chyběla." Podivila jsem se: „Wow, to bylo hluboký mami. Ale asi máš pravdu. Ona je jako můj ochránce. Nejsem typ člověka, kterej by se na někoho upnul tak rychle, ale s ní je to jiný. Ona, je jiná. V dobrém slova smyslu." Pronesla jsem rozpačitě. „Ano to vidím. No a stráví tady Rachel dneska noc?" – „Jop, vlastně by tu měla být každou chvílí." Vyhoupla jsem se na linku. „Až dorazí tak jí řekni, že bych si s ní ráda promluvila." Poškrábala jsem se na hlavě. „Uhmm, jasně." – „Buď klidná. Chci jí jen něco říct a taky ji trochu líp poznat." Přikývla jsem. „Nejspíš si půjdu ještě dát sprchu, než dorazí. Kdyby přišla dřív, tak přeju hodně štěstí ve vašem ehhhmm, rozhovoru." Všimla jsem si, jak přikyvuje, než jsem vyběhla po schodech nahoru.

Vzala jsem si nějaké spodní prádlo, tričko a kalhoty. Pak jsem skočila do sprchy. Nepatřím mezi ty lidi, co by si ve sprše prozpěvovali, takže se mi podařilo zaslechnout zvonek, který se v přízemí rozezněl. Máma a Rachel se spolu začaly o něčem bavit. O čem to jsem neslyšela. Utřela jsem se do ručníku, vklouzla jsem do svého oblečení a nakonec jsem si usušila hlavu. Měla bych si vzít beanie čapku? Ah, kašlu na to.

Sešla jsem dolů, abych se připojila k mámě a Rachel. Dala jsem Rachel pusu na tvář a pak pronesla: „Co tu provádíte?" - „Vlastně nic. Tvoje mamka se mě zrovna ptala, co bych si dala k jídlu." Odvětila mi obratem, Rach. „Počkat, co budeme jíst?" – „No jelikož, David tu dnes nebude, tak jsem vám dala do trouby pizzu. A ještě než se zeptáte je domácí." – „A jakáže je to pizza? Já jen, že jsem vegetariánka." Stejně jako máma jsem si zmateným pohledem přeměřila dívku u stolu. „Jééžiš, dělám si srandu." Zasmála se. „No ona je to špenátová pizza." Teď jsme se zmateně podívaly na mámu my dvě. „Taky si dělám srandu. Nejsi sama, kdo tuhle hru umí hrát, Rachel." – „Díky bohu." Všechny jsme se začaly smát. Jsem ráda, že si s mámou, Rachel takhle padla do noty. To už se nestalo dlouho, že by schvalovala kohokoli koho znám.

Jakmile byla pizza hotová, pustily jsme se do jídla. Byla vynikající. Potom jsme se s Rachel rozloučily s mámou, která se přemístila k televizi a vínu. Následně jsme se s dívkou odebraly do mého pokoje. „O čem jste se skutečně spolu bavily. Ze sprchy jsem toho moc neslyšela, ale znělo to vážně." Optala jsem se a přistoupila ke svému přehrávači, po tátovi. „Jenom mi říkala, že si mě váží. A že je hrozně ráda, že jsem s tebou." Oh, moje mamka je někdy tak roztomilá. „Tak to jsme dvě, zlato." Odvětila jsem jí a stiskla na stereu tlačítko přehrát. „Eh. Budu si muset namixovat nový playlist, už to mám všechno oposlouchaný." Prohodila jsem spíše pro sebe. Náhle se zpoza mých zad ozvala Rachel. „Kdo je ta dívka na fotce?" Zavrtěla jsem hlavou a prudce se otočila. Rachel stála u otevřeného šuplíku s mým oblečením a v rukou držela fotku mě a Max, kterou jsem si tam před lety schovala, s tím, že už jí nikdy nevyndám. „Ouhh." Hlesla jsem tiše. „To je Max, má bývalá kamarádka." – „Bývalá?" – „Odstěhovala se." Rachel mi věnovala uvědomělý pohled. „To je ta, co odešla po to, co tvůj táta..." Jemně jsem přikývla. „Já... Nikdy jsem se o tom s nikým ve skutečnosti nebavila. Máma mě párkrát sice poslala k psychologovi, ale jediný co ode mě dostal, byl kopanec do holeně a kousanec na ruce." Hlesla jsem s mírným melancholickým smíchem. „Jo to zní, jako ty." Dodala se smíchem má dívka. Přistoupila jsem k posteli a převzala si od ní fotku. „Byla to má nejlepší kamarádka. Znala jsem jí už od školky a nikdy by mě ani nenapadlo, že odejde, v době kdy jí budu potřebovat nejvíc." Po tváři mi stekla jedna neposedná slza, která dopadla na fotografii. „Nejvtipnější na to je to, že tahle fotku vyfotil můj táta jen pár hodin před svojí smrtí." Další slza stekla z mého obličeje na fotku. „Někdy přemýšlím nad tím, co by se mohlo stát, kdyby se změnila byť jen jedna jediná drobnost. Mohl by tu stále být?" Zoufale jsem upustila fotografii a ta se snesla k zemi. Já dosedla na gauč a přiložila ruce oči a zavzlykala. Náhle jsem ucítila mě dobře známý vanilkový parfém a hřejivé objetí. „Šššš." Konejšila mě dívka a opakovaně mne hladilo po zádech. „Promiň." Hlesla jsem. „Neomlouvej se. Je hrozné čím vším sis musela projít." Rachel mi vtiskla polibek do vlasů a dál mne konejšila. „Podívej se na mě." Pronesla. „Jsem tu a vždy tu pro tebe budu. Od teď už napořád." Zvedla jsem obličej a pohlédla jí do očí. Ona mi prsty setřela slzy stékající po mé tváři. „Sama moc dobře víš, že jsem kráva. V životě jsem udělala spoustu chyb a ještě jich spoustu udělám, ale ty mezi ty chyby nikdy patřit nebudeš, Rachel." Dívka mi věnovala upřímný a děkovný pohled. „Ty...." Zadrhla jsem se. „Ty jsi všechno, co mám." Tohle jsme řekly společně.

„Správně, tak přestaň nad něčím takovým přemýšlet. Miluju tě, Chloe." Na okamžik jsem se začervenala. „Taky tě miluju, Rachel." Pronesla jsem opatrně. „ Viděla jsem, jak si se začervenala." Usmála se na mě. „To je tak roztomilý." Dodala. „Buď zticha!" – „Přinuť mě." Vášnivě jsme jí políbila, nechajíc naše rty mluvit za nás. Konečně se cítím v bezpečí.

KOREKCE PROVEDENA 18.11 2020