Magie Není Všechno ✔

20. Kapitola

„Ale kdo ty klisny jsou?" zeptala se Cure.
„Nevím," přiznala jsem.
„V knihovně jsou záznamy o všech ponících, kteří v Equestrii kdy žili," vzpomněl si Wood.
„Takže i o mně?" vyvalila jsem na něj oči.
Wood kývl. „Mají tam o tobě všechno."
„Proč se tam nepodívá policie?" chtěla vědět Cure. „Zjistili by, kdo skutečně zabil Watery."
„Vraždy a tak tam nejsou," pokrčil rameny Wood. „Ne, dokud nezjistí, kdo je vrah."
„Tak na co čekáme? Jdeme!" vypískla Cure.
„To je právě to, obyčejné poníky k tomu nepouští."
„A jak o tom teda víš?" chtěla vědět Cure.
„Táta tam pracuje," vysvětlil Wood.
„A proč tě tam teda nepustí?"
„Víš, Cure, ne každý svému potomku důvěřuje tak moc, aby ho nechal pitvat svoji zavražděnou spolužačku,"
„Ale tady nejde o pitvání!" ohradila se Cure.
„To je fuk, táta mě k tomu nepustí."
„Bude muset," pokrčila rameny Cure.
„A jak to chceš konkrétně provést?" obrátil oči v sloup Wood.
„Uvidíš," ušklíbla se Cure.

„Tady to je," prohlásil Wood, když jsme došli před velkou budovu, ve které byla knihovna.
„Ty jo zabavíš a já a Smart se tam zatím nenápadně vloupáme," oznámila Cure.
„Proč zrovna já?" zavrčel otráveně Wood.
„Protože jsi jeho syn a nás nezná," pokrčila rameny Cure.
„A taky proto, že jsi tu ten nejmíň důležitej," dodala jsem zlomyslně a Cure vyprskla smíchy.
„Tak fajn," odsekl Wood. „Klíč má na stole."
Wood si povzdechl a vešel dovnitř.
„Ahoj tati!" houkl.
„Ahoj," přišel žlutý pegas s tmavě hnědou hřívou se světlejšími pruhy.
„Musím ti něco důležitého říct," oznámil Wood.
Následujících deset minut proběhlo tak, že zatímco Wood svému otci vykládal duchaplnou historku o kuřatech, já s Cure jsme se snažili na zabordeleném stole najít klíče.
„Tady je," zašeptala Cure, když našla klíč o velikosti asi tři centimetry.
Nenápadně jsme se dlouhou chodbou vplížily ke dveřím s nápisem záznamy, načež jsme zjistily, že klíč nám je k prdu, protože jsou otevřené dokořán.
Místnost byla docela velká a všude, kam jsem se podívala, byly police s knihami, které byly naštěstí pečlivě srovnány podle abecedy.
„Já najdu Strong Magic a ty Rosemary," zavelela Cure a vydala se k policím se S.
Já zamířila k R. Knihu se jmény na Ro jsem našla snadno, ale najít v ní Rosemary trvalo už trochu déle.
Podle té knihy byla její smrt nehoda.
„Našla jsem tu Rosemary," informovala jsem svoji kamarádku.
Cure se přišla podívat. „Panebože," hlesla.
„Co je?" nechápala jsem.
Cure ukázala na jméno pod tučně vytištěným nadpisem rodina. „Sestra Shining Wind," přečetla nahlas.
„Wind?" vyvalila jsem na ni oči. „Ta z naší třídy?"
„Jo, to je ona," kývla Cure. „Myslím, že máme první podezřelou."
„Myslíš, že ji zabila ona?"
„Nevím," pokrčila rameny Cure a uklidila obě knihy zpátky. „Ale měla by důvod."
Vplížily jsme se zpátky zrovna, když Wood vyprávěl něco o ovcích chrlících oheň.
Krátce po tom, co jsme vyšly ven, se k nám Wood přidal. „Zjistily jste něco?"
„Rosemary byla sestra Shining Wind z naší třídy," odpověděla jsem.
„Měli bychom se jí na to zeptat," usoudil Wood.
„Jasně," obrátila oči v sloup Cure. „Čau, Wind! Dlouho jsme se neviděly! Mimochodem, nemáš něco společnýho s vraždou Watery?"
„Nejsme detektivové, nemůžeme někoho jen tak vyslýchat."
„Můžeme si vzít falešné odznaky," pokrčil rameny Wood.
„Je nám dvanáct," připomněla mu Cure. „I kdyby ty odznaky byly pravé, banda dvanáctiletejch děcek prostě detektivy moc nepřipomíná."
„Tak bychom měli zajít na policii," trval na svém Wood.
„Jo, a přiznat se k vloupání."
„Možná by jen stačilo říct, že Wind by k té vraždě měla taky důvod, o tomhle vůbec mluvit nemusíme," napadlo mě.
Cure přitakala. „Možná..."