|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Vášeň

Po tom, co mi řekl, jsem si myslel, že asi uhořím. Začal se mě dotýkat pod tričkem a já mu začal vzdychat do ouška.. Bylo to moc příjemné, nechci aby přestal. Dal mi dolů tričko a po bříšku mi dělal mokrou cestičku jazykem.. ,,D-Davaj.. Davaj.." Užíval jsem si to.. Rukama mi stáhl kalhoty a zmáčkl mi mého kamaráda.. ,,Aah.. Valen..Aah..tíne.." Usmál se na mě a dal mi dolů i boxerky.. Můj kamarád byl už v pozoru..

  Když jsem mu sundal boxérky, tak jeho kamarád už stál. Chytl jsem ho do pravé ruky a začal pomalu jezdit.. Zatím co jsem jezdil rukou nahoru a dolů, tak jsem ho líbal na bříšku a bocích. „Va-Valentíne.." začal vzdychat ještě hlasitěji a já se na něj podíval s úšklebkem „Tiše.. Ať nás nikdo neslyší." zavřel oči a čekal co bude dál..Když jsem začal jezdit rychleji, chytl se za mé rameno a začal mě škrábat. Trochu to zabolelo „Tss..".. Ale omylem jsem zmáčkl jeho kamaráda. Podíval jsem se na něj a né jen, že se červenal, ale vypadal roztomile. Začal jsem zase jezdit nahoru a dolů. Jemnými polibky jsem mířil výš. Chtěl jsem ho líbat na krku a slyšet jeho tiché, ale velice sladké vzdechy. Začal jsem na bocích, pokračovalo to bříškem a zastavil jsem se u bradavek. Začal jsem jazykem jezdit kolem nich a občas je i políbil. Později jsem zapojil místo jazyku ruku, velice lehce jsem ho hladil po těle a mířil ke krku. „Ahhh, Valen-tíne." bylo na něm vidět, že už to dlouho nevydrží.. „Luciusi.. Roztáhni nohy." otevřel oči a podíval se na mě celkem vystrašeně.. „Neboj se." sice si nebyl moc jistý, ale poslechl. Začal jsem si rozepínat kalhoty a sundal je společně i s boxerkami. Sice jsem z něj byl už dost hotový, ale také jsem si chytnul kamaráda a začal rychle jezdit. Poté jsem do něj vnikl a on zasténal celkem dost nahlas.  

  Dal jsem si ruku před pusu.. ,,Můžu~?" Zeptal se a já jsem přikývl. Začal přirážet.. Prvně pomalým a ničivým tempem, ale pak přidal. První to dost bolelo, ale pak to bylo příjemné.. Pak mě však vyhodil na sebe, takže jsem na něm seděl.. Dal mi rukou náznak toho, abych se hýbal sám. Když jsem se začal hýbat nahoru a dolů, začal vzdychat on.. ,,Lu.. Ahh~Luciusi~.." začal mezi vzdychy říkat mé jméno.. ,,L-Luciusi já.. Ahh.. Už budu.." Přitáhl se ke mně a natiskl mě na sebe. Do toho nejhlasitějšího vzdechu se udělal.. Hned po něm jsem se udělal já mezi nás.. Chvíli ve mě ještě zůstal, ale pak ho opatrně ze mě vytáhl.. Lehl jsem si od únavy a on vedle mě. Přitáhl si mě do náruče. ,,Tak co? L-líbilo?" Řekl hrozně zadýchaný.. ,,A-ano.." vydal jsem ze sebe a hned na to, jsem mu usnul v náruči.. Zdál se mi znovu sen.. Zdálo se mi, že jsem vylezl z pokoje a hned za rohem na mě číhala smrt.. Několik vojaků s nabitýma zbraněma, připraveni střílet.. Když jsem vešel za roh okamžitě začali střílet.. V tom ale přede mě skočil Valentín a zastřelili ho.. Okamžitě jsem spadnul na kolena a začal křičet a brečet z celých sil.. 

