Cítila jsem se hrozně. Snad nikdy mi nebylo tak hrozně jako teď. Bolelo mě celé tělo. Zkusila jsem se pohnout a najednou jsem ucítila jak mým břichem projela nehorázná bolest. Tiše jsem zasyčela. Ležela jsem na boku. Pak jsem se s dalším zasyčením převalila na záda. Zem pode mnou byla strašně studená a já se začala třást zimou. Objala jsem se rukama a pokusila jsem se třít o moje ramena abych se aspoň trochu zahřála. Jak jsem se ale dotkla mých ramenou ucítila jsem akorát další bolest. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že se nacházím opět v místnosti bez oken. Světlo tu nebylo skoro žádné. Jediné co tu bylo bylo jediné světlo, které do té temné místnosti přinášelo aspoň trochu světla.
,,Jsou to....modřiny? prolétlo mi hlavou.
,,Ten tě teda pěkně zřídil. ozval se ženský hlas.
Lekla jsem se a otočila se za tím hlasem. Spatřila jsem dívku, která seděla kousek ode mě a byla opřená o zeď. Měla krátké hnědé vlasy a hnědé oči. Na sobě měla černobílé tričko a přes něj měla černou koženou bundu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nikdy předtím jsem jí neviděla. Na rukou měla zajímavá tetování. Vůbec jsem nevěděla že tu je. Prekvapeně jsem na ní koukala.
,,Jak dlouho tu je? Proč tu je? Jak dlouho tu jsem já? Proč tu jsem? Kde vlastně jsem? říkala jsem si jak jsem se na ní dívala.
,,Kdo...jste? zašeptala jsem. Jsem Deana. řekla. A ty? řekla a pousmála se. ....Clarke. vyšlo ze mě. Jsi vpořádku? zeptala se. Je mi zima a....mám hlad. řekla jsem. Taky mám hlad. řekla. Na zimu si časem zvykneš. řekla. Jak dlouho tu jsi? zeptala jsem se jí. To nevím... řekla. Vůbec nevím. řekla. A jak si se sem dostala? zeptala jsem se jí. Byla jsem v baru a když jsem šla domu, tak vedle mě zastavilo auto, z něj vystoupili 2 chlápci a jeden z nich mi něco píchnul. Pak už si jen pamatuju, že jsem skončila tady. řekla. Aha. řekla jsem. Potom se zadívala na mojí ruku.
,,Musela jsi toho chlapa hodně naštvat, když tě takhle zmlátil. řekla. Já jsem mu ale nic neudělala. řekla jsem. Chápu. řekla. Byla jsem v restauraci a když jsem šla na záchod tak jsem slyšela střelbu a pak jsem viděla toho chlapa. Řekl mi ať o tom mlčím. Jinak mě zabije. řekla jsem.
Dveře se otevřely a do místnosti vešli opět ti dva.
Já se zvedla a opřela jsem se o zeď. Podívala jsem se na Deanu. Vypadala stejně překvapeně jako já. Oni mě pak odtáhli do jiné místnosti a posadili mě opět na židli. Ruce mi k židli připevnili koženými pásky a opět je dost utáhli.
,,Au! vyšlo ze mě.
Potom ti dva odstoupili stranou a do místnosti vešel ten chlap. Ta místnost byla o dost větší než ta ve, které jsem byla předtím. Jeden z těch dvou ke mě přistoupil a opět mi něco píchl.
,,Ach jo.....Další už ne! řekla jsem si když jsem ucítila píchnutí.
Ale tentokrát jsem měla pocit, že to se mnou nic neudělalo. Bylo mi jakoby mi do těla nic nevpíchl.
,,Dal jsi jí dvojtou dávku? zeptal se ho ten muž. Jistě šéfe. řekl. Výborně. řekl.
Věděla jsem, že musím mlčet, ale měla jsem v hlavě tolik otázek, na které jsem chtěla znát odpověď.
,,Pro....proč....mi...tohle...děláte. vyšlo ze mě. Cítila jsem jak mě moje tělo opět neposlouchá, ale už to nebylo takové jako předtím. Protože si porušila pravidla. řekl. Chci jméno! Komu jsi o tom řekla?! zuřil.
Teď už mi bylo jasný, že chce abych mu řekla o Lexe. To ale nikdy neudělám. Vůbec nevím co by jí po tom udělal. A nechci jí do tohohle šílenství zatahovat.
,,Nic...nevím. řekla jsem. Ale víš! zakřičel. Vylekaně jsem na něj koukala. A řekneš mi to. řekl klidně. Buď mi to řekneš teď. odmlčel se. A nebo tě donutím. řekl. Nic....nevím. řekla jsem. On mi kolem pusy zavázal šátek. Myslel jsem, že jsi rozumnější blondsko. řekl, přejel mi prstem po tváři a já uhla na stranu. Jak chceš. řekl a odešel.
Nechápala jsem proč tu jsem. Není to moje vina, že ten chlap někoho zabil. Taky vůbec nechápu, že ho ještě nenašla policie. Dělá jakobych to byla já, kdo o tý vraždě řekl policii, ale to já nebyla. Všimla jsem si okna, které bylo napravo ode mě.
,,Možná, že kdybych se k němu dostala mohla bych utéct. napadlo mě.
Místností se najednou rozeznělo hlasité pískání, které připomínalo zvuk sirény. Cítila jsem jak mě bolí celé tělo. Cítila jsem se strašně slabá a ten zvuk byl tak hlasitý až mě z toho rozbolela hlava. Chtěla jsem aby to přestalo. Začala jsem křičet, ale stejně jsem nemohla být slyšet kvůli tomu šátku a hluku z té sirény.
