Magie Není Všechno ✔

2. Kapitola

Pomalu jsem sešla dolů a i přesto, že jsem si byla doteď téměř jistá tím, že mě vezmou, zapochybovala jsem o tom.
Došla jsem až dolů a jednorožka mi pokynula, ať jdu dál.
„Zkouška bude mít tři části.“ Informovala mě. „Ta první je jednoduchá. Musíš nechat tuhle květinu vyrůst.“ Ukázala mi květináč s mým jménem, ve kterém byla malá rostlinka s třemi listy.
„Fajn.“ Samolibě jsem se usmála, protože tohle kouzlo jsem se učila ve čtyřech letech.
Rozzářila jsem roh modrou magií a z květiny vyrostl keřík s růžovými květy.
Jednorožka uznale pokývala hlavou a přesunula nás do vedlejší místnosti s kruhovým půdorysem. „Tady máš za úkol proměnit tohle jablko v pomeranč a zase zpátky.“
Obrátila jsem oči v sloup, protože jestli bude takhle lehký i ten poslední úkol, dostane se sem skoro každý.
Napodobila jsem Celestiin samolibý výraz na stokorunové bankovce a udělala to, co po mně jednorožka chtěla. Ta si opět něco zapsala a odebrala se do další místnosti.
Následovala jsem ji. Místnost, do které jsme vešly byla poměrně velká a po zdech byly obrazy znázorňující různé významné události, jako třeba založení Equestrie, Poníkovské války, nebo Twilightina korunovace. 
„Vylosuj si papír.“ Požádala mě jednorožka.
Vzala jsem do magie náhodný papír a rozložila ho. „Starověk šest.“ Přečetla jsem nahlas.
„Oukej.“ Řekla si pro sebe klisna a více nahlas dodala: „Budeš vyprávět o době od roku tři sta až do roku sto před naším letopočtem.“
„Ehh…“ Zamyslela jsem se, protože jsem si tak rychle nedokázala zařadit, co se tam stalo.
„Pomůžou ti tyto dva obrázky.“ Poradila mi jednorožka a ukázala na obraz s Poníkovskými válkami a na ten, který znázorňoval korunovaci princezny Glorie.
„Ty obrazy jsou naopak." Řekla jsem, protože jsem si byla jistá, že tehdejší Canterlotská královna Glorie byla korunována ještě před válkami
"Výborně, Smart Mystery." Pochválila mě jednorožka. "Jsi první kdo na to přišel."
Chtěla jsem odpovědět něco v tom stylu, že jsem chytrá, ale radši jsem jen pokrčila rameny.
„Tak nám o tom něco pověz.“ Požádala mě jednorožka, která o sobě z nějakého, mě neznámého důvodu mluvila v množném čísle.
„Takže, královna Glorie byla korunována někdy kolem roku dvě stě šedesát před naším letopočtem, protože kvůli vládě otrávila svého staršího bratra.“ Začala jsem. „O deset let později byla ale zavražděna svým nejmladším bratrem, jehož jméno bylo vyškrtnuto ze záznamů. Canterlot pak napadl Equestrii, ale ta ho porazila. Canterlot si nenechal porážku líbit a napadl Equestrii znovu. Velel jim Gloriin bratr, ale Canterlot byl znovu poražen. Ve třetí válce byl Canterlot zničen a připojen k Equestrijskému území. V roce devět set třicet našeho letopočtu se pak stal jejím hlavním městem.“ Dokončila jsem svůj proslov.
„Zapomněla jsi na sebevraždu Canterlotského krále, ale jinak správně.“ Jednorožka si znovu něco zapsala. „Můžeš jít.“ Dovolila mi.
Zdvořile jsem poděkovala a šla pryč.
Namyšleně jsem se otočila na čekající poníky a upalovala pryč.