Lucius usnul v mé náruči, tak jsem se nehýbal a pokoušel se usnout také. Když jsem usínal, probral mě Lucius.. Začal sebou trošku cukat a vzlykat.. Viděl jsem, jak mu začaly téct slzy a najednou začal křičet.. „Luciusi! Prober se! Hej!" trochu jsem s ním zatřepal. Lucius se probudil a vyskočil.. Se slzami v očích se na mě podíval a objal mě.. „Valentíne! Jsi v pořádku! Díky Bohu..." nevěděl jsem, co se děje, ale začal mě hladit a já nevěděl jak reagovat.. Prostě jsem držel a nechal ho být „C-Co se ti zdálo?" „V-Vylezl jsem z-z-z pokoje a za rohem byli v-vojáci! Začali střílet a ty jsi skočil přede mě a zachránil mě!" začal brečet ještě víc a já jsem začal přemýšlet nad tím jestli by to nemohlo být Deja Vu.. „Neplakej.. Jsem v pořádku." odtáhl jsem ho od sebe a podíval se mu do očí..

  ,,J-Já o tebe n-nechci přijít.." Řekl jsem mezi vzlyky.. Když v tom najednou vtrhnul ten muž, co se asi jmenuje William.. Asi měl smíšené pocity, když nás viděl společně pod jednou dekou.. A ještě k tomu od pasu nahoru nahý.. Byli jsme přikrytí, víc vidět nemohl.. Začal jsem se bát.. Minule na mě křičel, že mě zabije.. A navíc.. Nechci, aby měl Valentín problémy.. Teď opravdu nevím, co dělat.. Jenom jsem tam seděl a díval se mu s mými uslzenými očkami do očí..  

  Bratr vtrhl do pokoje a jakmile nás uviděl, tak měl velice překvapený pohled..ale ani se mu nevidím. „Omlouvám se, že jsem vás asi vyrušil..." „N-Ne.. Nevyrušil.. Co chceš?" „Přišla nám zpráva od Ukrajinců.. Prý bychom se měli připravit.. Přijedou k nám zítra ráno a chtějí si o něčem promluvit, ale bez otce. Budeme tam ty, já a pokud to bude bezpečné, tak by se nám hodil i ten mrňous.." trošku jsem se lekl, co se děje.. Ale myslel jsem, že bude teď aspoň klid, když jsme jich pár zabili a vyhráli „Dobře.. Snad to nebude nic hrozného." bratr jen kývl hlavou a odešel.. „C-co si myslíš, že si teď o nás myslí?" zeptal se stydlivě Lucius a já pokrčil rameny. „Nevím.. Buď to, že jsme teplý nebo myslí na něco normálního, aby nemusel myslet na to, co je jeho bratr zač." usmál jsem se zvedl se z postele „Jdu se umýt, jdeš taky?" „A-Ano."  

  Před 2 hodiny:Oblast - Sektor 4 (patří Ukrajincům) 

„Claire! Dostali jsme zprávu od Marca! Je jediný přeživší.." „Všichni..? Kromě Marca..?" „Ano paní." „Dobře Mio.. Pošli zprávu, že se tam zítra stavíme.. Ty, já a pár lidí, co nás budou chránit kdyby něco. Vybereme ty nejlepší!" Po dlouhé době se uvidím se svými syny.. Manžela nechci vidět, aby to nenesl špatně.. Budu muset být zakrytá, aby si nikdo ničeho nevšiml. Jestli je Marco opravdu jediný přeživší, tak jsem asi ztratila i Luciuse.. Bylo to sice plaché dítě, ale něco do sebe měl! „Co vše mám do zprávy napsat, Claire?" „Že tam zítra přijdeme, ale chceme se vidět jen se syny bez Kapitána Kronera." chápu je.. Kdyby jsem předtím nešla sem, tak by se nic z tohohle nestalo.. Mohli jsme být dál přátelé, můj syn mohl mít kamaráda Luciuse a místo toho to dopadlo takhle.. „Mio.. Řekni mi.." „Ano paní?" „Kdy mě pustíte..?" „To nevím jistě, má paní.. Budete teď muset určit, kdo bude nový kapitán, když otec mladého pána Luciuse zemřel." „Hmm.." kývla jsem hlavou.. Toho všeho jsem si byla jistá.. Ovšem se bojím, co bude dál