|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Přítel nebo nepřítel?

  Probral jsem se na neznámém místě. Zkoušel jsem se postavit, ale hned, jak jsem si stoupl na nohy jsem spadl. Hodně to bolelo. Rozhodl jsem se, že se porozhlédnu po místnosti. Viděl jsem různé plagáty.. Ale počkat.. Proč jsou ty nápisy v němčině?! Kde to kurva sem?! Na posteli byla pověsená uniforma s německou vlajkou. Začal jsem se bát.. Co dělam na Německém území?! To mě nezabili?! Proč?! Z mého přemýšlení mě odtrhli pomulu se otevírající, vrzající dveře. 

Vzal jsem čistou vodu a nějaké pečivo. Za chvíli bude oběd, tak ať pak má ještě nějaké místo.Když jsem otevřel dveře, díval se na mě on.. Díval se na mě dost překvapeným pohledem... Po tom, co se stalo a s ještě se objevil na území nepřátelů... 

  Vešel do pokoje pro mě neznámí kluk..muž? Nedokážu odhadnout jeho věk.. Každopádně byl jsem hrozně vylekaný.. Bál jsem se že mi ublíží nebo mě zabije.. ,,Pozhaluysta! Ne obizhay menya!" Křičel jsem na něj.. Německy jsem samozřejmě neuměl..  

  Začal na mě něco křičet.. To bude asi Rusky.. „Hey.. How do you feel?" zkusil jsem to anglicky, protože Německy asi neumí.. Pomaličku jsme se přibližoval, aby věděl, že mu neublížím. Pozoroval každičký můj pohyb.  

  Řekl něco anglicky, rozuměl jsem tomu. Na škole byla angličtina druhý jazyk. ,,Y-yes, I feel fine.. Do you speak English?" zeptal jsem se opatrně.. Přibližoval se ke mně, sledoval jsem ho.. ,,A-and... Where I-I am?" zeptal jsem se hrozně vyklepaně..  

Vypadalo to, že má strach. „You Are In The Sector. Don't worry, i don't want to hurt you." Vypadalo to, že anglicky asi umí.. Začal pozorovat jídlo, které jsem držel, tak jsem natáhl ruku a on nasucho polk.

  Držel nějaké jídlo v ruce.. Nevěděl jsem, co je v tom jídle.. Co když je otrávené? ,,T-this food is f-for me?" řekl jsem pořád rozklepaně a sledoval jsem, co udělá. Když jsem ho tak sledoval, zaměřil jsem se na jeho světle fialové oči.. Nevím proč, ale takovouhle hezkou barvu očí jsem ještě nikdy neviděl.. Nějakým způsobem mě uklidňovaly..

„Yes." díval se mi do očí.. Myslel jsem, že ho děsím, tak jsem uhnul pohledem.. Cítil jsem, jak si bere talířek s pečivem.. Podíval jsem se zase na něj a viděl jsem zničenou duši.. Měl skleněné oči od slz.. Chtělo se mi brečet.

Vzal jsem si to jídlo a začal jíst.. Nevím proč, ale docela jsem mu věřil. Když jsem se na něj podíval, díval se mi do očí. Ale v těch jeho byl vidět smutek.. ,,A-are you s-sad?" bál jsem se to zeptat.. Co když je výbušné povahy a jenom ho tím naštvu?  

  „N-No." řekl jsem a šel jsem najít u sebe ve skříni nějaké oblečení pro něj. Nemůže tu být bez trička a jen ve zničených, špinavých, krvavých kalhotech.. „What's your name?" optal jsem se a on se na mě podíval s plnou pusou pečiva, vypadal jako Křeček, ale bylo to roztomilé.

  Zeptal se mě, jak se jmenuju.. Polkl jsem sousto, co jsem měl v puse a podíval jsem se na něj překvapenými oči. ,,L-Lucius O-Orlov.." proč bych mu lhal? Stejně to už bylo jedno. ,,A-and what's your name?" Díval jsem se mu přímo do jeho očí.

  „My Name is Valen-... Vali Kroner." nechci, aby mi začal říkat Valentín, protože to z celého srdce nesnáším. „How old are you?" zeptal jsem se ho, abych se ujistil.. Vypadal opravdu mladě, ale zase se mi nechce věřit, že někoho hodně mladého pouštěli to války.

  Vali Kroner? To Vali mi nějak nesedí. Není to delší? Zeptal se mě kolik mi je let. Heh, odpovím mu pravdivě, nebudu si na nic hrát. ,,Eighteen.. A-and.. Is not your name Valentine?" prosím, jenom mě za tuto otázku nezmlať.. Teda podle mě je Valentín moc hezké jméno a nějakým způsobem mi i na něho sedí..