|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Chci být "matka"

Po chvíli usnul.. Ležel mi na hrudi. Musel jsem jít, takže jsem ho opatrně ze sebe sundal a položil na postel. Oblékl jsem se a jeho ještě přikryl dekou, aby mu nebyla zima. Vyšel jsem z pokoje a zase zamkl.. Kdyby náhodou měl někdo potřebu jít dovnitř, tak ať ho nevidí. Musel jsem jít zkontrolovat Elizabeth, jestli je v pořádku i když vím, že je při ní má matka..

Vzbudil jsem se a Valentín nikde.. Pff, asi někam šel a nechal mě tu chvíli samého.. Počkat.. Samého?! Seděl jsem na posteli. Nikde žádně světlo, takže musí být večer. ,,No do pr-" neztihl jsem doříct a něco mě stáhlo za nohu na zem. Byl jsem celej nahej a podlaha studená, což nebylo moc příjemné. Ty obří příšery se na mě dívaly a smáli se. Chtěl jsem utéct, ale dveře byly zamčené. Tak tohle je hluboko v prdeli. Najednou mě to ztáhlo do rohu místnosti a chtělo mě to někam hodit. Snažil jsem se utéct, ale při útěku mě to škráblo přez celý záda. Spadnul jsem na zem a z mých zad se lila krev proudem. Bolelo to jako svině. Začal jsem nehorázně křičet s nadějí, že mě uslyší. Najednou mi ale jedna ta příšera zakryla pusu a začala mi dělat rány na celém těle. Nehorázně to bolelo a křičet jsem nemohl.. Brečel jsem od té bolesti..

Přišel jsem k Elizabeth do pokoje.. Spala a pořád měla na čele kapky potu.. „Stále spí.. Teplota stále stoupá.." oznámila mi matka, seděla vedle ní, takže jsem věděl, že kdyby něco potrebovala, tak bude o ní postaráno. „Vyměňuješ obklady?" optal jsem se... Matka kývla a podala mi klíček. „To jsou klíče od tohoto pokoje.. Kdybych musela nějak jít s zamkla, tak ať se sem dostaneš." natáhl jsem ruku a vzal si klíče.. „Půjdu zpátky za Luciusem.." otočil jsem se a šel ke dveřím „Snaž se s ním usmířit.." jen jsem kývl a odešel.. Myslím, že jsem usmíření dost...

Dveře se začaly otevírat a já jenom bezmocně ležel.. ,,Luciusi! Co se stalo?!" Přiběhl ke mně a rány zmizely.. ,,Co to do pr- Kam zmizely ty rány?!" ,,V-Valentíne.." Přišel ke mně a objal mě.. Natáhl se pro deku a dal ji na mě.. ,,Co se stalo?" Držel mě v objetí.. Bylo mi alespoň o něco tepleji.. ,,J-Já.. ty p-příšery.." Podíval se na mě vyděšeným pohledem.. ,,N-Nenechávej mě už samého, p-prosím.." Bál jsem se.. Nechci být sám.. Bojím se, že mi to znovu ublíží..

Vypadá opravdu vyděšeně.. Asi to nebudou nějaké mušky, jak jsem si myslel.. Držel jsme ho v objetí. „Luciusi.. Měl by ses obléct.." řekl jsem s malým úsměvem a on zčervenal.. „P-Promiň.." řekl stydlivě a já se tiše zasmál „No, po tom co jsme spolu dělali tohle nic není." zrudl ještě víc. „Jsou tam ještě ty tvé nakouslé tousty.. Ale asi už nebudou teplé." oznámil jsem mu, protože vypadal celkem hladově.. Ale kdyby chtěl něco jiného a čerstvého, tak to budu muset jít udělat, což známená: zůstaň tady sám.. Když mě o to poprosil a bojí se.. „Víš co.. Obleč se, nachystáme společně nějaké jídlo a půjdeme se projít, jo?" Luciusovi se na tváři objevil široký úsměv a zakýval kladně hlavou.

Vyšli jsme z pokoje a šli do jídelny, kde sjem si spolu s Valentínem udělal jídlo. Když jsme šli chodbou, tak na mě ty příšery zírali.. Konečně jsem se normálně najedl. Valentín stál pořád při mě. ,,Pojď. Jdeme se projít po sektory." Chodilo se mi opravdu špatně.. A o sezení ani nemluvím. Heh.. Děkuju Valentíne, teď si nejmíň týden nesednu. Následoval jsem ho a občas jsem sikl od bolesti. Valentín si toho všiml a vzal mě do náruče. ,,Jsi hrozně lehoučký~" Řekl Valentín a pousmál se.

„Pusť mě! Zvládnu jít i sám.." řekl celej červenej.. „Opravdu to zvládneš sám?" chtěl jsem ho nést, ale jestli bude chtít jít sám, tak ho pustím.. Nechci dělat něco, co se mu nelíbí. Až na pár výjimek. „Nevím.." „Nevím znamená ne, takže tě ponesu.." on si jen povzdechl a já šel dál.

Opravdu mám strach z těch příšer. Když po mně natahovaly jejich dlouhé, černé hnáty, jsem se více přitulil k Valentínovi. Celej jsem se třásl. ,,Luciusi, děje se něco?" ,,N-Ne.." Zalhal jsem a třásl se dál.. Valentín se na mě jenom smutně podíval.. ,,A.. J-jak je na tom Elizabeth?" ,,Spí a pořád se jí zvětšuje horečka.." ,,A-Aha" když nad tím tak přemýšlím, tak Saya se mi předtím zmiňoval o tom, že má bratra.. A že je lékař! Mohl by Elizabeth pomoct.. Ale mě si všimnout nemusí..

