Clarke.....
Když jsme vešly dovnitř obě jsme si sedly na
gauč a mlčely jsme. Dům byl ještě
prázdnější než předtím a ve vzduchu visela
spousta otázek, na které ani jedna z nás
neznala odpověď.
,,Takže.... začala jsem.
Věříš Gustusovi? zeptala jsem se jí.
Lexa si dala obličej do dlaní.
Mám pocit, že teď nedokážu věřit
nikomu. řekla.
Překvapeně jsem se na ni podívala.
Jen tobě. řekla a podívala se na mě.
Položila jsem tašku s obrazem vedle sebe
na gauč a Lexu jsem objala.
,,Možná bych měla odejít. řekla jsem.
Ucítila jsem jak mě Lexa objala pevněji.
Lexa.......
,,Když odejdu. Bude po všem. řekla Clarke.
Nikam neodcházej. řekla jsem jí.
Stejně chce jen mě ne? řekla Clarke.
Takhle neuvažuj Clarke. řekla jsem jí.
Já ale nevím jak tohle ukončit. řekla
Clarke sklesle.
Nevím co mám dělat Lexo. řekla Clarke
a rozbrečela se.
Spolu to zvládneme. řekla jsem jí a stále
jsem ji objímala.
...........
V noci.....
Nespala jsem. Znovu. Nemohla jsem spát
s pocitem, že mi všichni lžou a nikomu
nemůžu věřit. Kromě Clarke té věřím a
vždy jí věřit budu. Teď jsme tu samy a
já vím, že tím pádem jsem jediná osoba,
která může Clarke ochránit. Cítím se
tak zklamaná, protože se nemohu
spolehnout ani na někoho koho znám
sedm let. Tolik mě zklamal. A tolik mě
to mrzí. Cítila jsem jak se mi začaly
zavírat oči, ale já jsem se je snažila
nechat otevřené.
,,Nespi! vynadala jsem si.
Chvíli jsem se divala do stropu, ale moje
oči byly čím dál tím těžší. A znovu se
zavřely.
,,Sakra! Nespi! Teď nemůžeš usnout!
Nemůžeš! řekla jsem si.
Několikrát jsem zamrkala. A opět jsem
sledovala strop. V místnosti bylo úplné
ticho. Jediné co bylo slyšet, byl
pravidelný dech Clarke. Opět jsem
zavřela oči, protože mě trochu bolely.
,,Fajn....jen chvilku. Jen na chvilku je
nechám zavřené. řekla jsem si.
Cítila jsem, jak jsem unavená a jak usínám.
,,Sakra ne! vynadala jsem si a prudce jsem
se posadila.
Na hodinách byly dvě hodiny
ráno. Povzdechla jsem si, sedla jsem si na
zem a opřela jsem se o postel, na které
Clarke stále spala.
,,Nemůžu. Nemůžu. Nemůžu. opakovala
jsem si.
Clarke....
Probudila jsem se. Nevím kolik bylo hodin,
ale to mi bylo jedno. Oči jsem nechala
zavřené.
,,Jsem tu sama? pomyslela jsem si, když
jsem neslyšela Lexino chrápání.
Natáhla jsem ruku, abych se ujistila, že
Lexa leží vedle mě.
,,Je pryč?! zděsila jsem se a okamžitě jsem
otevřela oči. V místnosti byla docala tma.
Protáhla jsem se a sedla jsem si.
Několikrát jsem zamrkala a koukala jsem
na Lexy stranu postele, která byla
prázdná. Pak jsem si všimla něčeho,
co mi připomínalo hlavu. Ale v té tmě
to nebylo moc vidět.
,,Lexo? řekla jsem tiše.
Nikdo mi neodpověděl.
,,Hmmm....to je divný. pomyslela jsem si.
