,,Je ti dobře Clarke? zeptal se mě Ed.
Jasně..... řekla jsme s úsměvem.
Jen je to strašně zvláštní pocit víš? Když
ty lidi tak ječí a šílí.... řekla jsem.
Je to super ne? řekl Ed a usmál se.
Je....je to úžasný jen na to nejsem zvyklá.
řekla jsem.
,,Nejsi zvyklá....že tě lidi mají rádi? zeptal
se nechápavě.
To ne.....jen ty lidi....oni úplně šíleli. řekla
jsem.
Protože jsi byla úžasná. řekl.
Jen jsem se usmála.
Jen by bylo fajn s těmi lidmi mluvit. řekl.
Co jim mám říkat? zeptala jsem se.
Cokoliv budeš chtít. řekl.
Já nevím. řekla jsem nejistě.
,,Je to lepší. řekl.
Sice je to nepodstatný, ale lidé se pak cítí
líp, když s nimi komunikuješ. řekl.
Protože pak odchází z koncertu a nedívají
se na tebe jen jako na umělkyni. Zároveň
tě vidí jako člověka. dodal.
Chápeš co tím myslím? zeptal se.
Ehm.....jasně. řekla jsem.
Samozřejmě je to jen na tobě. Není to nic
co musíš....
Ale je to lepší. doplnila jsem ho.
Chápu. Díky za radu. řekla jsem a usmála
jsem se.
Není za co. řekl.
Najednou přišla Linda, Lincoln s Octávii,
a Lexa. Linda mě objala.
,,Clarke! To bylo úžasný! řekla nadšeně.
Děkuju. řekla jsem s úsměvem.
Když se ode mě Linda odtáhla objala jsem
Octavií.
Octavie....ráda tě vidím. řekla jsem s
s úsměvem a objala jsem Octavií.
Clarke.....ty zpíváš fakt dobře. řekla
Octávie též s nadšením.
Děkuju. řekla jsem mile.
Poté mě objala Lexa. S tou jsem se objímala
asi nejdéle.
Jsem na tebe moc pyšná Clarke. řekla tiše,
abych ji slyšela jen já.
Já jsem ji políbila na tvář a pak jsem se
od ní odtáhla a chytila jsem jí za ruku.
Lincolne! řekla jsem a objala jsem i jeho.
On se pousmál.
Pak jsem opět chytila Lexu za ruku.
,,Dáte si něco k pití? A nebo už jste na
odchodu zeptal se Ed.
To můžem. řekly jsme s Lexou najednou,
všichni se na nás otočili a pak se začali
smát.
Sedli jsme si ke stolu. Přišel číšník.
,,Woow....Ed Sheeran a Lexa u jednoho stolu.
řekl udiveně.
My jsme na něj jen koukali.
Promiňte....moc se omlouvám. Co to bude?
zeptal se.
.............
,,Je to vše? zeptal se.
Ano.... řekla Lexa.
On si nás pak spočítal.
Dobrá....hned to bude. řekl.
Děkujeme. řekla Lexa.
Číšník se usmál a odešel.
Objala jsem Lexu a opřela se o ní. Naproti
nám seděla Linda. Vedle Lexy seděl Lincoln
a naproti němu seděla Octávie a vedle ní
seděl Ed. Všude hrála hudba a bylo to
skvělé.
,,Byla tu tvá matka Clarke. řekla Linda.
Vážně? A kde je? zeptala jsem se jí.
Jen si tě poslechla a pak odešla.
Proč? Proč tu nezůstala? zeptala jsem
se.
To nevím....říkala jen, že už půjde. řekla
Linda.
Jak o tom věděla? zeptala jsem se.
Řekla jsem jí o tom. řekla Linda.
Já bych jí o tom řekla, ale nenapadlo mě,
že by přišla. řekla jsem.
,,Líbilo se jí to? zeptala jsem se jí.
Neříkala, že by to bylo špatný. řekla Linda.
Ale nechtěla se mnou mluvit že? řekla jsem
smutně.
Linda jen zavrtěla hlavou.
Až bude chtít....určitě se ti ozve Clarke.
řekla Linda a usmála se.
Pousmála jsem se.
Lexa......
Clarke zpívala úžasně. Byla jsem na ni tak
pyšná. Když jsme se s Lincolnem posadili
k Lindě tak s ní seděla i matka Clarke.
Linda vypadala nadšeně když nás s
Lincolnem viděla. Za to její matka byla
přesný opak. Clarke měla pravdu asi jsou
přece jen úplně jiné. Nenávidí mě.
