Část 56

543 42 2
                                    

Seděla jsem u Clarke ještě tak dvě hodiny
a když se moje oči začaly pomalu zavírat
tak jsem si šla lehnout.

Clarke.....

Vzpomínka.....

  Na toaletách jsem zaslechla ženský pláč,
ozval se výstřel a pláč najednou utichl.
Já se strašně lekla. Vešla jsem tam a
najednou jsem uviděla nějakého muže
se zbraní. Na obličeji měl šátek, který mu
zakrýval tvář. Oči měl modré stejně jako
já a na hlavě měl vínovou čepici s
kšiltem. Když jsem viděla jeho zbraň
tak jsem úplně stuhla.

,,Být tebou tak tam nechodím. Není to
pěkný. řekl.
Já nedokázala vůbec nic říct.
On pak šel i s tou pistolí směrem ke mě.
Já začala instinktivně ustupovat zpátky
až jsem narazila do zdi.
Vypadáš jako rozumná holka blondsko.
řekl, chytil mě pod krkem a zbraň mi
přiložil k hlavě.
Dokážeš mlčet? zeptal se.
Já jen polkla a cítila jsem jak mi slzí oči.
Co?! řekl naštvaně.
Já nedokázala vůbec nic říct. Byla jsem
v šoku. Začala jsem jen kývat na souhlas.
Hodná holka. řekl.
Jestli o tom někomu řekneš....zabiju tě
taky blondsko. Rozumíš?? řekl.
Já opět jen zakývala hlavou.
Výborně. řekl, zbraň si schoval do bundy
a odešel pryč.

Otevřela jsem oči a cítila jsem se naštvaná,
protože se mi vybavila jen další zlá
vzpomínka. Začínám mít pocit, že jsem
snad nikdy nezažila nic dobrého. Lexa
spala byla otočená čelem ke mě.
Podívala jsem se na hodiny a
bylo pět ráno, potom jsem se dál divala
  na Lexu, která stále spala. Potom najednou
otevřela oči a podívala se do těch mých.

,,Bolí tě něco Clarke? zeptala se mě.
Nebolí. Je mi fajn. řekla jsem a pousmála
se.
Doktorka říkala, že tě brzy pustí domů.
řekla a taky se usmála.
Vážně? řekla jsem.
Kdy? zeptala jsem se.
Za pár dní. řekla.

O 4 hodiny později.....

Do pokoje vešla doktorka.

,,Tak jak se dnes cítíte slečno Mitchellová?
   zeptala se.
  Je mi skvěle. řekla jsem.
  To ráda slyším. řekla.
  Dnes jsme dostali poslední výsledky
  vyšetření a všechno vypadá dobře.
řekla.
Co to znamená? zeptala jsem se.
To znamená, že pokud už vás nic nebolí,
tak můžete jít domů. řekla a pousmála se.
Vážně? zeptala jsem se.
Jistě. řekla.
To je úžasný. Já...moc vám děkuju doktorko.
řekla jsem.
Není vůbec za co. řekla.
Je někdo komu mám zavolat, aby pro vás
   přijel slečno Mitchellová? zeptala se.
Nemusíte zavolám někomu sama. řekla
jsem.
  Dobrá. Tak tedy nashledanou. řekla a
  odešla.

..........

,,Clarke.... řekla Lexa.
   Úplně jsem zapomněla, že mám tvůj
   telefon u sebe. řekla a z tašky vyndala
    můj telefon.
    Díky. řekla jsem jí.
    Ona se usmála.

,,Můžu se tě na něco zeptat? zeptala jsem se.

Lexa....

Vrátila jsem Clarke její telefon co jsem měla
v kabelce.

,,Můžu se tě na něco zeptat? řekla Clarke.
Jistě. řekla jsem.
Vím, že jsi mi říkala, že mě máš ráda....
řekla a odmlčela se.
No... řekla jsem.
Ale proč? zeptala se.
Pousmála jsem se.
Proč se na to ptáš Clarke? zeptala jsem se
jí.
Ani nevím....nechápu proč bys.... řekla.
Proč bych tě měla mít ráda? řekla jsem a
můj úsměv se rozšířil.
Ona se taky pousmála a pokrčila rameny.

,,Mám tě moc ráda Clarke....protože...
odmlčela jsem se.
Posledních pár let bylo.... řekla jsem.
Spíš smutných...osamělých...pracovních.
řekla jsem.
Proč? ptala se.
Měla jsem kamarádku....řekla jsem.
Jmenovala se Costia.... řekla jsem.
Je mi jasné, že si na to nepamatuješ, ale
už jsem ti o ní říkala.... řekla jsem.
Aha. řekla.
Ona zemřela už před lety a já její smrt
nesla velmi těžce. Už jsem si ani nemyslela,
že bych mohla být ještě někdy šťastná.
Chápu. řekla.
Pak jsem ale potkala tebe a všechno se
změnilo. řekla jsem.
Znovu jsem se začala cítit šťastně...a to
jen díky tomu, že jsem potkala tebe.
řekla.

,,Takže...ano mám tě moc ráda. řekla jsem.
Důvod k tomu nemám, ale žádný
nepotřebuji prostě to tak je. uzavřela
jsem.

Clarke se usmívala a z oči jí tekly slzy.

,,Lexo já....nevím co mám říct. řekla
Clarke a divala se na mě.
Clarke...to je vpořádku. řekla jsem jí.
Nemusíš říkat nic. řekla jsem jí.

Clarke mlčela.

Co když k tobě nebudu cítit to co ty ke
mě? zeptala se po chvíli.
Nic se nestane Clarke. řekla jsem.
Vážně? zeptala se.
Samozřejmě. řekla jsem.
Teď je nejdůležitější to, aby se ti vybavily
všechny vzpomínky. řekla jsem.
  Máš pravdu. řekla a usmála se.

  Tak tady je další část. 😊 Jsem ráda, že
  vás příběh stále baví. Další část přidám
   v pátek. 😇 Děkuju vám 🙌🙌

Tell Me You Love Me Kde žijí příběhy. Začni objevovat