Moc vám děkuju za 1k přečtení u 1.části mám z toho hroznou radost. Taky moc děkuju za 18k přečtení celkově. No nic nebudu vás zdržovat. Vím, že se některým z vás moc nelíbí směr, jakým se příběh vyvíjí a tak doufám, že vám tahle část údělá trochu radost. Užijte si jí....❤️❤️❤️
Lincoln.....
Vůbec jsem nevěděl, kam jdu, ale věděl jsem jedno. Byl jsem blízko. Po chvíli jsem došel ke starému skladišti. Několikrát jsem ho obešel a hledal jsem způsob jak se dostat dovnitř. Vejít hlavním vchodem se nabízelo, ale když jsem viděl muže, co to tam hlídají hned jsem to přešel.
Mohl bych je přeprat, ale tím bych akorát přilákal pozornost a to jsem rozhodně nechtěl. Možná bych se tam dostal, ale neměl bych čas je najít a dost možná by to nedopadlo dobře.
............
Už po několikáté jsem ten barák obešel, ale nic jsem nenašel. I tak jsem to nevzdával. Věděl jsem, že musí existovat způsob, jak se tam dostat nějak nenápadně a taky, že odtud prostě neodejdu, dokud na to nepřijdu. Pak jsem si všiml větrací šachty.
,,Skvěle! zaradoval jsem se.
Zkusil jsem ji otevřít silou, ale k mojí smůle držela docala pevně. Zkusil jsem to znovu, protože jsem měl pocit, že možná trochu povolila. Nepovolila. Povzdechl jsem si, ale nebyl jsem zklamaný. Věděl jsem, že se tam dostanu, jen to ještě chvilku potrvá.
Zavolal jsem si taxi a jel jsem si domů pro něco čím bych to otevřel.
Lexa......
,,Ach jo....tohle mě tak nebaví! Nechci tu být sakra! Musím najít Clarke. Musím zabít toho hajzla Rodrigéze! zuřila jsem v tichosti.
,,Kdybych to aspoň mohla nějak rozbít. pomyslela jsem si a začala jsem kroutit rukama, ale prostě jsem s tím nehla. Bylo to jen horší. Povzdechla jsem si.
Zaslechla jsem cizí kroky, které se blížily ke mě, pak zaskřípání dveří a opět několik kroků.
,,Tak co Lexo? zaslechla jsem cizí mužský hlas a cítila jsem, jak to ve mě začalo vřít. Možná to bylo i dobře, protože jsem aspoň na chvíli cítila teplo.
,,Co by? řekla jsem naštvaně. Jestli mě chceš zabít....tak to udělej, nemusíš se mnou mluvit. řekla jsem. Nemůžu tě zabít. řekl. Mlčela jsem. Kde je Clarke? zeptala jsem se ho. Kdo? divil se. Clarke idiote! zuřila jsem.
,,Ahaaa.... řekl po chvíli mlčení. Tak to ti nepovím. řekl a z jeho hlasu jsem poznala, že se usmál. Najednou jsem zaslechla nějaký divný zvuk, který vycházel zevnitř zdi. Zaslechla jsem ho z leva od sebe a tak jsem hlavu otočila tím směrem.
,,Co to bylo? řekla jsem. Asi krysy. řekl mrzutě. Aha. řekla jsem, ale nepřišlo mi to jako krysy. Něco pro tebe mám. řekl. Je to takový čip. Mlčela jsem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
