|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Strach a Sladká hra

  Ležel jsem tam.. Byl jsem sám a sestra někam odešla. Přemýšlel jsem, kde asi teď můžou být a o čem mluví.. Teda pokud už neodešla.. Nevím proč, ale znejistil jsem, když se pomalu začaly otevírat dveře.. Bylo to ta holka.. Počkat! Ta holka, co mě zmlátila do krve! Začal jsem se hrozně třást.. ,,Hehh.. Ahoj Luciusi~" Řekla s úšklebem na tváři.. ,,Úplně jsi mi pomátl mého Valiho~ Ale né na dlouho~ Už mi nebudeš překážet, víš?" Zrychlila a zpoza zad vytáhla nůž.. Dostal jsem hrozný strach ,,Pomóóc!!!!" Začal jsem křičet z celých plic.. Postavil jsem se z louška a utekl jsem ven.. Když jsem vyběhl ven, na zemi ležela dobodaná zdravotní sestra. Začalo mi být blbě.. Utíkal jsem dál i když mě bolelo celé tělo.. ,,Stůj ty buzerante!!" Křičela na mě ta holka a běžela za mnou.. Doběhl jsem k nějaké místnosti. Rozrazil jsem dveře.. Ztrácel jsem už sílu z běhu a dělalo se mi blbě.. Běžel jsem ještě kousek dál, když v tom, jak jsem zaběhl za roh jsem se srazil s Valentínem který běžel taky.. ,,Luciusi?! Jsi v pořádku?! Slyšel jsem tě křičet!" ,,P-pomoc.." Začal jsem mu brečet do ramene.. Jeho vůně mě celkem upokojovala.. ,,Vali~ Už se s ním netrap.. Zabít ho bude jednoduší.." Doběhla ta holka a strašidelně se usmívala.. ,,V-Valentíne.." Řekl jsem potichu.. ,,Co jsem ti říkala?! Neoslovuj ho Valentíne, jasný?!" Začal jsem brečet ještě víc.. ,,Nech ho Felicito! Nevidíš, že ho mi-!" v tom jak se to chystal říct, do místnosti vběhla Claire. ,,Z-Zlato! Luciusi!" Křičela.. Ta holka se rozeběhla a ohnala se nademnou nožem.. Zavřel jsem oči a čekal na smrt.. Po chvilce jsem slyšel náraz o zeď.. Když jsem otevřela oči, uviděl jsem Claire jak drží tu holku pod krkem při zdi.. ,,P-Pusť mě ty zrůdo!" Křičela na ní ta holka.. Claire jí dala pěstí a ona se rozcapila ne zem.. Více nereagovala.. ,,V-Valentíne.. Mám strach.." Objal mě a hladil po vlasech.. ,,To bude dobrý Luciusi.. Pssst.. Jenom se uklidni jo?" ,,T-To nejde.." Brečel jsem mu do ramena.. ,,Luciusi.. Bude lepší, když se vrátíš do Ukraji-" ,,Ne.. Mami promiň, ale nebudu ti ho moct vydat.." ,,Ehm.. Ale proč?" ,,Pozorně se dívej.." Řekl nazvedl mi bradu a dal mi pusu.. Byla to něžná a přez to vášnivá.. Miluju jeho rty.. Jsou tak příjemné na dotek.. Miluju ho.. Miluju ho! MILUJU HO KURVA! Nenechám si ho vzít! Snažil jsem se svým jazykem prorvat do jeho úst.. První sebou cukl.. Asi jsem ho překvapil heh.. Pak se ale uvolnil a pootevřel ústa.. Proplítali jsme si různě jazyky.. Pak jsme se, ale museli od sebe odtáhnout pro vzduch.. Claire se na nás jen překvapeně dívala.. 

„Mami.. Omlouvám se, že jsme ti lhali.. Jen jsem ti nechtěl nějak ublížit, když se toho dnes tolik stalo.." matka neměla slov... Ale Felicita měla najednou ještě víc energie... „V.. V.... Vali.. Co jsi to udělal?! Měl sis vzít mě! Mě máš milovat!" matka popadla dech a začala mluvit „Felicito.. Nebuď sobecká.. Je to jeho rozhodnutí, jejich věc a láska." Lucius se podíval celkem překvapeně a i já jsem byl překvapený.. Čekal jsem, že to bude brát špatně, ale zdá se, že ne. „D-Děkuji mami." matka se usmála a chytla Felicitu, aby se nemohla hýbat.. „Odvedu tě někam, kde budeš sama, aby jsi nemohla nikomu ublížit.."

