Magie Není Všechno ✔

13. Kapitola

„Co se ti stalo?" zeptala se mě znepokojeně June, když jsem vběhla do pokoje se zděšeným výrazem na tváři.
„Nic, co by tě muselo zajímat," odbyla jsem ji.
June jen pokrčila rameny a spolu s ostatními se vrátila ke hraní hry poníku, nezlob se.
Ten moment, zaslechla jsem znovu ten otravný hlas. Ten moment, když shodila Cure, jsi ji chtěla zabít. Měla jsi to udělat.
Nech mě na pokoji! Okřikla jsem v duchu hlas a doufala, že když čte mé myšlenkové pochody, uslyší to.
Všechno nebude podle tebe, smiř se s tím.
Vypadni z mojí hlavy!
Jsi tvrdohlavá, ohodnotil mé vlastnosti hlas.
Kdo vůbec jsi? Zeptala jsem se, když mi došlo, že ho asi jen tak nevyhodím.
Jsem ty, odvětil hlas.
Nejsi já, protože já mám jen jedno myšlení.
Ale jsem, mám nad tebou absolutní moc.
Jo, úplně ti věřím, v duchu jsem obrátila oči v sloup.
Aniž bych to chtěla, zvedla jsem se a šla dolů po schodech a zase zpátky.
June, Floret a Clover na mě koukaly jako na blázna a já šla radši pryč, protože jsem chtěla ten debilní hlas seřvat, což by v pokoji s dalšími třemi klisnami dost dobře nešlo.
Už mi věříš? Zeptal se posměšně hlas. Mám nad tebou absolutní moc, a ty s tím nejsi schopná nic udělat.
Už ti nebudu nadávat do parazitů a debilních hlasů, ale neovládej mě. Pokusila jsem se o obchod, protože když ten hlas chce, abych zabila Watery, kdoví co může ještě udělat a svést to na mě.
Mě je jedno, že mě máš za parazita, ubezpečil mě otráveně hlas.
Ale nebudeš mě ovládat.
Já tě nechci ovládat.
Tak proč teda ještě oxiduješ v mojí hlavě a vytahuješ se tady, že máš nade mnou neomezenou moc!? Naštvala jsem se.
Protože ji mám.
A co po mě teda chceš!?
Chci aby ses naučila jedno kouzlo a přenesla mě do reality.
A proč bych to jako měla dělat? Zavrčela jsem v duchu.
Protože jinak z tebe udělám vraha.
„To ne!" vykřikla jsem a z kabinetu vykouklo několik učitelů.
„To ne," zopakovala jsem šeptem, když zase zalezli.
A jak tomu chceš asi tak zabránit? Smál se ten otravnej hlas.
Fajn, souhlasila jsem neochotně. Přenesu tě do reality.
Mám nad tebou absolutní moc, připomněl mi hlas.
Nemusíš mi to pořád říkat! Zaječela jsem v duchu. Jak to mám teda udělat?
To je právě to, co nevím. Ale kouzlo by mělo být v knihovně. Máš na to tolik let, kolik budeš na téhle škole.
Jinak co?
Jinak tě ovládnu napořád a bude z tebe vrah, zabiju půlku Equestrie a ty poneseš následky.
Jo, fajn, odsekla jsem a rozhodla se jít na pokoj, protože jsem se chtěla učit na páteční ústní zkoušení z občanky.

Další dva dny se neudálo nic důležitého, ale ve čtvrtek pustili Wind z nemocnice.
Šla jsem na hodinu, když jsem zaslechla její tichý a vystrašený hlas. „Proč jsi mi to udělala?"
„Měla jsi zemřít, Wind, a ty to víš!" zaječela na ni Watery.
„To není odpověď na mou otázku." upozornila ji Wind.
„To možná ne," zavrčela Watery. „Ale pro mě jsi už mrtvá!"
„Ale..."
„Žádné ale! Wind, ty nejsi nic. Jsi nicka, která na tuhle školu nepatří. Měla jsi zemřít už tehdy!"
„Nech ji být!" zakřičela jsem, protože jsem vyhodnotila, že to je to nejlepší, co můžu v této situaci provést.
„Hlupák se vždycky ozve," ušklíbla se Watery.
„O to tu vůbec nejde!"
„Ne? A o co jde? Co jsi chceš dokázat tentokrát, Mystery!?" Watery byla bledá vzteky. Takhle jsem ji ještě neviděla.
„Wat, ty jsi nemocná." Promluvila Wind.
„Já?" Otočila se na ni Watery a zorničky se jí zúžily ještě víc než předtím.
„Má pravdu!" Křikla jsem na ni. „Měla by ses léčit někde ve cvokárně!"
„Ty..." procedila mezi zuby Watery. „Ty hnusná, škodolibá a namyšlená mrcho!"
Nestačila jsem ani uhnout a Watery mě praštila. Do rány vložila veškerý svůj hněv. Dopadla jsem několik metrů od ní a mohla jsem být ráda, že jsem zase neomdlela, protože ten naráz byl příšerný.
Pokusila jsem se vstát ale pravou přední nohou mi projela ostrá bolest, která mě znovu srazila na zem.
Watery se jako vždy vyděsila a chtěla odběhnout, ale narazila do Future Past, která tudy zrovna procházela.
„Co to má znamenat!?" rozkřikla se.
Watery se pokusila utéct, ale Future ji jednoduchým kouzlem udržela na místě.
„Co se tu stalo?" chtěla vědět.
„Watery Smart strčila a ona se poranila," pohotově odpověděla Wind.
„Je to pravda?" podívala se Future Past na mě.
Kývla jsem.
„Jdeme za ředitelkou," rozhodla Future Past a přemístila nás do kanceláře Roselle Sweet.
„Co tu děláte?" zajímala se ředitelka.
„Na škole se vyskytlo násilí." Informovala ji Future Past a snažila se vypadat profesionálně.
„No ne, vážně," vyvalila na mě oči Roselle Sweet. „Kdo jí to udělal?"
„Watery," odpověděla Future. „To je tahle." Ukázala na klisnu.
„Už se to stalo někdy dřív?" Zeptala se Roselle Sweet.
Zachytila jsem Wateryin pohled. „Ne, nestalo," zalhala jsem.
Bála jsem se a bylo to poprvé, co jsem si to dokázala přiznat.
„Proč jsi to udělala?" podívala se Roselle Sweet na Watery.
„Řekla, že bych se měla léčit ve cvokárně," Watery mluvila pravdu.
„Je to pravda?"
„Já..." chtěla jsem jí vysvětlit, proč jsem to udělala, ale tím bych se vlastně přiznala ke lži. „Je to pravda," hlesla jsem a sklopila oči.