Zrovna jsem seděla v autě a nepřítomně sledovala ubíhajicí krajinu. Venku zrovna pršelo.Byli jsme na cestě do mého studia. Měla jsem se tam sejít se Shawnem Mendesem. Bylo potřeba ještě dokončit pár písniček pro jeho nové album. Možná bych ve svých 26 letech mohla trávit čas i jinak. Třeba chodit více mezi lidi ale to není můj styl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Práce je pro mě poslední dobou to jediné co mám. Přátel moc nemám. Akorát by mě to to rozptylovalo od práce. Jsem perfekcionistka a proto nerada dělám chyby vlastně nedělám žádné. Se všemi kolem sebe jednám jen profesionálně a nikoho si moc neopuštím k tělu. Jsem samotářka a nikoho nepotřebuju.
Udělala jsem to jen jednou. Skoro. Před 7 lety.
Vzpomínka
Byla jsem v posledním ročníku obchodní akademie a k nám do třídy nastoupila nová studentka. Jmenovala se Costia. Skamarádily jsme se docala rychle a časem z nás byly nejlepší kamarádky. Byly jsme spolu skoro každý den. Povidaly jsme si vždy o všem možném říkaly jsme si naše různá tajemství. Chodily jsme spolu nakupovat, cvičit a milovaly jsme kávu ze Starbucksu. Byla drahá to ano ale vždy to za to stálo. Časem jsem si začala uvědomovat že ke Costie cítím něco víc než jen pouhé přátelství. Dokonce jsem se i smířila s tím že jsem jiná, ale moji rodiče ne. Costia si jednou našla přítele. Jmenoval se Anthony a když mi o tom řekla tak jsem měla radost ale zároveň mě to mrzelo.
Jejich vztah trval asi půl roku ale Costia potom zjistila že jí Anthony podvádí a byla z toho moc špatná. Dlouho se mi neozývala. Měla jsem o ni starost a tak jsem si řekla že za ní pojedu. Od nás k ní to byly asi 2 hodiny autobusem. Sedla jsem na autobus a cestou jsem koupila i nějaký jídlo. Nevěděla jsem jestli koupit pizzu nebo čínu tak jsem koupila obojí. Už jsem se blížila k jejímu domu. Zaklepala jsem na dveře a čekala jestli někdo otevře. Nic. Zkusila jsem to znovu. Dveře se najednou otevřely a v nich stála Costia. Měla na sobě vínové tríčko a volné černé tepláky.
,,Můžu dál? zeptala jsem se. Jo. řekla a ustoupila abych mohla dovnitř.
Jídlo jsem položila do obýváku na stůl. Pak jsem si konečně začala všímat toho jak Costia vlastně vypadá. Byla zničená. Poznala jsem to na ní. Měla kruhy pod očima a vypadala spíš jako zombie než kamarádka kterou jsem znala. Seděla na gauči a vypadala že je úplně mimo. Sedla jsem si na gauč vedle ní a chytila jí za ruku.
,,Chceš o tom mluvit? zeptala jsem se jí. Ona jen zavrtěla hlavou že ne ale mojí ruku nepouštěla. Costio kdy si naposledy jedla? zeptala jsem se jí. Nevím.... řekla skoro neslyšně. Costio musíš se najíst. řekla jsem jí starostlivě. Nechci... řekla. Prosím Costio. prosila jsem ji. Nemám hlad. řekla. klekla jsem si před ní,chytila ji za obě ruce a zadívala jsem se ji do očí. Costio musíš se najíst. Prosím Costio. naléhala jsem. Dobrá.... řekla.
Otevřela jsem krabičku s pizzou a podala jsem Costie kousek. Ona na něj chvíli koukala ale pak začala jíst. Snědla sice jen 3 kousky ale tak aspoň něco.
