|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Zabití

  Když jsem doběhl Valentín ležel na zemi od krve.. Ten chlap co stál před ním.. Znám ho.. Je to jeden z lidí, co si mě nejvíc dobírali a několik krát mě zmlátil.. Najednou jsem úplně přestal vnímat.. Zrak se mi rozmazával a já jsem měl touhu ho zabít.. ,,Ale, ale, ale. Není to naše nicka Lucius Orlov? Hehe.." Popošel ke mně a chtěl mi dát pěstí. Mou malou rukou jsem ho chytl a nějakým záhadným způsobem zadržel. ,,Huh?! Od kdy máš takovou sílu?!" Díval jsem se do země. Nechápu, co se to se mnou děje, ale jedno vím. Zdraví se odtud nedostane. To, co udělal Valentínovi mu neodpustím.. Pořád jsem držel jeho mohutnou ruku. Začal jsem jí více svírat.. ,,Hej to by stačilo! Už to hezky bolí!" Zvedl jsem blesku rychle hlavu a druhou rukou jsem mu zvrazil do xichtu. ,,Aauu!" Vyjekl a odsunul se ode mě.. ,,Hele! Tak to by stačilo!" Byl jsem jako ducha zbavený. Chtěl mi dát znovu pěstí, ale já se uhnul a dal mu silnou ráno do břicha. Padnul na zem a zrychleně dýchal. Díval se na mě jako na psychopata.. ,,Co ti jebe?! Kde jsi nabral tu sílu?!" Popošel jsem k němu a několikrát jsem mu koupl plnou silou do břicha. Začal vykašlávat krev. Nemohl se bránit, protože jeho tělo už dávno opustila síla. ,,T-to stačí, p-prosím." Začal se co nejvíc třást a naříkal. Ja si ho za vlasy přitahnul k sobě.. ,,Ješte jednou mu takhle ublížíš a dalšího východu slunce se už nedožiješ.." Začal se ještě více bát, toho jsem využil a vrazil mu kolenem do xichtu na co odpadnul do bezvědomí. Hned jak jsem ho spacifikoval jsem uslyšel, jak se Valentín hýbe.. Celý jsem byl od krve toho zmrda. Když Valentín otevřel oči pořádně se vyděsil.. Ani se mu nedivím.. 

 Když mě Lucius uviděl, přiběhl ke mně. „Jsi v pohodě?" „J-Jo.. Jen to trošku bolí.." oddechl si a podíval se na mě s úsměvem. „L-L-Luciusi..." „An-" nestihl to do říct, protože ho ten chlap udeřil klackem po hlavě a on odpadl.. Chtěl jsem mu to říct, ale nešlo to.. Bylo to jako bych neuměl mluvit. „Ne... Luciusi..." začaly mi téct slzy a on se na mě s úsměvem podíval „Dobrou noc." řekl a udeřil mě také..Otevřel jsem oči.. Nevím kolik je hodin a jak dlouho jsem byl bezvědomí.. Lucius ležel vedle mě a ještě byl bezvědomí.. Porozhlédl jsem se.. Jsme na zemi, je tu chladno, temno a jsme někdy uzavření.. Nevím vůbec kde se nacházíme.

Začal jsem se probouzet.. Když jsem otevřel oči nacházel jsem se v temné pochmůrné místnosti.. Když jsem se podíval vedle mě, seděl tam Valentín naprosto vyděšený.. ,,V-Valentíne?" podíval se na mě.. Já jsem se mu důkladně díval do očí.. ,,O můj bože! Luciusi jsi v pořádku?!" ,,A-Ano.." Řekl jsem tiše.. Valentín si mě přitáhl k sobě a sevřel mě v objetí.. Byl chladný.. Ale i přes to bylo dobré vědět, že jsem při něm.. Začaly mi stékat slzy.. Nevěděl jsem, kde jsme.. Co s námi bude.. A jestli vůbec přežijeme.. Na mou hlavu začaly dopadat vřelé kapky.. Valentín brečel taky.. Celá jeho tvář byla rudá a potichu vzlykal. Tmu však náhle hodně rychle zničilo prudké světlo.. Oslepilo nás to.. ,,Hahahahaa" Někdo se smál.. Hodně děsivě a nepříčetně.. Měl jsem větší a větší strach..

  Podíval jsem se na osobu, která se smála. To je ten chlap! „Tak co? Jak se cítíte, buzeranti?" podíval jsem se na Luciuse a měl vražedný pohled, kterým se díval na tu osobu. Kdyby mu chtěl něco udělat, tak se ho pokusím zastavit.. Oba dva nemáme moc sil.. Měli bychom se nejdřív trochu uklidnit a dát do pořádku.. „Přinesete nám prosím vodu?" optal jsem se.. „Možná jo.. Počkejte." otočil se a zavřel nás.. „Luciusi, musíme se odtud dostat!"  

