Magie Není Všechno ✔

25. Kapitola

Chvíli jsem seděla na posteli, hleděla do blba a snažila se nemyslet na to, co se v posledních dnech stalo.
Po asi dvaceti minutách přišla Cure. „Jak se tvůj vlas dostal na detektivovo tělo? A nelži mi."
„Nevím."
„Vážně?"
„Jo. Přísahám!"
„Dobře, budu ti věřit. Nevzpomínáš si, že by se kolem tebe od soboty někdo nějak podezřele motal?"
„Kromě tebe a Wooda? Ne," pokrčila jsem rameny.
„Jak jinak by ti ale někdo mohl vytrhnout vlas?"
Na chvilku jsem se zamyslela. „Možná ho vytrhávat nemusel."
Cure se na mě podívala.
„Dva týdny jsem spala v pokoji s Floret, June a Clover. Možná ho našli na polštáři."
„Chceš říct, že to udělala jedna z nich?"
„Musel to být někdo ze školy, ředitelce se v počítači objeví všichni, kteří přijdou nebo odejdou a každého podezřelého už by vyslýchali."
Do místnosti opět nakráčel Wood.
„Říká ti něco sloveso klepat?" pozvedla jedno obočí Cure.
„Ve slovních druzích se nevyznám."
„To není o slovních druzích , je to o slušném chování," obrátila oči v sloup Cure.
„Jo, fajn. Co děláte?"
„Řešíme vraždu," odpověděla jsem popravdě.
„Beze mě?"
„Jo."
„Proč vám nemůžu pomoct?"
„To nikdo netvrdí," namítla Cure.
„Smart říkala, že ji řešíte beze mě."
„Jo, je to docela logické, protože vzhledem k tomu, že jsi byl doteď někde jinde, bylo nutné ji řešit bez tebe," podotkla jsem.
„Hm," udělal Wood a začal se rozhlížet po místnosti.
„Co pitva, Cure?" podívala jsem se na moji víc než nejlepší kamarádku a třináctiletou soudní lékařku v jednom, a z nějakého důvodu mi tato otázka připadala nesmírně vtipná.
Podobně na tom byl Wood, který vyprskl smíchy.
„Pachatel ho nejdřív praštil zezadu kamenem, čímž ho omráčil a pak ho několikrát bodl nožem. Opět byly nalezeny stopy magie, ale ani tentokrát nebyl pachatel dost hloupý na to, aby bral do magie tělo oběti, takže se nepodařilo zjistit, komu ta magie patří."
„A to všechno se stalo tady ve škole?"
„Jo."
„Divný," usoudil Wood.
„Woode," nadechla jsem se a zase vydechla, abych se uklidnila. „Staly se dvě vraždy a za obě může někdo, kdo s náma chodí do školy a možná i do třídy. To je víc než jen divný!"
„Tak co prohlédnout ty záznamy?" navrhla Cure.
„Nemůžeme tam jen tak napochodovat a začít se jí hrabat v počítači. Musíme mít povolení."
„Řekneme natvrdlému asistentovi," pokrčila rameny Cure. Zřejmě jsem nebyla jediná, kdo toto oslovení používá.
„Komu?" nechápal Wood.
„Tomu co nás vyslýchal," vysvětlila jsem.
„A ten nemá jméno?"
„Nevím, ale řekla bych, že natvrdlý asistent mu říká už i jeho máma," usoudila Cure.
„Není až tak natvrdlej."
„Víš, Woode, nemůžeš každého, kdo má vyšší IQ než ty pokládat za nenatvrdlého," pokrčila jsem rameny.
Wood cosi zamumlal a Cure navrhla, že by bylo dobré se přemístit, protože je to jediný způsob jak se vyhnout komukoliv, kdo je schopen nějakým zázračným způsobem na dané místo přivolat zbytek školy, o což jsme ani v nejmenším nestáli.