Svět se ocitl v chaosu, když se Německo a Ukrajina dostali do sporu. Rozpoutala se válka na život a na smrt. 18-cti letý kluk Lucius z Ukrajiny byl jeden z těch slabších a naopak 20-ti letý kluk Valentín z Německa byl jeden z nejlepších vojáků v Něm...
Po chvilce jsem se uklidnil a ležel klidně na něm. ,,Luciusi? Co chceš teď dělat? Určitě nás budou hledat." Koukl na mě smutně. ,,Já vím.. Ale i kdyby nás našli, já se prostě nevrátím." Řekl jsem klidně.. ,,Provedl ti tolik věcí.. Nechápu, jak ho můžeš mít pořád tak rád.." Zesmutněl a díval se mi přímo do očí.. ,,Já už ani nevím, co k němu cítím.." Silně mě objal.. ,,Luciusi.. Je opravdu těžké se držet zpět, víš?" Řekl Sayo a mírně zčervenal. ,,J-Jak to m-myslíš?" Začal jsem koktat. ,,Nechci, aby si Valentín myslel, že ho podvádíš.. Nechci z tebe udělat stejnou mrdku jako je on.." Díval jsem se udiveně na něj.. Začaly mu stékat slzy po tváři.. ,,C-Co se děje? J-Jak to myslíš? Jsi v p-pořádku?" Proč koktám?! ,,Heh.. Asi k tobě něco cítím.. Ale moje srdce si uvědomuje, že ke mně ty city neopětuješ.." Objal jsem ho a přitulil se k němu..
Po asi 10 minutách jsme dorazili k mostu.. Nikdo tam nebyl.. „Šli jste spolu ještě někam?" „N-Ne.." přemýšlel jsem nad tím, ale jsem si jistý, že ne.. „Pojďme trochu dál.. Třeba tu byli, ale šli se projít.." touhle větou mě začalo být trošku špatně.. Jistě, "podvedl" Jsem ho, ale.. Nechci, aby to udělal i on mě! Je to strašně sobecké, ale spíš jde o to, co by se potom dělo.. Myslím, že toho i Saya využije a možná se o něco pokusí. Hlavně teď, když má Lucius v prdeli city.. „Hele! Nějaký domeček.." ukázala na něj matka a chytla mě za ruku „Pojď!" řekla tiše, aby nás nikdo neslyšel. Kdyby tam náhodou někdo byl.. Nebylo vidět dovnitř, tak jsme přišli ke dveřím a zaklepali.. Matka neváhala a na nic nečekala, tak dveře hned otevřela.. Vypadala zaskočeně.. Tak jsem šel blíž, abych se podíval, co tam je.. To je ono, přesně tohle jsem nechtěl vidět.. „L-Luciusi.." chtělo se mi strašně moc brečet..
Díval jsem se na Luciuse. Je tak roztomilý.. Dobře. Nesmí mě přemoct chtíč! Nechci udělat z Luciuse mrdku, co někoho podvádí.. ,,Hele.. Sayo?" Zeptal se a díval se mi do očí. Začal se mi hrát s mými havraními, dlouhými vlasy. ,,Copak?" Řekl jsem a umál jsem se. ,,Zabil by jsi mě kvůli jiné osobě?" ,,Cože? Ne nikdy! Co tě to napadlo?!" Až teď jsem si vzpomněl, co mlel Valentín.. ,,Luciusi.. Vím, že mě za tohle budeš nenávidět.." ,,Za c-?" Nedořekl a já mu dal pusu a držel ho.. Už jsem to nevydržel... Musel jsem.. V tom se, ale otevřeli dveře a já se odtáhl.. Tohle jsem nechtěl..
„Ehm, Valentíne?" řekl překvapeně Lucius a Saya se jen usmíval.. Měl jsem chuť ho zabít.. „Promiňte, že rušíme.. Hehe.." matka chtěla zavřít dveře, ale já ji zastavil. „Ne.. Počkej mami.." přišel jsem blíž k posteli a Lucius vypadal vystrašeně... „P-Proč?" začaly mi téct slzy, ale v obličeji jsem měl neutrální pohled.. „Ty jsi ho taky podvedl.. Špatné načasování! Chtěli jsme zajít dál.." řekl vysmátě Saya.. Chtěli? Vy? Dál? Chytl jsem ho za tričko a přitáhl k sobě.. „Vy jste chtěli, jo? Tak vám to tady trochu naruším.." usmál jsem se a Lucius mě okřikl „Valentíne, ne!" stáhl jsem ho na zem a šlápl mu na hrudník jednou nohou, aby nemohl vstát.. Lucius to se slzami v očích sledoval.. „Chtěl jsi být ten dominantní..?" zeptal jsem se a on se zasmál „Heh, jistě.." nechápu to.. Byl to skvělý kamarád a teď tohle?! To se opravdu nedá už nikomu věřit? Lucius, Saya.. Vím, taky jsem ho podvedl, ale bylo to omylem.. Nohu jsem mu ještě více zabořil do hrudníku a zohl jsem se k němu.. „Je to příjemné??" optal jsem se s ironickým úsměvem na tváři „J-Jo.." ty jeho slova mě štvou.. Sundal jsem z něj nohu a vytáhl jsem z kapsy nožík.. „Valentíne, to by stačilo nemys-" snažila se mě matka uklidnit „Ne!" zakřičel jsem a Lucius se lekl.. „Valentíne! Já když jsem Claire ublížil, tak ti to taky vadilo! Tak toho nech!" podíval jsem se na něj.. Mám tě rád.. Opravdu mám.. Ale všechno je to teď tak složité.. „Pusti ho, prosím.." hodil jsem nůž na zem a šel pryč..
