Magie Není Všechno ✔

6. Kapitola

"Vstávej, Smart, ať to stihneš!" Probudil mě čísi hlas, který, jak jsem si později uvědomila, patřil mé předrahé matce.
„Co mám stihnout?" Zívla jsem, protože půl páté ráno nebyla zrovna doba, kdy bych chtěla něco stíhat.
„Školu pro nadané jednorožce!"
„Škola začíná až zítra." Zabořila jsem hlavu do polštáře.
„Podle tohohle papíru ne." Pokrčila rameny máma a ukázala mi papír s informacemi, při jehož čtení jsem nejspíš usnula.
„Takže tam máme být v pět ráno, jo?"   Odhadovala jsem podle toho, v kolik mě vzbudila.
„Ne, v půl dvanácté." Opravila mě máma a já jen obrátila oči v sloup.
„To jsi mě ale nemusela budit." Namítla jsem naštvaně.
„Musela, ještě nemáš zabaleno." Ubezpečila mě máma a odkráčela.
Já jsem usoudila, že už neusnu, a naházela si do kufru všechno, o čem jsem usoudila, že to budu na škole pro nadané jednorožce potřebovat.
Pak jsem si sedla na postel a začala pročítat informace, protože včera jsem usnula už na třetí straně.
Kromě kravin, jako rozebírání jednotlivých předmětů, tam byly i důležité věci, jako například to, že ve druhém ročníku, což by byla sedmá třída, si princezny vyberou několik studentů, kteří u nich budou studovat magii, nebo, v případě Twilight přátelství, nebo že nám dneska rozdají papíry a my budeme muset zakroužkovat nejméně tři položky z dosti rozsáhlého seznamu volitelných předmětů.

Hodiny ukazovaly půl jedenácté.
„Blíží se hodina tvého odchodu." Okomentovala tuto situaci máma.
„Konečně." Poznamenala Sunny Weather a Summer Star a Candyfloss vyprskly smíchy.
Něco jsem zavrčela a objetím se rozloučila s mámou, jejíž příkaz už táta uposlechl a šel bydlet jinam. Kam, to ovšem zůstávalo záhadou.

Ke škole jsem dorazila o čtvrt hodiny dříve, tak jsem si nakoukla do jedné z učebnic, abych zjistila, co že se to budeme učit.
Rychle jsem ale zase vykoukla, protože jsem zapochybovala o tom, že je učebnice česky.

Ulice se brzy začala plnit a já jsem si vyndala biologii - to abych snížila riziko toho, že nějakou chytrou duši napadne za mnou jít a pokusit se navázat kontakt.
Zřejmě jsem čtení o žahavcích předstírala málo intenzivně, protože ke mně přiběhla jakási křiklavě růžová jednorožka a chtěla se seznámit.
„Ahoj!" Vypískla klisna svým taktéž křiklavým hlasem.
„Nazdar." Odsekla jsem a tónem svého hlasu jsem jí chtěla dát najevo, ať vypadne.
„Já jsem Lovely Pink, a ty?" Zeptala se. Zřejmě jí nedošlo, že o přátelství s ní nemám sebemenší zájem. Tedy, ne že bych se s někým jiným bavit chtěla.
„Smart Mystery." Zavrčela jsem.
„Co to čteš?" Zajímala se Lovely Pink, která si nejspíš nebyla schopná přečíst nápis na obálce.
„Biologii." Řekla jsem.
„Přečteš mi kousek?" Zeptala se dychtivě Lovely Pink.
„Medúzy žijí pouze ve vodě." Splnila jsem neochotně její požadavek.
Lovely Pink se na mě překvapeně podívala, jakoby si doteď myslela, že medúzu lze potkat i na místech, jako jsou stromy nebo třeba pouště.
Pak Lovely Pink naštěstí musela jít pryč, protože přišla nějaká klisna, nejspíš učitelka, a požádala nás, ať ji následujeme.