Life is Strange - Blue Angel [AmberPrice]

Večeře

Po rozmluvě s Rachel už mi bylo mnohem líp. Byla tu pro mě, když jsem jí potřebovala a díky ní už jsem už klidná a necítím se už nadále smutná. Bylo to jako kdyby, mi spadnul kámen ze srdce a i z mé mysli. Je hezké vědět, že máte někoho, kdo vám bude pomáhat a podporovat vás ať se děje cokoliv. „Rachel, Chloe, večeře je hotová." Ozvalo se náhle z přízemí. „Není na mě poznat, že jsem před chvílí brečela." Otázala jsem se dívky vedle mě. „Ne to víš, že ne. Náhodou ti to moc sluší. Kdyby si na sobě měla nějaký make-up tak to by to bylo horší. Ale jak říkám stále si moje sexy kočka." Rachel, mě ujistila a já se musela usmát. „Já tě tak zatraceně miluju, Rach." – „Já tebe taky, Chloe." Předtím než jsme šly dolů, vtiskly jsme si polibek na rty a společně odešly z jejího pokoje.

„Ahoj, zlato." Pan Amber, přivítal svou dceru. „Ahoj tati. Jak bylo v práci?" – „Hned ti to povím. Nejdřív se, ale posaďme. Oh a ahoj Chloe." Pan Amber ke mně napřáhl ruku a já jeho nabídku o podání ruky přijala. „Zdravím, Pane Ambere." Nesnáším tenhle pocit, nevědět co říct. Plus si ani nejsem jistá tím, zda bych měla vůbec něco říkat. Nechci ho nějak urazit nebo ze sebe udělat blbku. Raději jsem si v tichosti sedla ke stolu. Rachel si sedla mezi mě a jejího tátu zatímco Rose se posadila naproti mně. Rose, k večeři udělala kuře a musím říct, že vypadá naprosto lahodně. Všichni jsme si nandaly na talíře a pustily se do jídla. Sice bych si k tomu radši dala pivo než vodu, ale co už. James z ničeho nic promluvil. „V práci se nic zajímavého neudálo, tak jako obvykle. No vlastně mám jednoho nového klienta. Dostal se do dost prekérní situace. Dřív bral drogy a momentálně dluží docela dost peněz svému dealerovi. Kvůli tomu je v dost velkém nebezpečí. Prý nehodlá zaplatit ani cent. To je důvod, proč se u nás ukázal. Chce, aby jeho dealer skončil ve vězení. Zatím to vypadá, že se nám podaří ho tam dostat, jelikož má na svém kontě několik styků s policií. Ale to je asi tak vše. A jak bylo ve škole?" – „Jako obvykle." Řekla Rachel. No řekla bych, že zatím dobrá konverzace.

„Chloe a už víš, co budeš dělat po škole?" zeptala se mě Rose po chvilce. Zeptat se puberťáka a ještě ke všemu mě, na to co chce dělat po škole je snad ta nejohranější otázka vůbec, ale já bych sama nic lepšího nevymyslela. Navíc jsem ráda, že se semnou Rose chce bavit. „Zatím si nejsem jistá. Buď půjdu někam na univerzitu, nebo si otevřu vlastní autodílnu. S autama to docela umím." – „No zatím máš dost času se rozhodnout. Tak hlavně když tě to bude bavit a budeš spokojená." Řekla a já přikývla. „Jak jste se vy dvě vlastně poznaly, jestli se můžu zeptat? Myslím to tak, že chodíte do stejné školy už dlouho, ale Rach, se o tobě poprvé zmínila, zhruba před týdnem." James, namířil tuto otázku na nás obě. „Pokud mám být upřímná, dřív jsem Rachel ani neměla moc ráda. Byla normální, populární holka, kterou měl každý rád a každý se s ní chtěl bavit Tak to bylo do toho koncertu. Odhalila svou naprosto odlišnou stránku, starající se stránku. No a od té doby jsme tak nějak spolu. Nedokážu si představit nikoho, koho bych po svém boku měla radši než ji." Usmála jsem se na Rachel. Trochu se začervenala, vzala mou ruku do těch svých. Její dotek mi v břiše vytvořil hromadu motýlků a takový ty podobný blbosti. „Tak to doufám, že se mi o ní, budeš pěkně starat. Je pro mě nezvyk, že se Rachel líbí dívky, ale zase nejsem žádný homofob. Dokud bude Rachel šťastná, budu i já." Řekl James. Páni, možná, že zas není takovej kretén, jak jsem si myslela. „Děkuju, Pane Ambere. Kéž by si to můj nevlastní otec myslel taky." – „No je to pouze nevlastní otec. Sama se můžeš rozhodnout, jak moc ho necháš řídit svůj život. Takže pokud se ti nelíbí jeho přístup tak ho nenech s tebou jednat tak jak s tebou jedná. Nemusíš se na něj hned naštvat nebo na něj křičet, ale prostě mu vážně řekni, že se o jeho názor nezajímáš a, že je to tvůj život. Homofobové nikdy nebudou uznávat homosexuální vztahy, ať se budeš snažit sebevíc." – „Chápu." No tohle už byla celkem příjemná a milá konverzace. „Rachel co pak, že jsi tak potichu?" Prohodila Rose „Nechtěla jsem přerušit váš rozhovor, je moc hezké slyšet tátu tohle říkat." Zasmála se. „Jak to myslíš?" zeptal se jí James s mírným úsměvem na tváři. „Zaprvé jsem tě nikdy dřív neslyšela bavit se o takových věcech a za druhé, Chloe je první z mých přátel komu si dal takovou radu." – „To co říkáš je, pravda. Ale vidím jak moc se o tebe Chloe stará a nejspíš tě má vážně ráda. Připomínáte mi nás dva, když jsme byli mladí." Wow, Pan Amber to tady teda rozjíždí. A Rose se červená, jak rajče. Je roztomilé vidět, že i po těch letech v manželství, ji dokáže takhle vyvést z míry.

Poklidily jsme ze stolu a já pomohla Rose s nádobím. Rachel, se zrovna bavila o nějakém školním projektu se svým tátou. „Nechci být nezdvořilá, ale jsem si jistá, že moje mamka by mě chtěla dnes večer mít doma." Řekla jsem, jakmile jsme domyli nádobí. „Jsi u nás vítána kdykoli budeš chtít. A říkej mi, Jamesi." Prohodil muž a usmál se. „Ráda bych šla s ní, takže se uvidíme zítra?" řekla, Rachel. Asi to byl víc fakt než otázka. „Jo určitě, tak se uvidíme zítra." Řekla, Rose. Páni vážně jsem nečekala, že by dnešní večer mohl být tak hezký. I když jsem si myslela, že si s Jamesem nějak zvlášť nesedneme. Nakonec to bylo fajn. Její rodiče jsou vážně v pohodě.

KOREKCE PROVEDENA 2.12 2020