,,Děkuju Lexo. řekla a položila mi hlavu na rameno. Jsem ráda že jsi přijela. řekla. Měla jsem o tebe hroznej strach když jsi mi neodepisovala na smsky a ani jsi mi nebrala telefon. řekla jsem. Nechtěla jsem nikoho vidět a ani s nikým mluvit. Nezlob se. řekla smutně. Ne....to je dobrý chápu to. řekla jsem. Milovala jsem ho Lexo. řekla. Já vím. Byl to idiot Costio. řekla jsem. Jak mi to mohl udělat? Udělala bych pro něj cokoli. Věřila jsem mu. A on mě jen využil. řekla a začala brečet. Nátahla jsem se pro krabičku s kapesníčky položila jsem je mezi nás. Pak jsem Costiu objala kolem ramen a jen jsem čekala až se uklidní. Po chvíli její pláč utichl a ona usla. Krabičku s kapesníčky jsem opatrně položila vedle sebe na gauč a pak jsem se jen opřela na gauč a úživala si ten pocit spící Costii na mém rameni.
Zvedla jsem se z gauče a Costiu jsem opatrně položila na gauč. Musela jsem se pousmát vypadala opravdu vtipně. Stále seděla ale obličejem byla rozpláclá na gauči. Chvíli jsem na ní jen koukala a říkala jsem si jak vtipná fotka by to byla, ale nakonec jsem jí nevyfotila. Vzala jsem ji do náruče a položila jsem ji tak, aby ležela na celém gauči. Spala opravdu tvrdě. ,,Tak ta asi dlouho nespala. pomyslela jsem si.
Sedla jsem si do křesla které bylo vedle gauče na kterém, Costia spala. Byla jsem nešťastná z toho že se moje nejlepší kamarádka trápí a já pro ní nedokážu nic udělat. Vzala jsem si telefon abych se podívala kolik je hodin. Bylo devět večer. Věděla jsem, že bych už měla jít domů, ale tam se mi ani moc nechtělo. Radši budu tady s ní než doma s rodiči, kteří mě nechápou.
Vzala jsem telefon a napsala mámě SMS: Ahoj mami dnes nepřijdu jsem s Costiou. Lexa.
........ Probudila jsem se poměrně brzo asi v osm. Vstala jsem z gauče a šla si do kuchyně udělat kávu. Udělala jsem jednu i pro Costiu. Když jsem se vrátila do obýváku. Costia se akorát probudila:
,,Lexo? Ty jsi ještě tady? zeptala se prekvapeně potom co si promnula oči. Jsem tvoje nejlepší kamarádka. Přece sis nemyslela že ti jen donesu jídlo a zase odejdu. řekla jsem a položila před ní hrnek s kafem. Ona se jen pousmála. Jsi hodná že se o mě tak staráš Lexo. řekla. Jsem úžasná já vím. řekla jsem spokojeně. Costia se usmála ještě víc. Můžu pro tebe ještě něco udělat? zeptala jsem se jí. Přestaň s tím. řekla rozpačitě. S čím? divila jsem se. Přestaň být na mě tak hodná Lexo. řekla s úsměvem. Chci ti jen pomoc Costio. řekla jsem. Já vím Lexo...a moc si toho vážím ale... podle mě jsi toho už pro mě udělala víc než dost. Vlastně už se cítím trochu lépe. řekla a pousmála se. Tak to ráda slyším. řekla jsem.
Potom co jsme s Costiou dopily kávu mě Costia šla doprovodit na autobus.
,,Díky za všechno Lexo. řekla Costia a objala mě. Hlavně se tím už netrap ano? řekla jsem ji. Ona kývla s úsměvem a ještě jednou mě objala. Buď na sebe opatrná. řekla jsem jí. Budu neboj se. řekla. Tak Ahoj. řekla jsem a nastoupila do autobusu.
Když se autobus pomalu rozjel naposledy jsem zamávala Costie a odjela domů.
Vím že je to delší ale nějak se mi to nechtělo dělit do dvou kapitol. Doufám že vám to nevadí. 😄 Jste skvělí.
