Clarke.....
Ed začal hrát a zpívat tu píseň. Během toho
co zpíval jsem si četla text a snažila jsem se
si zapamatovat jak ta slova tak tu melodii.
,,To zní dobře. řekla jsem.
Díky. řekl a pousmál se.
Chceš to zkusit? zeptal se.
Ještě si nejsem úplně jistá. řekla jsem.
Chápu. řekl.
Mám to zahrát znovu? zeptal se.
Nevadí to? zeptala jsem se.
On se zasmál.
Jasně, že ne. řekl s úsměvem a začal hrát.
Lexa.....
Řekla jsem Lincolnovi, aby šel se mnou a
Titus zůstal ve studiu. Jeli jsme do
obchodního centra a tam jsme procházeli
různé obchody.
,,Co jí chceš koupit Lexo? ptal se Lincoln,
když jsme vyšly z obchodu a opět jsme
nic nekoupili.
Já nevím. řekla jsem.
Jak nevíš? řekl s úsměvem.
Nevím prostě. řekla jsem a sedla jsem si
na sedací pytel.
,,Hudbu má ráda ne? řekl.
Jo. řekla jsem.
Co jí koupit třeba kytaru, když jí tu kytaru
zničil ten chlap. řekl.
To mě vůbec nenapadlo. řekla jsem.
No vidíš. řekl.
Jsi génius Lincolne. řekla jsme a pousmála
jsem se.
Díky Lexo. řekl potěšeně.
Došli jsme k obchodu s kytarami a stáli
jsme před výlohou. Ve výloze bylo
vystaveno několik akustických kytar.
Skoro všechny mi přišly stejné a obyčejné,
až na jednu.
,,Myslím, že tahle se jí bude líbit. řekla jsem,
a ukázala jsem na kytaru, která byla úplně
na kraji.
Tuhle? podivil se Lincoln.
Proč ne? řekla jsem.
Dobrá. Dojdu pro ní hned jsem zpátky.
řekl Lincoln a šel do toho obchodu.
.........
,,Fajn....chceš kupovat ještě něco nebo už
můžeme jít? zeptal se.
No....asi můžeme pomalu jít. řekla jsem.
Dobrá. řekl a my se vydali směrem k autu.
Když jsme se blížili východu, tak jsem
v jedné z výloh zahlédla ještě jednu věc,
kterou jsem prostě musela koupit.
,,Lincolne zastav prosím. řekla jsem.
Co je? zeptal se.
Koupím ještě jednu věc. řekla jsem.
Fajn. řekl a já šla pro ni.
Počkám v autě. řekl a odešel.
............
O 2 hodiny později.....
Clarke....
,,Tak co Clarke? Chceš to už zkusit?
zeptal se mě Ed.
Sama? řekla jsem trochu zaskočeně.
Jasně. řekl.
To ne... řekla jsem s úsměvem.
Clarke když to zazpíváš špatně tak to
nevadí. řekl.
Mě to vadí. řekla jsem.
Proč? zeptal se.
Protože zpívám před tebou. řekla jsem.
Clarke.... pousmál se.
Já taky dělám chyby. řekl.
Zavrtěla jsem hlavou.
Ale ano. řekl.
Proto to nacvičujeme tu písničku. řekl.
Abychom dělali chyby? zeptala jsme se.
Jistě! řekl prostě.
Je jedno kolikrát se ti to nepovede. řekl.
Hlavní je, aby tě to bavilo. řekl.
Pousmála jsem se nad jeho optimismem.
Tak já to zkusím. řekla jsem.
Skvěle. řekl.
Ed začal hrát a já jsem začala zpívat.
,, Ask you once, ask you twice now
There's lipstick on your collar
You say she's just a friend now
Then why don't we call her?
So you want to go on with someone
to do all the things you
used to do to me
I swear, I know you do
Used to take me out, in your fancy car
And make out in the rain.... pak jsem
se jen usmívala, protože mi vypadl text.
Ed přestal hrát. Já vzala ten papír a rychle
jsem si ho přečetla.
,,Clarke víš, že se můžeš dívat do textu že?
řekl a pousmál se.
Já vím. řekla jsem.
Ale chci si ten text zapamatovat. řekla jsem.
Dobře. řekl.
Pousmála jsem se a po chvíli jsem si text
ještě jednou rychle přečetla.
,,Fajn.... řekla jsem a položila jsem papír
před sebe textem dolů.
Znovu? zeptal se.
Jo. řekla jsem.
Lexa......
Když už jsem měla nakoupené všechno
co jsem měla, tak jsem šla za Lincolnem
do auta.
,,Už můžeme jet Lincolne. řekla jsem když
jsem nasedla do auta a zavřela jsem dveře.
Máš už všechno? zeptal se Lincoln a
podíval se na mě skrz zpětné zrcátko.
Řekla bych, že jo. řekla jsem a pousmála
jsem se.
A co jsi jí ještě koupila? ptal se.
Řetízek. řekla jsem.
Můžu se na něj podívat? zeptal se.
Jistě. řekla jsem a podala jsem mu malou
krabičku.
On ji otevřel a podíval se do ní.
Hmmm....pěkný. řekl a krabičku mi vrátil.
Díky. řekla jsem a krabičku jsem si dala
do kabelky.
Určitě bude mít radost. řekl.
Pousmála jsem se.
On se též pousmál, nastartoval auto a mi
jeli zpátky do studia.
Když jsme zastavili před studiem, tak
Lincoln odvezl tu kytaru do hotelu.
Řekla jsem mu, aby ji dal do mého
pokoje a aby koupil ještě nějaké květiny.
Rozloučila jsme se s Lincolnem a on odjel.
Když jsem vešla do studia, stála jsem v
předsíni a přes zavřené dveře byly slyšet
hlasy Clarke a Eda. Pritiskla jsem ucho
na dveře a chvíli jsem je poslouchala,
ale akorát přestali zpívat.
