Lincoln.....
Octávie si všimla mojí zbraně.
,,Lincolne....co je to? řekla zmateně.
Okamžitě jsem ji položil na stůl.
Moc....se omlouvám. řekl jsem.
Co jsi s ní chtěl dělat? zeptala se.
Nic... řekl jsem a šel jsem k ní.
Ale z jejího výrazu jsem poznal, že jí tahle
odpověď nestačí.
Dala mi facku.
Zešílel jsi! křičela.
Chtěl jsi se zabít?! vyšilovala.
Já jsem jen zavrtěl hlavou.
,,Posadíme se. řekl jsem jí.
Ona stále vypadala rozrušeně, ale
souhlasila.
.........
,,Tak co se děje? řekla klidněji.
Dáš si něco k pití? Nebo můžu něco
objednat. navrhl jsem.
Voda stačí. řekla a pousmála se.
Nalil jsem jí tedy do sklenice trochu vody
a pak jsem se posadil vedle ní.
,,Tak povídej. řekla s úsměvem a napila se
vody.
Není to vtipný. řekl jsem jí.
Promiň. řekla a zvážněla.
Zjistil jsem, že Titus se kterým společně
pracujeme pro Lexu se tajně spojil s
Rodrigézem proti ní. řekl jsem jí.
Cože? divila se.
Rodrigéz je jeden chlap, kterej v minulosti
ublížil Clarke. Zavřeli ho do vězení, ale
on z něj utekl a Titus pro něj teď pracuje.
řekl jsem.
To je šílený. řekla Octávie.
Já vím Octávie.... řekl jsem.
,,Viděl jsem ho, jak se s Rodrigézem sešel
a vím, že mu řekl, kde Clarke najde.
řekl jsem.
Je to na delší vyprávění. řekl jsem, když
jsem viděl, jak na mě Octávie zmateně
kouká.
Dobře? začala.
No....a řekl jsi to Clarke? zeptala se.
,,Chtěl jsem to říct Lexe. Ale než jsem se
vrátil k ní domů, tak jí volal Titus a řekl
jí, že místo něj jsem to byl já.
A řekl jsi jí pravdu? zeptala se mě Octávie.
Ano. A ona mi řekla, že mám odejít.
A ty jsi prostě odešel? zeptala se Octávie.
Musel jsem....nemám důkaz o tom, že Titus
lže....jediné co vím, je to že jsem ho viděl.
Ale to Lexu nepřesvědčí.
Aha. řekla sklesle.
Tak to je mi líto. dodala a odmlčela se.
,,Ale moožná, kdybys jsi za ní šel teď, tak
bys jí to vše vysvětlil a ona by to pochopila.
řekla Octávie po chvíli ticha.
Chtěl jsem za ní jít. začal jsem.
Ale když jsem přišel k jejímu domu bylo
tam spousta aut a lidí. řekl jsem.
Fanoušci? zeptala se Octávie.
Nevím, co to bylo za lidi, ale viděl jsem, jak
je obě naložili do auta a pak odjeli.
Aha. řekla Octávie.
I Titus tam byl. Museli to být Rodrigézovi
lidi. řekl jsem.
Za tu zbraň předtím se moc omlouvám...
začal jsem.
Když jsi zaklepala, myslel jsem si, že je to
Titus, nebo někdo od Rodrigéze. řekl
jsem upřímně.
Tobě bych nikdy neublížil Octávie. řekl
jsem jí.
Ani sobě ne. řekl jsem.
,,Já vím. řekla.
Určitě je najdeš. snažila se mě povzbudit.
Povzdechl jsem si.
,,Nemohl jsem tomu zabránit, protože jsem
byl sám. řekl jsem zklamaně.
Octávie mě stále objímala.
Musím je najít. řekl jsem a odtáhl jsem
se od ní.
Půjdu s tebou. řekla Octávie.
To není dobrý nápad. řekl jsem jí.
Proč ne? zeptala se nechápavě.
Chci ti pomoc. řekla.