  Nereagoval jsem na Valentínova slova.. V hlavě mi už proudila jenom jediná myšlenka.. Jak ho zabít. ,,Luciusi!" Zařval a já se na něj otočil. ,,Vnímáš ty vůbec, co říkám?" Sklopil jsem hlavu. Objevil se ten muž. ,,Tady máte tu vodu, buzeranti.." Podíval jsem se na něj vražedným pohledem.. ,,C.. Podívej se na sebe! Vypadáš jako psychopat!" Začal se smát. Věděl jsem, že takhle to pro nás nedopadne dobře. Když odešel, vstal jsem a šel se projít po místnosti.. Zpozoroval jsem nějakou desku. ,,Luciusi? Co to děláš?" Zeptal se mě Valentín nechápavě. Já jsem však neváhal s co nejrychleji jsem rozrazil desku o mé koleno na dvě půlky. Valentín se vyděsil. Přiznávám.. Vypadal jsem jako smyslů zbavený. Několik třísek se mi dostalo do kůže a krev měla volnou cestu kudy téct. ,,Luciusi! Přestaň! Jenom se zraňuješ!" Nedíval jsem se na něj. Šel jsem zpátky na místo, kde jsme předtím seděli a desku jsem položil za sebe. Začal jsem vyčkávat, kdy se ten grázl vrátí. Valentín se na mě díval opravdu vyděšeným pohledem. 

„Co to děláš?" nevěděl jsem co chystá.. „Luciusi, teče ti krev!" „No a co!?" zakřičel.. To jsem od něho nečekal.. „Luciusi, prosím.. Nech mě ti to aspoň trochu utřít. Máme tu vodu a v kapsách mám kapesníčky." „Fajn.." zněl strašně naštvaně.. Nedivím se mu, ale měli bychom být v klidu a vymyslet něco.. Vyhrnul jsem mu nohavici až nad koleno a polil to vodou.. „Ahh." „Co? Bolí to?" „Ne.. Jen to trošku štípe a studí." vzal jsem kapesníčky a utřel mu krev. Podíval jsem se mu do očí.. Chytl jsem mu nohu a začal jsem ho líbat kolem rány. „Valentíne.. Přestaň! Teď není ta nejlepší chvíle na to.." cukl nohou, abych toho nechal.. „Promiň.." uhnul jsem pohledem a najednou jsme uslyšeli kroky a nějaké vrzání.. Lucius se postavil a čekal, co se bude dít. 

Vešel do místnosti ten zmrd.. Měl se sebou nějakej vozík a na něm dva nože. ,,Taakže.. Koho zabijeme jako prvního?" Díval jsem se na něj zhrozeně.. ,,Copak? Co uděláš jestli ti zabiju přítele, co?" Vzal nůž a hodil ho celou silou po Valentínovi.. Trefil ho do boku.. Okamžitě začala z boku téct krev.. ,,Lu-Luciusi.." Řekl a na to se zvalil na zem a křičel od bolesti. ,,Copak buzerante? Nelíbí se ti, když tvůj přítel krváci?" Tohle byla poslední kapka.. S ostrým dřevem za zády jsem se pomalu vydal k němu.. ,,Ale, Ale snad mě nechceš zmlátit?" pousmál jsem se.. ,,Heh.. Zmlátit ne.." Znechuceně se na mě podíval.. Valentín sténal a vše sledoval.. ,,Tak co tedy? Chceš mě snad obejmout?" Už jsem byl těsně u něj.. ,,Tak co teda?" Podíval jsem se na něj. Přepadl ho strach. Mé oči kmitaly ze strany na stranu jako šílené. Sám jsem pomalu nevěděl, co dělám.. ,,Zabít.~" Řekl jsem potichoučku.. ,,HUH?!" Aniž by stihl zareagovat, kus dřeva jsem mu stihl trefit do srdce.. Ten kus dřeva měl na som špičaté konce, takže to zas tak těžké nebylo.. ,,Heh.. Spinkej.. ju?" Díval jsem se na něj a on na mě. Začal jsem ostré dřevo více zarážet do jeho hrudi.. Tohle už přežít nemohl. Spadnul na zem jako shnilá hruška ze stromu. Jen jsem se pousmál. Kaluž krve se dostala k mým nohou.. Pak jsem se ale vzpamatoval.. Začali mi stékat slzy.. JAK?! JAK JSEM MOHL?! křičel jsem v mý hlavně sám na sebe.. Podíval jsem se na zakrvaveného Valentína držící si ránu na boku. Už ani nesténal.. Nevydával žádné zvuky.. Byl vyděšenej.. To jsem nechtěl.. Chtěl jsem ho jenom chránit.. Nevím, co to do mě vjelo..