  „Nepůjdeme za Claire?" optal se trochu podrážděným hlasem.. „Proč?" „Protože kdyby sem pustila Naru, tak by se možná mohla dát Elizabeth do pořádku.. Je lékař." celkem mě překvapilo, že by pomohl aspoň tímto způsobem Elizabeth.. Myslel jsem, že ji nenávidí a přál by si radši jejich smrt. „Bylo by to fajn.. Ale pomohli by nám i když jsme je poslali někam?" výraz Luciuse mluvil za vše.. Něco jako: Mám to pod kontrolou..? „Přijdu tam a udělám psí očička.. Spíš by bylo lepší tam dojít s Elizabeth.." jo. Takovýhle plán.. To se mi moc nelíbí po tom, co jsem je viděl.. „Elizabeth nedokáže jít sama.. Její telo je moc-" skočil mi do řeči a jeho slova mě velice překvapila, ale milým způsobem. „Tak ji vezmeš do náruče! Chci, aby byly v pořádku.." řekl to sice takovým nechtěným tónem, ale jsem rád, že se stará a myslí zároveň na to dítě.. „Dobře budoucí strejdo." chytl jsem ho kolem krku a zasmál se.  

Ano.. I já sám sebe překvapuju.. Chci, aby bylo dítě v pořádku.. Ale.. Ale co když to dítě bude považovat Elizabeth za mámu a Valentína za otce? Ano, biologicky to tak je, ale já jsem jeho přítel.. Nevím, jak to bude.. Ale nechci, aby to dítě bralo Valentína za otce.. Jako jo může být otec, ale jenom v případě, že já budu máma! Počkat. Nad čím to přemýšlím? Jako jo.. Chtěl bych rodinu.. Jako mohli by jsme si dítě adoptovat, ale co potom s tím Elizabethiním? ,,Unfair.." Zamumlal jsem si pod nosem a Valentín si toho všiml.. ,,Copak?" Díval jsem se smutně na zem.. ,,Luciusi, nad čím přemýšlíš?" Podíval se na mě překvapeně.. ,,Na nic důležitého.." ,,Vidím, že jsi smutný. No tak, co se děje? Mně to můžeš říct." Podíval jsem se na něj.. ,,J-Jak plánujete v-vychovávat to d-dítě?.." Řekl jsem rozklepaně.. ,,To ještě nevíme.. Napadá tě něco..?" ,,No.. Něco jo, ale vím, že se ti to líbit nebude.. A ne zabít ho nechci, neboj!" Podíval jsem se mu do očí a pak jsem pohledem uhl.. ,,No ták~ Řekni mi to. Třeba to příjmu!" Podíval jsem se na něj a on se usmíval.. 

„Nechci, aby jste vy dva vychovávali dítě.. Chci být "matka"..." cože chce...byl jsem celkem dost překvapený.. „L-Luciusi.. To asi nepůjde.. Nebo ještě nevím, jak to bude.. Musíš myslet na to, že je to moje a někoho jiného.." asi to pro něj bude těžké, ale když není otec, tak se dítě svěřuje do péče matky.. Takže záleží hlavně na Elizabeth..každopádně chtěl bych být s dítětem a chci, aby to vědělo koho má za rodiče.. „A chtěl bys sis někoho adoptovat?" No... Tak třeba z koncentráku to půjde.. „No.. To nevím. Necháme to zatím být a pak uvidíme, jo?" usmál jsem se, aby měl aspoň trochu dobrý pocit.. „Dobře.." uhnul pohledem a ani mě to nepřekvapilo.. „Nechceš jít za tou Elizabeth a Claire?" a jo.. „Jo.. Díky za připomenutí.." položil jsem Luciuse na zem a chytl ho za zápěstí, aby nebyl moc pozadu.. Samozřejmě jsem neutíkal, ale šel jsem trochu rychlejší chůzí.

  Chápu ho.. A hlavně je to na Elizabeth, co udělá s dítětem.. Šli jsme trochu rychlejší chůzi, tak to mírně bolelo, ale dalo se to vydržet.. Ale.. I kdyby jsme si adoptovali dítě.. Budu na něj sám.. Valentín se bude muset starat o to dítě Elizabeth.. Uvědomění toho, jak to může pokračovat.. Že Valentín bude muset být s dítětem.. Že nejspíš chce být jeho nebo její otec.. A asi i chce, aby to dítě vědělo.. Je mi z toho do pláče.. A navíc, já zůstanu taky úplně sám.. Saya sem už nepustí.. A já.. A já.. ,,Proč se s ním takhle sereš?~" ,,Nezáleží mu na tobě.~" ,,Prostě odejdi.~" ,,Miluje tu holku né tebe.~" ,,Chce s ní vychovávat to dítě.~" Nahnalo mi do slzy do očí. Zase. Zase ty hlasy.. Já nechci.. Už né.. Zchytala to moje hlava. Začala neskutečně bolet a já upadl v bolestech na zem. Bolelo to.. Hrozně moc to bolelo.. Držel jsem se za hlavu a křičel.. Musela to určitě slyšet i Claire.. O tom není pochyb.. Zvíral jsem se v bolestech na zemi. Valentín se mě snažil probrat, ale nic nepomáhalo. Pak jsem jen viděl, že někam utíká.. Bolest mi úplně zatupila zrak. Nemohl jsem vidět, ale křičel jsem dál.