Magie Není Všechno ✔

19. Kapitola

„To je dost podezřelé," uvědomila jsem si najednou.
„Co?" nechápala Cure.
„Watery bydlí na opačné straně Canterlotu."
Cure prudce zabrzdila. „Proč by ale chodila tímhle směrem?"
„Buď byla blbá, nebo měla nějaký rozumný důvod," pokrčila jsem rameny. „Možná chtěla někoho setřást," napadlo mě.
„Koho by měla chtít setřásat?" chtěl vědět Wood.
„A co takhle vraha?" obrátila oči v sloup Cure.
„Dobrý nápad Cureinko," ohodnotil moji kamarádku Wood.
„Pane bože," procedila mezi zuby Cure a bylo vidět, že by Wooda nejradši zabila. 
„Možná bude lepší se na něco zeptat Wateryiny matky," navrhla jsem. „Třeba nám řekne o někom, kdo by nám mohl pomoct."
„Dobrý nápad. Tady toho stejně moc nezjistíme," usoudila Cure.
„Cure má pravdu," prohlásil Wood a zmíněná se radši ani neobtěžovala zatvářit otráveně, protože věděla, že by to bylo zbytečné plýtvání energií.
„Přemístím nás," aniž bych čekala na odpověď, jsem nás pomocí magie teleportovala k zeleně natřenému a dost oprýskanému domu.
Cure přešla k brance a opatrně zazvonila na zvonek.
Otevřít přišla klisna dost podobná Watery, jen v hřívě neměla pruh tyrkysový, nýbrž temně červený. „Co si přejete?" zeptala se.
Došlo mi, že vzhledem k tomu, že jsem podezřelá z vraždy její dcery, bude nutné používat krycí jméno. „Já jsem Lightblue Grace a tohle jsou mí přátelé," pronesla jsem a doufala, že to bude znít co nepřesvědčivěji.
„Já jsem Blind Prophecy a tohle je Darkness Grave," prohlásila Cure. Zřejmě jí došlo, co mám v plánu.
„A proč přicházíte?"
„Doslechli jsme se o Watery, vážně nás to zasáhlo a chtěli bychom vám nějak vyjádřit svou upřímnou soustrast," řekla jsem a v duchu si dávala ocenění za nejlepší herecký výkon.
„To je od vás hezké, ale vážně bych teď byla raději sama," povzdechla si Wateryina matka.
„Watery byla naše spolužačka a hrozně nám chybí její oči," hraně si povzdechla Cure.
Wateryina matka se na ni s neskrývaným zájmem podívala.
„Vždycky se třpitily, když se smála," Cure nasadila smutný výraz, který bych jí i uvěřila, kdybych nevěděla, že to hraje. „Wat měla skoro stejně nádherné oči jako tady Smart, a... no... a..."
Zrudla jsem až po kořínky vlasů a Cure začala nervózně pozorovat chodník, jen aby se na mě nemusela dívat.
„Asi máš pravdu, potřebuju se vypovídat. Jednou provždy se přes to přenést a zapomenout. Pojďte dál," vyzvala nás Wateryina matka.
Vešly jsme do domu, který působil jako Wateryina svatyně. Všude byly rozvěšené její fotky a já nechápala, proč je Wateryina matka prostě nesundá, protože já bych se rozhodně nechtěla celý den koukat jen na fotky své nedávno zavražděné dcery.
„Posaďte se," vyzvala nás. „Nepředstavila jsem se," došlo jí. „Jsem Silent Jewel."
„Těší mě," usmála se Cure.
„Watery byla úžasná," zasnila se Jewel. „Byla neobyčejně chytrá a bystrá, ale poslední tři roky je čím dál agresivnější. Začalo to, když jsme se sem přistěhovali. Můj manžel a Wateryin otec bohužel zemřel krátce po tom a Wat se uzavřela do sebe. Přesto si ale dokázala udržet přátele. Jednou jí ale její kamarádka Rosemary něco vytkla a Watery ji shodila z útesu," Silent Jewel proudem tekly slzy. Svou dceru vážně milovala a to i přesto, jaká byla. „Z toho samého, pod kterým Wat našly.
Namluvila policii, že Roseina smrt byla nehoda a oni jí to uvěřili. Rozhodla jsem se věřit, že má dcera není vrah, ale... policie krátce po tom našla tělo další z Wateyiných kamarádek, Strong Magic. Její vrah se nikdy nenašel, ale já myslím, že to byla má dcera." Jewel byla zřejmě ráda, že o tom mohla někomu říct, a mě něco říkalo, že když ji necháme mluvit, řekne nám všechno, co v sobě tak dlouho dusila. „I přes to jsem Watery milovala. Byla to má jediná dcera a teď... teď nemám nikoho!" Wateryina matka byla zoufalá. Po tvářích jí stékaly slzy.
„Vážíme si toho, že jste nám to řekla." Cure položila Jewel kopyto na rameno.
Jewel se vylekala, protože jí zřejmě právě došlo, co všechno nám řekla. „Odejděte," vyzvala nás naštvaně. 
„Co?" nechápal Wood.
„Řekla jsem, abyste okamžitě odešli!" zařvala Silent Jewel. 
Na nic jsme nečekali a rozběhli se pryč, protože nikdo z nás nemohl vědět, co může takhle rozrušená klisna provést.
„Jedno ale víme," konstatovala jsem, když jsme doběhli za roh a byly si jisti, že nás nepronásleduje s pánvčkou, či něčím podobným. „Wat je dvojnásobný vrah, takže její vražda mohla být pomsta."