Magie Není Všechno ✔

4. Kapitola

„Měla by sis jít nakoupit učebnice." Usoudila máma.
„Vždyť už jdu." Zavrčela jsem, protože s tímhle otravovala už týden.
Ale když už za dva dny měla začít škola, koupě učebnic byla celkem nutná záležitost.
Vzala jsem si seznam a tašku a vydala se do knihkupectví.
Zamířila jsem k regálům s učebnicemi, kde už stály dvě jednorožčí klisny, jedna modrá se zelenou hřívou a druhá právě naopak. Nejspíš byly dvojčata.
„Ahoj!" Zamávala mi jedna z nich.
Jako vždy jsem jen obrátila oči v sloup a šla si vybrat učebnice.
„Ty jsi Smart, viď?" Otravovala ta druhá.
Kývla jsem, ale ani jsem se na ně nepodívala. S někým jako ony jsem se bavit vážně nechtěla.
„Co jsi taková zlá?" Urazila se ta s modrou hřívou.
„Nejsem zlá, jen se s vámi nechci bavit." Odsekla jsem.
„Proč nechceš být naše kamarádka!?" Naštvala se ta se zelenou hřívou.
„Protože jste otravný a přátelství je jen zbytečná ztráta času." Odpověděla jsem a dál se přehrabovala v učebnicích.
Klisny se naštvaly a uraženě se odebraly k regálu s historickými knihami.
Když jsem měla v košíku všechny knihy ze seznamu, zaplatila jsem za tento poněkud předražený nákup a vydala se domů.
Zastavila jsem se před naším domem. Zvenku vypadal skvěle, nově a opraveně, ale zevnitř pomalu chátral, zaprášený a s pavučinami v každém druhém rohu.
Podobně jako naše rodina, která zvenku působila mírumilovně a bezchybně, jenže první dojem udělá hodně. Ve skutečnosti nám chybí ty základní věci, jako láska, city, nebo vůbec nějaké pouto.
Jediné, co naší rodině nechybí, jsou hádky a dobré společenské postavení.
Ale no tak! Okřikla jsem se v duchu. Tyhle myšlenky jsem nesnášela. Společenské postavení je přece to nejdůležitější! Nebo ne...?
Rázně jsem zavrtěla hlavou a odemkla dveře.

Nikdy jsem nechtěla myslet na to, že bych mohla být jiná. Až tehdy, ale to už bylo příliš pozdě...

Z horního patra ke mně doléhaly hlasy rodičů, kteří se zřejmě zase hádali.
Snažila jsem se je ignorovat, ale moc se mi to nedařilo, protože řvali jak na lesy a náš dům má poměrně tenké stěny.
„Ty si tady spíš s každou, která má zájem a ještě chceš odpustit!?" Ječela máma.
„Ale, Jeally, já..."
„Žádné ale Jeally, ty se stěhuješ a tečka! Já se nebudu koukat na to, jak mě podvádíš s půlkou města!" Máma byla, tak jako vlastně vždycky, dost hysterická.
„Bylo to jenom jednou!"
„To je mu fuk, kolikrát to bylo!" Řvala máma. „Sbal se a vypadni!"

„Smart?" Kníkla Sunny Weather, která vyšla ze svého pokoje. „Proč se rodiče hádají?"
„To nevím." Odpověděla jsem, i když jsem to tušila. Táta mámu podváděl a ona na to právě přišla.
„Když maminka řekla ať táta vypadne, myslela to vážně?" Chtěla vědět Sunny.
„Možná." Hlesla jsem.
Právě v tu chvíli po schodech sešla máma. „Jé, vy už jste tady?" Rozzářila se. Měla zarudlé oči, bylo mi jasné že brečela.
„Ahoj, mami." Pozdravila jsem ji. Normálně bych dodala, že hádky jsou pod mou úroveň, ale teď mi to nepřišlo jako nejlepší nápad.
„Smartie, šla bys pro Summer Star a pro Candyfloss?" Poprosila mě máma.
„Proč?"
„Musím vám něco říct."