  Claire odváděla pryč tu holku.. ,,V-Valentíne..?" ,,Ano?" ,,My spolu chodíme ž-že?" ,,Jasně, že ano! Bože, co sis myslel?" Díval jsem se na něj svýma očkama.. ,,Bože můj, nedívej se tak na mě nebo se rozteču!" Řekl a já jsem vstal.. ,,Jdeme do pokoje?" ,,Můžem, ale co mamka?" Pokrčil jsem rameny. ,,Mami! Jdu s Luciusem do pokoje! Kdybys něco potřebovala mám pokoj s číslem 54!" ,,Jasně zlato!" Co dokřičeli mě vzal Valentín za ruku a začal běžet.. Sykl jsem od bolesti a on zastavil. ,,Promiň.. Já zapoměl.." Řekl lítostně. ,,To nic.. Nic se nesta-" než jsem to stihl doříct mě Valentín vzal do náruče a nesl do pokoje. Když jsme byly v pokoji a položil na postel.. ,,Ták? Co jdeme teď dělat?" Zeptal jsem se sebejistě.. ,,Cokoliv budeš chtít. Teď budeš pod mým dozorem. Vše kromě tebe mi je vedlejší.." Zasmál jsem se a objal ho. ,,Co kdybychom si zahráli pravda nebo ůkol?~" Řekl svůdně a já jenom přikývl. ,,A co kdybychom zavolali ještě někoho? Třeba bratra? Alespoň by se s tebou více seznámil." Byl jsem nejistý, ale nakonec jsem přikívnul. Odešel z místnosti a po chvilce se vrátil i s Williamem. Sedli jsme si do kruhu, Valentín vzal nějakou flašku a roztočil ji. 

„Tak.. Kdo začne?" podíval jsem se na něj trochu kulišácky.. „Třeba...ty?" „Fajn." vzal jsem flašku a roztočil jí.. Ukázalo to na Luciuse. „Pravda nebo úk-" „Úkol!" já se usmál, protože jsem měl plán, jak by ta hra mohla skončit. „Pojď ke mně blíž." Lucius se přiblížil a tím pádem i splnil úkol. „Teď ty." chytl flašku a roztočil.. Zase to padlo na něj.. „Sundej si tričko." když udělal, tak jsem začal zase já.. Tentokrát to padlo na mě. „Chci úkol!" „Začni mi pomalu rozepínat kalhoty." ví, kam chci zajít. To se mi líbí. ,,Počkat!!" A jo.. My zapoměli na bráchu.. ,,Co tady chcete k sakru dělat?!" ,,Heh.. Třeba to co ty s tou asistentkou mámi." ,,Tss" Začal se červenat. Trefil jsem ho do slabého místa! ,,Hele.. Já vás tedy nechám osamotě. Nazdar." Odešel a zabouhnul dveře.Začal jsem pomalu rozepínat kalhoty a Lucius se začal červenat.. „Začíná tu být vedro.." sundal jsem si také tričko a čekal až Lucius roztočí flašku.. „Teď to padne na tebe." řekl s úsměvem a roztočil flašku.. A.. Měl pravdu.. „Úkol." „Vezmi mě na postel a pojďme si zahrát něco trošku jiného." mrkl na mě a já ho chtěl už udělat!  

Vzal jsem ho na postel a začal ho líbat. Hodně dravě a procíteně. Dal mi ruku na hruď, zajel nahoru a zmáčknul mi bradavku. ,,Aaah.." Ušlo mi z úst.. ,,Heh.." Pousmál se a dělal si jazykem mokrou cestičku. Když došel k mému kamarádovi, který stál už v pozoru, zakousl se do lemu mích boxerek a začal je dávat dolů. Když mi je úplně sundal, vzal si mého kamaráda do úst a začal hýbat hlavou sem a tam.. Nevydržel jsem to.. ,,Aaaah!" Udělal jsem se mu do pusy.. ,,V-Vyplivni to!" řekl jsem, ale on jen zakroutil hlavou a spolkl to.

Olízl jsem si rty a začal jsem ho líbat u bříška a pomalu mířil víš. Když jsem byl nahoře, tak jsem přestal a úsměvem se zeptal „Líbilo?” on jen zakroutil hlavou, že ano a já ho začal líbat.. Cítil jsem, jak mi rozepíná kalhoty.. „Opravdu to chceš?” zašeptal jsem mu do ouška a on celý zčervenal „N-Ne..” sklopil pohled a najednou jsem slyšel za sebou hlasitý smích. Otočil jsem se a stála tam má matka... Okamžitě jsem také zrudl „Ty si opravdu umíš vybrat nejlepší chvíli, kdy vejít do pokoje...” „Haha, já vím. Co vy dva jste měli v plánu?” usmála se a zavřela dveře. „Matko!” „Dobře.. Promiň. Můžete pokračovat! Já si sem jen sednu a budu se koukat.” „Ne, v pořádku.” radši jsme sa oblékli.. Tak nakonec nic nebude.. „Chcete čaj?” optal jsem se jich „Ano..” řekli oba náraz, ale matka to řekla nahlas a Lucius spíše potichu..bylo vidět, že je z toho teď trošku vyklepaný, když nám v té nejlepší chvíli někdo vešel do pokoje.. Ale určitě se mu to chystám vynahradit. „Počkejte vy dva tady. Jdu udělat ten čaj.” podíval jsem se na Luciuse a povzdychl jsem.. Donesu mu sušenky! To by mu mohla zlepšit náladu. Otevřel jsem dveře a šel..