Už mi to psaní začalo chybět a taky tu mám
trochu času na psaní tak jsem si řekla, že
napíšu další část. 😁 Snad se vám bude
líbit. Nevím, kdy budu mít možnost přidat
další část, ale až ji budu mít tak ji opět
využiju. Zatím se mějte a buďte trpělivý. 😇
A moc děkuju za 7k přečtení jste nejlepší!
❤️❤️❤️❤️ Verunka711
Clarke.....
Jídlo jsme s Lexou dojedly a já během a pak
i po jídle stále přemýšlela.
Cítila jsem se tak šťastná. Všechno bylo tak
nádherné. Ta večeře....to jak to bylo
přichystané....bylo to prostě dokonalé.
Cítila jsem se tak šťastně ale pocit štěstí
se střídal s pocitem nejistoty a taky jsem
byla trochu naštvaná. Vím, že mě Lexa
miluje a já miluju jí. Jsem strašně ráda,
že moje pocity vůči Lexe nejsou jednostranné
a to i potom, co se stalo s Bellamym na té
pláži. Jsem strašně ráda, že mi Lexa odpustila.
,,Ale co mi řekne Emma, až zjistí, že měla
celou dobu pravdu? Co má matka? A co
ostatní lidé? Budou mě nenávidět?
říkala jsem si.
Lexe jsem řekla, že je mi jedno, jestli se to
Emma dozví nebo ne. Ale ve skutečnosti
mi to tak úplně jedno není. Moc bych si
přála, aby tomu tak bylo. Můj život by
byl pak o moc jednodušší...asi. Pořád
mi to vrtalo hlavou a já se pak cítila
naštvaná. Ne na nikoho konkrétního,
ani na Lexu ne. Byla jsem naštvaná na
sebe, protože místo toho, abych si užívala
večer s Lexou, tak přemýšlím o tomhle.
,,Ach jo.... pomyslela jsem si a pak jsem si
všimla, že mě Lexa pozoruje.
,,Děje se něco? zeptala se usmála se.
Já se také usmála a zavrtěla jsem hlavou.
,,Já jsem k tobě skoro nikdy nebyla
upřímná.... vybavila jsem si svá slova,
která jsem Lexe nedávno řekla.
,,Sakra! Proč tohle dělám?! vynadala jsem
si.
Povzdechla jsem si a Lexe to neuniklo.
,,Clarke....děje se něco? zopakovala Lexa
vážněji a zadívala se mi do očí.
Nechci to zničit. dostala jsem ze sebe.
Co nechceš zničit? ptala se nechápavě.
Tohle....řekla jsem a rozhodila jsem
rukama kolem sebe.
Tenhle večer....nechci ho zničit....
odmlčela jsem se.
Čím? zeptala se Lexa.
Přemýšlením. řekla jsem.
A nad čím přemýšlíš? zeptala se a chytila
mě za ruku.
Já zavrtěla hlavou.
,,Teď....o tom nechci mluvit. řekla jsem.
Já ano. řekla Lexa, já se na ní
podívala a ona se pousmála.
,,Clarke....jestli tě něco trápí, tak mi to
řekni. A řekni mi to hned. řekla Lexa.
Nechci dnešek pokazit Lexo. řekla jsem.
Nijak dnešek nepokazíš Clarke. řekla a
usmála se.
Nechci, aby jsi se kvůli mě přetvařovala.
řekla.
Jestli je něco, kvůli čemu jsi nešťastná
Clarke, tak mi to můžeš říct. řekla.
Kdykoliv. řekla.
I teď...i zítra...prostě kdykoliv. řekla.
Já se Lexe chvíli dívala do očí. Pak jsem
se zhluboka nadechla.
,,Já vím Lexo. řekla jsem a pousmála jsem
se.
Tak co se děje? zeptala se přímo.
Nic tak hroznýho se neděje. řekla jsem.
Ale? začala Lexa a opět se pousmála.
Jsem hrozná co? řekla jsem a taky jsem
se pousmála.
Ona zavrtěla hlavou.
Tak už mi to řekni Clarke. řekla stále s
úsměvem.
,,Miluju tě Lexo. řekla jsem.
Ještě nikdy jsem do nikoho zamilovaná
nebyla. Ty jsi milovala.... odmlčela jsem
se, abych Lexe nepřipomínala to jméno.
Ona jen kývla.
Vím. řekla.
Milovala jsi jí, ale já jsem ještě nikdy
zamilovaná nebyla. Do nikoho...nikdy.
Jen do tebe. řekla jsem a pousmála jsem
se.
Lexa se na mě koukala s nepatrným
úsměvem, ale vypadala trochu zmateně.
Taky bych byla, kdybych byla na jejím
místě.
,,Tak o co jde Clarke. řekla.
No.....nevím co mi řekne Emma až se o
nás dozví. A pak všichni ti lidé tam venku.
Co si o mě pomyslí Lexo? A moje matka?
Bude mě nenávidět.... řekla jsem sklesle.
,,Tím se netrap Clarke. uklidňovala mě Lexa.
Tvá matka tě má jistě ráda. Emma se s tím
nějak srovná a nebo....zaměstná někoho
jiného....i to se muže stát. řekla.
Lidi jsou různí....ale jistě to pochopí a když
ne....tak na tom nezáleží. řekla.
Nikdo nemá právo tě odsuzovat za to koho
miluješ. řekla.
Není důležité koho miluješ....jestli je to
muž nebo žena....jde jen o to jestli se s
tím člověkem TY cítíš šťastně Clarke.
řekla.
Na ničem jiném nezáleží Clarke. řekla.
Já se jen usmála, kývla jsem a utřela
jsem si slzy. Lexa měla pravdu. Opět měla
pravdu.
,,Je ti líp? zeptala Lexa.
Jak je možný, že vždycky víš co říct?
řekla jsem s úsměvem.
Ona se jen usmála a pokrčila rameny.
Tak na to ti asi nedokážu odpovědět. řekla
s úsměvem. Lexa se pak zvedla ze židle a
já udělala totéž. Lexa mě objala.
,,Taky tě miluju Clarke. řekla Lexa.
Stála jsem v Lexině objetí a opět jsem se
díky ní cítila jistější. Vůbec nevím, co bych
bez ní dělala. Užívala jsem si ten hřejivý
pocit bezpečí v jejím náručí. Každá z nás
měla hlavu zabořenou do ramene té
druhé a jen jsme tam stály jako sochy.
Začala jsem vnímat, jak se mi zavírají
oči. Lexa zavolala Lincolnovi, který nás
poté odvezl zpět do hotelu.
,,Pojedu s Gustusem a Titem sklidit tu
večeři. řekl Lincoln, když jsme vystoupily
v hotelu.
Samozřejmě Lincolne. řekla Lexa.
Děkujeme. řekla Lexa.
Jistě. Dobrou dámy. rozloučil se s námi a
poté odjel pryč.
My s Lexou jsme se odebraly do Lexina
pokoje a šly jsme spát.
