Lexa....
O 3 dny později.....
Clarke už byla pryč čtvrtý den a už tři dny
po ní pátrala policie. Včera jsem jim volala
a řekli mi že Clarke zatím nenašli. Lincoln
mi říkal, že musím být trpelivá a čekat.
Já ale nechci čekat. Kdybych o ní aspoň
něco věděla. Bůh ví co s ní ten Murphy
Rodrigez vlastně plánuje udělat.
Tolik jí chci znovu obejmout a už nikdy
nepustit. Měla jsem jít s ní. Bez Clarke
jsem se cítila tak....prázdně. Byl to
jen další večer bez ní. Z mého
smutnění mě vyrušilo zaklepání.
,,Lexo...vypadáš hrozně. řekl Lincoln,
když mě spatřil ve dveřích.
Co potřebuješ? zeptala jsem se.
Vlastně nic. Jen mě napadlo jestli bys
třeba nechtěla společnost. řekl.
Pojď dál. řekla jsem a ustoupila jsem
ze dveří. Oba jsme si sedli na postel.
........
,,Jak se cítíš Lexo? zeptal se.
Cítím se tak....jak vypadám. řekla jsem.
On si povzdechl.
Už našli Clarke? zeptala jsem se s trochou
naděje.
Rád bych ti řekl, že ano. Ale buhužel ne.
řekl smutně.
Sklopila jsem hlavu a kývla jsem hlavou,
že chápu.
,,Víš co je na tom všem to nejhorší? řekla
po chvíli ticha.
Co? řekl podíval se na mě.
To, že nemůžu dělat vůbec nic. řekla jsem
zoufale.
Lexo.... řekl a dal mi ruku kolem ramen.
Udělali jsme všechno co jsme mohli.
řekl.
Ono to ale nestačí. řekla jsem a z mých
očí začaly téct slzy.
Musíme věřit, že jí policie brzo najde.
řekl.
Ale pro ně je to jenom další jméno na
seznamu pohřešovaných lidí. řekla
jsem a nechala moje slzy stékat po
mé tváři.
Já vím. řekl.
Já jí ale nechci ztratit Lincolne. řekla
jsem a podívala jsem se na něj.
Taky chci, aby se vrátila Lexo. Už kvůli
tomu aby jsi byla znovu šťastná. řekl.
Proč každý člověk na kterém mi záleží
musí nějakým způsobem zmizet z mého
života? řekla jsem.
Copak nemůžu být konečně šťastná?
řekla jsem zoufale a sklopila jsem
hlavu do dlaní.
Jednou jistě budeš. řekl a hladil mě po
zádech.
Čím déle je Clarke pryč tím je mi hůř
Lincolne já....už prostě nemůžu. řekla
jsem.
Můžeš Lexo. řekl.
Tohle nejsi ty. řekl.
Lexa co znám je silná a nikdy by
nedovolila, aby jí emoce takhle ničili.
řekl.
Tahle Lexa je dávno pryč. řekla jsem
smířeně.
Můžu pro tebe něco udělat Lexo?
zeptal se bezradně.
Mlčela jsem.
,,Nemůžeš. řekla jsem.
Jsi si jistá? zeptal se smutně.
Jsem. řekla jsem.
Jsem a vždycky tu budu pro tebe ať se
děje cokoliv Lexo jasný? řekl důrazně a
podíval se mi do očí.
Těšilo mě to co řekl. Opravdu moc. Byla
jsem ráda, že tu je. Za jiných podmínek
bych se na něj s vděkem usmála ale teď?
Nezmohla jsem se na nic víc než jen
souhlasné kývnutí a ušklebek, který měl
do úsměvu docala daleko.
,,Hlavu vzhůru Lexo. řekl a mírně se mnou
zatřásl.
Děkuju Lincolne. řekla jsem.
On se krátce pousmál.
Chci abys věděl, že si strašně vážím všeho
co jsi pro mě kdy udělal a co pro mě děláš
opravdu. řekla jsem.
Je to moje práce. řekl.
Já zavrtěla hlavou.
Ne...děláš mnohem víc. řekla jsem.
Vím to. Opravdu moc to pro mě znamená...
hlavně teď. řekla jsem.
Dělám jen to co považuji za správné. řekl.
Já vím. řekla jsem.
,,Tak já už půjdu. Vím, že se cítíš mizerně
ale doufám, že je ti aspoň trochu lépe.
řekl a pak se zvedl z postele a byl připraven
k odchodu.
Je to trochu lepší. řekla jsem aby se
Lincoln cítil spokojeně.
Tak to jsem rád. řekl a opět se krátce
pousmál.
Zkus jít spát Lexo. poradil mi.
Pokusím se. řekla jsem.
Fajn. řekl.
Dobrou noc Lincolne. řekla jsem.
Dobrou noc Lexo. řekl a odešel.
Opět jsem tam zůstala. Jít spát jsem
rozhodně nechtěla. Nemělo to cenu a bylo
marné se snažit. Otevřela jsem skříňku,
která se nacházela vedle ledničky. Otevřela
jsem jí. Byly v ní alkoholické nápoje.
Vytáhla jsem flašku rumu a vzala jsem si
skleničku, která ležela na stole. Sedla
jsem na postel a sklenici jsem položila
na stůl. Nalila jsem do ní trochu rumu a
pak jsem si i se skleničku lehla na postel.
Moje myšlenky byly opět plné Clarke a
to bylo prostě k nevydržení. Chvíli jsem
na tu skleničku koukala, protože jsem si
nebyla jistá, jestli to opravdu chci. Vím,
že to moje problémy nevyřeší, ale v tuto
chvíli to byl můj jediný únik a to bylo
přesně to co jsem teď potřebovala.
Napila jsem se a cítila jsem jak mé tělo
zaplavilo teplo. Aspoň na chvíli jsem se
cítila o něco lépe. Ležela jsem na posteli
a dívala jsem se do stropu. Otočila jsem
se na stranu a když jsem vedle sebe
spatřila prázdné místo přiměla jsem
se k tomu abych do sebe kopla veškerý
obsah sklenice a nalila jsem si další
skleničku. Zhluboka jsem dýchala
,,Vrať se mi prosím. zašeptala jsem a divala
se na to prázdné místo, kde ještě před
čtyřmi dny Clarke ležela.
Vypila jsem další skleničku a pak další.
Plakala jsem. Když jsem se podívala na
láhev na stole viděla jsem že už je z
poloviny prázdná.
Někdo zaklepal na dveře. To bude Lincoln
napadlo mě.
,,Moment! zavolala jsem a snažila jsem se
zvednout z postele.
Opřela jsem se o stůl a zvedla jsem se na
nohy. Chvíli jsem zůstala opřená.
,,To zvládnu. Jsem vpohodě. řekla jsem si.
Dobelhala jsem se ke dveřím a když jsem
je otevřela byla jsem v šoku. Stála tam
Linda. Několikrát jsem zamrkala abych
se ujistila, že se mi to nezdá. Bohužel
nezdálo. Cítila jsem se tak trapně.