,,Já vím. řekl jsem a do tašky jsem si dal pár
věci.
Ale já budu radši, když půjdeš domů.
řekl jsem jí.
Nechci jít domů. Nechci tam být s
Bellamym.
Aspoň by tě ochránil, kdyby se něco stalo.
řekl jsem jí.
Ona se pousmála.
Ten rozhodně ne. řekla.
Ten si chrání tak maximálně jeho lahve
rumu a vodky. řekla.
Povzdechl jsem si.
Aha. řekl jsem.
Pak jsem chvíli mlčel a snažil jsem se
vymyslet, kam by mohla jít.
,,Zůstanu tady. řekla.
Tady zůstat nemůžeš. řekl jsem jí.
A už vůbec ne sama. dodal jsem.
Pak jsem dostal nápad.
,,Víš co? začal jsem.
Jeť k Lindě. Aspoň nebude doma sama a
ty taky ne. řekl jsem jí.
Dobře. řekla a objala mě.
Jsi úžasná víš to? řekl jsem jí.
Ona se usmála.
Odtáhl jsem se od ní a políbil jsem ji.
Najednou mi zabrněl telefon. Okamžitě jsem
se na telefon podíval a byl jsem štěstím
bez sebe.
,,Mám to! řekl jsem nadšeně.
Co máš? zeptala se Octávie.
Vím, kde je Lexa. řekl jsem jí.
To je skvělý. řekla Octávie.
Musím jít. řekl jsem a rychle jsem popadl
svou tašku. Došel jsem rychlou chůzí ke
dveřím, ale zarazil jsem se a vrátil jsem
se zpátky za Octávii.
,,Octávie moc se omlouvám. řekl jsem
upřímně.
Ale musím je najít. řekl jsem jí.
Já to chápu. řekla Octávie.
Sedl jsem si vedle ní.
Opravdu? ujišťoval jsem se.
Jistě. řekla a pousmála se.
Nemusíš se mi omlouvat za to, že chceš
někomu pomoc. řekla upřímně.
Pousmál jsem se.
Takže ti to nevadí? zeptal jsem se jí.
Její úsměv se rozšířil.
,,Prosím tě. řekla a objala mě.
Jak by mohlo? řekla Octávie.
Děláš správnou věc. dodala.
Chápu to. řekla.
To jsem rád. řekl jsem a stále jsem ji
objímal.
Až se vrátím, tak ti to vynahradím slibuju.
řekl jsem.
Opět se usmála.
Odtáhl jsem se od ní.
,,Už půjdu. Mám ti zavolat taxi? zeptal jsem
se jí.
O mě si nedělej starost. řekla.
Ještě chvíli se tu zdržím a pak pojedu za
Lindou. řekla mi.
Ty už běž. řekla s úsměvem.
Dobře. řekl jsem a několikrát jsem ji políbil.
Ona mě od sebe po chvíli odstrčila.
,,Tak bez už. řekla žertovně s úsměvem.
A opravdu ti to....
Jestli se mě zeptáš ještě jednou, tak už mi
to vadit bude. řekla s úsměvem.
Měj se Octávie. řekl jsem, vzal jsem svou
tašku a šel jsem pryč.
Ahoj Lincolne. zaslechl jsem za zády.
Zavolal jsem si taxi a jel jsem na onu
adresu.
,,Doufám, že není pozdě. pomyslel jsem si.
Když jsem vystoupil, rozhlédl
jsem se a byl kousek od místa, kde jsem
včera viděl Rodrigéze s Titem. Pak jsem
se vydal na to místo.
,,Příveď mi Clarke sem. Ale nesmíš jí
zranit. A vůbec se nesnaž ji zabít. vzpomněl
jsem si na to co říkal Rodrigéz.
A pak mi to došlo.
,,No jasně! To skladiště. napadlo mě.
Vytáhl jsem si svůj telefon a šel jsem tak
dlouho, dokud jsem k tomu skladišti
nedošel.
