Když jsem seděla v autě doslo mi, že vlastně
nevím přesnou adresu, ale tu měl Lincoln
uloženou v telefonu a tak nebyl problém
se tam dostat.
.......
,,Jsme tu Lexo. řekl Lincoln.
Skvěle. Díky Lincolne. řekla jsem a
chystala jsem se vyjít ven.
Lexo.... začal.
Jsi si jistá, že tam chceš jít bez Clarke?
zeptal se.
Ano jsem. řekla jsem.
Navíc už jsme stejně tady, takže vracet se
by bylo zbytečné. dodala jsem.
Víš, co jí řekneš? zeptal se.
Řeknu jí jen pravdu. Tu si promýšlet
nemusím. řekla jsem.
A co když ji nebude chtít slyšet? zeptal
se.
Tak prostě odejdu a vrátíme se zpátky
do studia. řekla jsem.
,,Mám tam jít s tebou? zeptal se.
Ne. řekla jsem.
Ničemu bys nepomohl. řekla jsem možná
trochu zle.
,,Promiň....nemyslím to zle, ale víš jak to
myslím? řekla jsem po chvíli ticha.
Jistě. řekl Lincoln.
Tak tu počkej a já se za chvíli vrátím ano?
řekla jsem.
Hodně štěstí. řekl mi Lincoln a já jsem
vystoupila.
Je mi jasné, že matka Clarke nebude příliš
nadšená, až mě tu uvidí, ale jsem na to
připravená. Chci si jen promluvit. A to
pokud možno slušně. Stála jsem před
dveřmi jejího domu. Teď už není cesty
zpět. Zhluboka jsem se nadechla a
zaklepala jsem. Po pár minutách se
dveře otevřely a v nich stála matka
Clarke, která se na mě okamžitě naštvaně
podívala.
,,Co tady sakra chceš? řekla vytočeně a
zavřela dveře.
Chci si jen vklidu promluvit paní
Mitchellová! zavolala jsem a doufala jsem,
že mě skrz zavřené dveře uslyší.
Dveře byly stále zavřené.
Prosím! zavolala jsem.
Dveře se opět otevřely.
,,Nechci s tebou mluvit! Nenávidím tě!
Copak jsem ti to minule neřekla
dost jasně?! řekla opět naštvaně.
Polkla jsem a mlčela jsem.
Navíc nemáme my dvě o čem mluvit.
řekla a chystala se zavřít dveře, ale já
jsem ji nohou zastavila. Mojí nohu
pevně přivřela do dveří. Bolelo to, ale
nemyslela jsem na to, chtěla jsem jen,
aby mě poslouchala.
Opět ty dveře otevřela.
,,Milovat mě nemusíte. začala jsem.
Ale urážet se od vás nenechám. dodala
jsem a podívala jsem se jí do očí.
,,Chápu, že se vám nelíbím. začala jsem.
Taky chápu, že si nemyslíte, že jsme s
Clarke ideální pár. řekla jsem.
Jsi zrůda.... procedila mezi zuby.
Jistě....to už jsem slyšela. řekla jsem a
usmála jsem se nad tím.
Matka Clarke jen nastvaně mlčela.
,,Ale můžete mi říct, co přesně se vám na
mě nelíbí? položila jsem otázku a odmlčela
jsem se.
Matka Clarke mlčela.
Moje vlasy nebo snad oblečení? odmlčela
jsem se.
Prostě se mi nelíbíš. odsekla.
Nelíbím se vám, protože jsem žena! řekla
hlasitěji.
Matka Clarke se zatvářila překvapeně.
,,Byla byste radši, kdybych byla muž. řekla
jsem.
Opět mlčela.
Co kdybych šla na operaci, abych vypadala
jako muž? To byste byla spokojená?
řekla jsem trochu naštvaně, protože
matka Clarke mi nedokázala odpovědět.
Ani nekývla. Jen na mě koukala jak na
blázna.
,,Bylo by to tak správné. řekla.
Správné!? vyjela jsem na ní.
Z očí mi začaly téct slzy.
Myslíte si, že jsem si to snad vybrala?!
vyjela jsem opět.
Nic není správné. řekla jsem a otřela jsem
si slzy.
,,Nemáte právo říkat, co je správné a co
není. řekla jsem.
Kdybych si já myslela, že milovat muže
není správné....co mi řeknete? Že to
správné je?! řekla jsem důrazně.
Ano. Tak to má být. řekla matka Clarke.
