|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Hádky

Lucius se najednou z ničeho nic sesypal na zem... „Luciusi?!" Nevěděl jsem, co dělat.. Nešlo ho probrat a na slova taky nereagoval.. „P-Počkej tady.." no.. Kam by asi chodil v takovém stavu, co.. Utíkal jsem pro matku.. Rovnou vezmu i Elizabeth, aby nebyla sama a aspoň se nebudeme muset vracet. Když jsem doběhl k pokoji, okamžitě jsem rozrazil dveře.. Elizabeth se vylekala.. Byla už vzhůru, což byla úleva, ale teď je důležitý Lucius.. „Mami! L-Lucius..Najednou..Odpadl."nevěděl jsem, co říct.. prostě potřebuje pomoct! „Kde je?!" „T-Tam.. Na chodbě.. Pořád rovně.." matka kývla hlavou a utíkala za ním.. „Bude v pořádku.. To stejné se dělo i mně.. Teď je mi už celkem dobře." snažila se mě uklidnit Elizabeth a mně se nahrnuly slzy do očí.. „Elizabeth!" řekl jsem docela nahlas a objal ji.. Byl jsem opravdu rád! „Hehe, to je dobrý.. Jsme v pořádku." podíval jsem se jí do očí a chtěl ji políbil.. Ale nemohl jsem.. Nemůžu kvůli Luciusovi.. „Valentíne! Pojď mi pomoct!" ozvala se z chodby matka a já přiběhl za ní.. Vypadal, že už vnímá.. Že by se mu zamotala hlava..?

Začal jsem znovu vidět. Claire byla u mě a hned na to přiběhl i Valentín a za ním kráčela pomalu Elizabeth.. Díval jsem se na ně.. ,,Luciusi!" Křičel Valentín, ale já byl zaměřený pouze na ty potvory ve stínech.. Měl jsem z nich strach a navíc jsem měl pocit, že když od nich odtrhnu oči, tak na mě zautočí.. Valentín mě objal.. ,,L-Luciusi.. Řekni mi, že jsi v pořádku.. Prosím!" Nevnímal jsem a dál se díval na ty monstra. Když se však Valentín podíval směrem kde já, zřejmě nic neviděl a v očích měl slzy.. ,,Luciusi.. Prosím.. Řekni,.že jsi v pořádku.." Rozbrečel se úplně a já mu opatrně objetí opětoval.. ,,V-Valentíne.." Podíval se na mě a vypadal, že se radostí přetrhne.. ,,Díky bohu.." Řekl a objímal mě dál.. Opravdu mu tolik na mě záleží? Silněji mě objal, což jsem mu hned opětoval.. Jsem rád, že je se mnou..

  „Fajn, promiň!" trošku zvýšila hlas.. Aspoň se uklidnila a nechala toho.. Opravdu nechci, aby se ti dva hádali! Chci, aby byli zase dobří přátelé.. Otočil jsem se a díval se na Luciuse.. Díval se pořád rovně jako by tam uviděl opravdu nahého chlapa... Nechci radši nic říkat a Elis taky nechci moc skákat do řeči, abych se s ní nepohádal.. Možná by si to i Lucius přál, ale já to tak opravdu nechci.. Máme ještě hodně co dělat! Válka pořád není u konce a Elizabeth bude za chvíli neschopná něco dělat.. Budu se muset o ní starat.. „Luciusi?" zkoušel jsem ho zase dostat z toho jeho stavu, ale nic.. Chytl jsem ho za ramena a trošku s ním zatřásl... „Luciusi!!!!!" zakřičel jsem při tom trošku.. Rychle se vzpamatoval a začal zhluboka dýchat.. Jako kdyby předtím dýchat nemohl... „Valentíne.. Co máte vůbec v plánu dělat po ukončení války? Co dítě?" zeptala se matka.. To je zrovna něco nad čím nechci přemýšlet „No... To se nějak vyřeší.." přihloupě jsem se usmál a čekal na reakci.. „Ne.. Tvůj otec se o tom dozví a budeš si muset Elizabeth vzít.. Budeš mít dítě! A Lucius... To nevím.." jako... Ani z jedním není problém.. Ale chci být s Luciusem...! Ale to dítě a Elizabeth je pro mě taky strašně důležité...  