Hned po téhle udalosti se Sayo schoulil do klubíčka a brečel. ,,Moc, moc, moc, moc se omlouvám Luciusi!" Brečel a nechtěl se mi podívat do očí. ,,J-Já nechtěl.. Já jsem se nedokázal ovládat! Já mu tyhle věci říct nechtěl! Promiň!" Dal jsem mu ruce pryč z obličeje.. Brečel o sto šest. Valentín se ohlédl a sledoval nás.. Byl naštvaný, smutný, podrážděný a.. Vlastně všechny emoce.. Chápal jsem Sayu.. Něco ke mně cítí a já mu to nedokážu opětovat.. Asi si mě hodně váži.. Snaží se a když udělá chybu, tak toho nejvíc lituje.. Ani Valentín takhle nebrečí, když udělá nějakou chybu... Nebo.. Jsem já udělal chybu? Každopádně.. Chtěl Valentín zabít Saya? Zabil by i mě kdybych udělal něco Elizabeth? Přišla ke mně Claire a Valentín se jenom díval. ,,Luciusi.. Potřebujeme tě na zastavení války.." ,,Jak by nám panebože pomohl s válkou?!" Zakřičel Valentín.. Byl hodně naštvanej.. I Claire ztrácela nervy. ,,Valentíne! K uzavření smlouvy je potřeba alespoň jeden Orlov a jeden Kroner! Bez něj to nepude!" Valentína to zaskočilo, jako kdyby to nevěděl. ,,Takže Luciusi, pojď jdeme." Řekl Claire a já jsem se ani nehnul. ,,Ne.. Já nejdu.." Valentín se na mě podíval pohledem, který doslova říkal : "Nepujdeš a zabiju tě." Sayo to jenom sledoval. Valentín se začal ke mně přibližovat a já dostal strach.. Celej jsem se třásl a jediné, co mě napadlo udělat, bylo přitulit se k Sayovi a doufat, že tady neumřeme..
Jak jsem viděl, že jde Lucius k němu, tak jsem se zastavil.. „Ne.. Kašlu na to.. Jdu pryč." Matka se na mě podívala překvapeným pohledem a já se vydal rychlím krokem zpátky za Elis..
„Valentíne!" zakřičela jsem, ale mě nevnímal.. „Luciusi.. On ti ublížil a ty jsi věděl jaké to je.. A ještě uděláš to samé jako bys ani nevěděl, jak se tím trápil on.." byla jsem na něj mírně naštvaná.. „Ale Claire..." „Ne.. Vy dva se vzpamatujte a půjdeme zpátky.. A ty Luciusi sakra už pochop, že to dítě nebylo vůbec v plánu! Ani jeden z nich to tak nechtěl.. Prostě to tak je.." zvýšila jsem trochu hlas.. „Jo, ale zabil by mě.." řekl celkem potichu a já nevěděla o čem mluví.. „Co?" „Říkal to! Klidně by mě zabil, kdybych jí nebo tomu zmetkovi v břiše ublížil!" začal po mně křičet a já ztratila nervy. Přišla jsem blíž k němu a vrazila mu facku.. „Zaprvé nemáš důvod po mě řvát a za druhé to dítě tak nenazývej.." nevěděla jsem už ani, co s nimi dělat..
Lucius už na tohle všechno opravdu neměl.. ,,On za nic nemůže! On ho nechtěl podvést! To já jsem ho políbil a říkal tyhle kraviny! On za nic nemůže! A to, že se bojí Valentína a už mu nevěří je věc druhá! Jenom se chtěl schovat, protože se bál! Nemá ho kdo už podržet!" Řval jsem tam a brečel.. Lucius se na mě nevěřícně díval.. ,,Co se to tady děje?!" Najednou se tu objevila Elizabeth. ,,Elizabeth! Říkala jsem ti, že máš být v klidu!" Zvýšila na ní mírně hlas Claire.. Ale slyšel jsem ještě nějaké kroky.. Do prdele.. Tyhle kroky.. Tak moc je znám.. ,,Co se to tady děje Sayo?" Podíval se na mě a vytáhnul dvě zbraně. Namýřil je na Claire a Elizabeth. ,,Naro! Dej ty zbraně pryč!" Můj starší bratr.. Elizabeth se na něj podívala a zčervenala jako rajče. Cože? To jenom proto, že je tu můj bratr? ,,Hele ty! Červeno vlásko! Jak se jmenuješ?" ,,E-E-E-E-E-Eliza-b-beth.." Páni. Takhle jsem jí ještě nikdy neviděl. ,,Proč tak koktáš? To se mě bojíš?" ,,N-N-N-N-e.." Jako tohle je opravdu divné. Snažila usmívat, ale moc jí to nešlo. Co to do ní vešlo? Vždyť je to jenom můj starší brácha. Jo.. Starší.. o 10 minut.. ,,Sayo ty ho znáš?!" Zakřičela Claire. ,,Ano? Tohle je můj bratr. Nara." I s Luciusem jsem se postavil a podešel k němu. ,,Co tady chceš?" ,,Slyšel jsem křik, tak jsem šel omrknout, co to je." Podíval jsem se na něj a Elizabeth si ho pořád nevěřícně prohlížela. Když se na ní brácha podíval zrudla ještě víc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
