Lincoln....
Ráno mě probudil telefon. Volali mi od
policie.
,,Ryes prosím. řekl jsem a promnul jsem
si oči abych se probral.
Chtěli jsme vám, jen dát vědět, že slečna
Mitchellová byla včera nalezena. ozvalo
se.
Opravdu? A je vpořádku? zeptal jsem
se.
O tom žádné informace nemáme, ale teď
je v nemocnici. ozvalo se.
Dobrá děkuji vám. Nashledanou. řekl jsem
a zavěsil.
Měl jsem z toho radost. Už jsem se nemohl
dočkat až to řeknu Lexe. Dal jsem si sprchu
a oblékl jsem se. Pak jsem šel do Lexina
pokoje. Zaklepal jsem na dveře. Nic.
Zaklepal jsem znovu. A opět mi nikdo
neotevřel. Pak jsem viděl pokojskou,
která se blížila k Lexině pokoji.
,,Dobrý den....já omlouvám se, ale omylem
jsem si zabouchl kartu. řekl jsem.
Chápu. řekla a pousmála se.
Jaký máte pokoj? zeptala se.
518. řekl jsem jí.
Jistě. řekla a odemkla mi dveře.
Moc vám děkuju. řekl jsem.
Samozřejmě. Přeji hezký den pane. řekla
a vrátila se zpět k jejímu vozíku, který
byl tak o pět pokojů zpátky.
Zavřel jsem dveře a uviděl jsem Lexu jak
leží na posteli.U postele ležela prázdná
láhev rumu. Když jsem k ní šel blíž, tak
z ní ten alkohol byl dost cítit.
,,Lexo....prober se. řekl jsem a zatřásl jsem
s ní.
Lexa......
Včera jsme si s Lindou povídaly a ona pak
odešla pryč. To je jediný co si pamatuju,
jinak mám totální okno. Najednou jsem
ucitila jak mě Lincoln budí. Bylo mi
strašně špatně a bolela mě hlava.
,,Lincolne.....nech mě spát. řekla jsem
otráveně.
Nenechám vstávej Lexo! řekl.
Faaajn. řekla jsem a sedla jsem si.
Jen už nekřič dobře? řekla jsem podrážděně
a sáhla si na čelo.
Dobrá. řekl.
Co se děje? zeptala jsem se.
Osprchuj se Lexo a za 20 minut se sejdeme
v hale. řekl.
Lincoln.....
Bylo poznat, že Lexa měla docala kocovinu
podle toho jak byla podrážděná. No....jestli
tu láhev rumu vypila celou sama, tak není
divu, že je jí špatně.
,,Mě se nikam nechce Lincolne. řekla
přešle a lehla si.
Já to chápu, ale nemůžeš přece pořád
ležet v posteli ne? řekl jsem.
Budu si dělat co budu chtít. řekla a otočila
se ke mě zády.
Já na ní chvíli koukal a mlčel jsem.
,,Chápu. řekl jsem.
Tak já teda pojedu za Clarke sám. řekl
jsem a pousmál se.
Ona se na mě okamžitě otočila.
,,Co?! Cože?! Říkal jsi Clarke?! vyhrkla.
Jo....včera jí našli. Teď je v nemocnici.
řekl jsem.
A proč jsi to neřekl hned?! řekla a
pousmála se.
Počkám v hale. řekl jsem a otočil jsem se.
Hned tam budu! Opovaž se odjet beze
mě! ozvalo se za mnou, já se pousmál
a šel jsem pryč.
Lexa......
Rychle jsem vstala z postele a šla se
osprchovat. Oblékla jsem si džíny,
kostkovanou košili a sako. Vzala jsem
si tašku a utíkala jsem za Lincolnem
do haly. Měla jsem takovou radost.
,,Tak jsem tu. řekla jsem když jsem doběhla
k Lincolnovi, který čekal v hale.
Wow.....to byla rychlost. řekl a pousmál se.
Tak jdem! řekla jsem a táhla jsem ho k
parkovišti.
Kam tak spěcháš Lexo... řekl a začal se smát.
Všichni kolem si museli myslet, že jsem
blázen, když jsem za sebou táhla Lincolna,
který měl snad dva metry a tím pádem
byl tak o hlavu vyšší než já.
Po půl hodině jsme dojeli k nemocnici.
Na recepci jsme řekli, že jdeme za Clarke
Mitchellovou. Zdravotní sestra nás
doprovodila k pokoji, kde Clarke měla
být. Z jejího pokoje zrovna vyšla lékařka.
,,Počkejte tu prosím. řekla ta zdravotní
sestra a my jsme se s Lincolnem posadili
a čekali jsme. Ta sestra šla k té lékařce
a něco jí říkala pak jen ukázala na mě a
Lincolna. Lékařka na nás pak kývla a
naznčila nám, že máme jít k ní. Zdravotní
sestra prošla kolem nás.
,,Jsem doktorka Marxová. Ošetřující
lékařka Clarke. představila se.
Vy jste Lexa že? řekla a usmála se.
Ano a tohle je můj bodyguard Lincoln.
řekla jsem a také jsem se pousmála.
Tak pojďte dál. řekla a otevřela dveře.
............
Vešli jsme do pokoje, kde byla jedna
jediná postel, ve které ležela Clarke.
Měla na sobě různé hadičky, kterými
jí do těla proudily infúze a na ukazováčku
měla připnutý senzor, na který byl
napojený kabel a ten byl propojený s
obrazovkou a my tak mohli vidět
její životní funkce.
,,Je stabilizovaná, ale ještě se neprobrala.
řekla doktorka.
Co se jí stalo? zeptala jsem se jí.
No......v krvi jsme našli velké množství
jisté látky, kterou jsme poslali na rozbor.
Jaké látky? zeptal se Lincoln.
No....to zatím přesně nevíme. řekla
doktorka.
A bude vpořádku že? zeptala jsem se.
Myslím, že ano. Jen teď potřebuje
odpočívat. řekla doktorka.
Kdyby se něco dělo tak zazvoňte na
zdravotní sestru. řekla.
Jistě děkujeme. řekl Lincoln.
Sedla jsem si vedle postele a vzala jsem
Clarke za ruku. Byla jsem tak ráda, že
jí konečně vidím. Už jsem skoro ani
nedoufala, že se vrátí a teď tu přede
mnou ležela. Na zápěstích měla
obvazy a na rukou modřiny a drobné
jizvy od jehel.
,,Vidíš ty modřiny? řekla jsem Lincolnovi.
Vidím. řekl sklesle.
Povzdechla jsem si.
Jak jí to mohl ten Murphy udělat?
nechápala jsem.
Tím se netrap Lexo. řekl.
Hlavní je, že je Clarke konečně zpátky a
v bezpečí. řekl.
Myslíš, že nás slyší? zeptala jsem se ho.
Možná.... řekl a pousmál se.
,,Půjdu si pro něco k pití. Chceš něco?
zeptal se.
Vezmeš mi jedno latté? zeptala jsem se.
Jasně. Za chvilku jsem zpátky. řekl a
odešel.