  ,,Vidíš. Budeš zase sám~." ,,Budeš opuštěný~." ,,Ne.." ,,Luciusi?" ,,Ne." Valentín a ostatní se na mě dívali překvapeným pohledem.. Najednou zhaslo i to světlo nad náma.. A do pr. Něco mě chytlo a táhlo pryč. ,,Pomoc! Pomoc!" Křičel jsem, ale neslyšel jsem odezvu.. Vytáhlo mě to ven na světlo.. Když jsem se zpamatoval, přede mnou stál Sayo. ,,S-Sayo?" ,,Díky bohu.." Vypadal smutně. Nechápavě jsem se na něj podíval.. ,,Poslouchej.. Valentín a ostatní nevědí co s tebou je, že?" Jenom jsem přikývl.. ,,Poslouchej.. Tvoje hlava je natolik zničená a tvoje emoce mají v sobě moc smutku.." Díval jsem se pozorně na něj.. ,,Ty hlasy, co slyšíš.. Dá se říct, že jestli s tím něco neudělá.. Mohl by jsi zabít, jak nějakého člověka, tak sebe.." ,,A-Ale.. Jak se z toho dostanu?" Začaly se mi do očí dostávat slzy.. ,,Nesmí ti ostatní vyvolávat smutné nebo naštvané emoce.. Potřebuješ se z toho dostat.." ,,J-Jak to, že o tom tolik v-víš?" ,,Když jsem byl malí, nikoho jsem neměl a cítil jsem se sám a že mě už nikdo nemá rád.. Skoro jsem se kůli tomu zabil.. Ty hlasy mě k tomu chtěli přinutit.. Pak mě ale zachránil můj bratr.. Věděl, že mi musí udělat hezké vzpomínky a hlavě nesmím mít špatně emoce.. Takhle to bylo několik měsíců.." ,,M-Měsíců?" Tak dlouho? To se mi nechce věřit.. ,,Jo.. Teda.. Brácha říkal, že každý to má jinak.." Podíval jsem se na něj a nemohl uvěřit jeho slovům.. ,,Takže Luciusi.. Jestli jenom na malou chvíli ucítíš smutek nebo hněv či žárlivost.. Buď zmiz z toho místa na nějaké, kde je hodně světla anebo neposlouchej.. Já už musím jít.. Kdyby mě tu našli bude zle.." Řekl smutně. ,,P-Přídeš ještě někdy?" ,,Jo.. Snad jo.. Měj se a dávej na sebe pozor.." Pouze jsem mu zakýval a zůstal stát.. Heh.. Tohle se mnou nedopadne dobře..  

Lucius se najednou někam rozběhl „Luciusi!!" zkusil jsem na něj zavolat, ale to nepomáhalo.. Utíkal dál a já si povzdechl.. „Neměl by jsi jít za ním?" zeptala se žárlivým tónem Elis „Ne.. Bude v pohodě.. Nechám ho a on se pak vrátí a kdyby to bylo dlouho, tak ho půjdu hledat." nemá to cenu.. Nahánět ho jen tak a pak zase uteče.. Počkám až se trošku uklidní.. Doufám, že ho ty jeho "mušky" Přejdou, protože to není ani pro jednoho z nás zrovna příjemné.. „No.. Když nejdeš ty, tak jdu já.." cože.. Ona?! „Elizabeth.. Počkej opravdu chceš jít ty?" „Jo.. Ty zůstaň tady.. A aspoň se s ním dám zase do pořádku.. Třeba mě bude brát zase jako dobrou kamarádku." no co už.. Chtěl bych to tak i já, tak ji nechám.. Kývl jsem hlavou jako náznak, že je to v pořádku a má jít..

  Šel jsem zpátky a držel se při světlých místech. Po cestě jsem však potkal Elizabeth.. ,,No kde se touláš? To tě ten "Nahej chlap" chtěl znásilnit, když si utekl, nebo co?" Ale ne.. Tohle není dobré.. Musím se jí vyhnout.. ,,Promiň.." Chtěl jsem jí obejít, ale chytla mě za rukáv. ,,Tak to ne. Zase neutečeš. Pěkně půjdeš se mnou." Nemůžu jít sní.. Štve mě.. ,,Zabij ji~." ,,Teď máš možnost~." Ale ne.. Zase ty hlasy.. Musím odtud vypadnout.. Vytrhl jsem se z jejího sevřetí a utíkal po světlých místech. ,,Tak ty takhle?! Když se neusmíříme bude zle! Slyšíš?!" Utíkal jsem dál.. Tohle mi vůbec nepomáhá.. Aniž bych si toho všimnul, vrazil jsem do Valentína a srazil ho k zemi..