|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Vše se ničí..

  „Elizabeth, Luciusi.. Měli bychom jít.." snažila jsem se mluvit klidně, aby si něco ten jeho bratr nemyslel.. Elizabeth ho sledovala.. Vypadalo to spíš jako by ho studovala? Chytla jsem jí za zápěstí a trošku s ní cukla. „Elizabeth!" řekla jsem trochu nahlas, aby se vzpamatovala. Podívala se na mě a já v očích viděla chlad a krvežíznivost.. Držela jsem ji pevně, protože moc dobře vím čeho všeho je schopná.. „Lucius jdeme! Žádné odmlouvání!" „Ale Claire! Co Saya?" Saya? Může tu být se svým bratrem.. Jako předtím „Nic.. U nás v sektoru už není vítaný.." sklopila jsem hlavu a šla pryč.. Když jsem byla kousek dál, tak mě Lucius doběhl „Claire, proč? A co tu děláš ty, Elizabeth?" byl celkem v klidu.. Byla jsem ráda, možná, že ho i ta facka trošku probrala.. „Protože jsem to řekla.." nevěděla jsem, jak mu to vysvětlit.. Myslím, že by to ani nepochopil. „Cl-Claire.." řekla tiše a udýchaně Elizabeth a já se na ní podívala.. Po čele ji tekla kapka potu a já se zastavila „CO SE DĚJE?!" zakřičela jsem a ona sklopila hlavu „Je mi... Špatně." Sakra! Nejlepší načasování.. „Elis, vydrž ještě chví-" ani jsem to nestihla doříct a omdlela.. „Skvěle.." „Mám dojít pro Valen-" přerušila jsem ho „Ne! Pomůžeš mi ty.." on jen kývl.. Pomohl mi dát Elizabeth na záda.. Nesla jsem ji k mostu, kde byla voda.. Mohla bych jí trochu umít a skočit kdyžtak i pro vodu.. „Jak rychle budeš zpátky, když půjdeš do sektoru?" potřebujeme to.. Když se něco stane Elizabeth, tak umřou dvě osoby.. Zaprvé by Ukrajině hodně ublížilo to, že umřel někdo oblíbený a nevím, jak by Valentín rozdýchal to, že ztratil jí i dítě. „Nevím.. Tak 10 minut?" „Tak utíkej pro vodu!" Lucius kývl a utíkal.. Položila jsem ji poblíž vody a utrhla si kousek látky z mého trička.. Namočila jsem ho do vody, vyždímala a položila Elis na čelo. Vody byla celkem ledová, což je ideální.. Teď se modlit, aby byla v pořádku..  

Proč to dělám?! Proč se chovám, jak chtějí oni?! Doběhl jsem k mostu, ale vrazil jsem do.. Valentína?.. ,,Co sakra dělaš?!" Začal po mě křičet. Hm.. Hezky Valentíne.. ,,Potřebuju tvou pomoc!" Podíval se na mě naštvaně. ,,A co?! Postarej se o to sám!" ,,Fajn tak ať ta tvoje Elizabeth pro mě za mě i chcípne!" Otočil se na mě a chytl mě pod krkem. ,,Cos to řekl?! Zopakuj do zmrde!" Začalo se mi stmívat před očima. ,,Elizabeth právě teď zkolabovala a mě poslali pro vodu! Ale sám to nezvládnu!" Pustil mě a já začal nesmírně kašlat.. Vzal vodu a utíkal.. Já mezitím seděl na zemi se záchvatem kašle.. To ovzduší tomu moc nepomáhalo.. Začal jsem vykašlávat krev.. Heh.. Takže Přece jenom jsem mu už ukradenej.. Podemnou byla menší louže krve a jako bonus jsem byl celý od ní.. Heh.. Co když věděl, co udělal a nechal mě tu schválně? Takže má první láska je čurák, nevěrník a ještě by mě dokázal i zabít.. To jsem si vybral.. Co se divím nikdo mě už nemá rád.. Ani Claire.. "Heh.. Asi k tobě něco cítím.. Ale moje srdce si uvědomuje, že ke mně ty city neopětuješ.." pořád mi to hraje v hlavě.. Ty jeho slova.. Tak počkat.. Něho Claire doslova vidědila a Elizabeth se kterou mě Valentín podvedl tam zůstat může? Myslel jsem si, že je svět nespravedlivý, ale že až takhle? Heh.. Asi jsem si moc namýšlel.. Pořád vykašlávám krev.. Fakt moc děkuji Valentíne.. Prej nedorozumění.. Chtíč je určitě jenom nedorozumění.. Jsem zvědavý, co bude teď.. Začaly se mi zavírat oči.. Cítil jsem jak se ke mně přibližuje temnota.. Za chvíli jsem neviděl vůbec nic..

  Utíkal jsem k mostu, ale u východu jsem se zastavil.. Nemůžu ho tam jen tak nechat.. Mám ho rád a moc, jen jsem nějaký zmatený.. Vrátil jsem se zpátkya uvidil ho ležet na zemi. Byla pod ním louže krve a byl bezvědomí.. „Bože, ty taky?!" řekl jsem nahlas, ale nic.. Položil jsem vodu na zem a jeho vzal do náruče. Nesl jsem ho ke mně do pokoje.. Nebo spíš pokoje, kde jsem zatím.. Položil ho na postel a vysvlékl mu tričko.. Celý hoří! Vzal jsem ručník, co byl na židli a šel ho namočit do ledové vody.. Je moc velký jen na čelo! Roztrhl jsme ho na dva kusy, abych mu mohl namočit i hrudník.. Je celý zpocený! A to musím ještě za Elis.. Přišel jsem k němu s mokrými ručníky a díval se na něj. Rychle a zhluboka dýchal.. Položil jsem mu na čelo a hrudník ručník. Ještě jsem mu vedle postele na stoleček položil skleničku z vodou, aby se mohl napít, kdyby se probudil.. Vyšel jsem z pokoje a zamkl ho.. Utíkal jsem zpátky pro vodu, abych mohl jít za Elis.  

  Snažila jsem se jí probudit.. Naštěstí dýchá! Sice celá hoří a nevnímá, ale snad bude v pořádku.. Povzdechla jsem si a přemýšlela, kde je Lucius tak dlouho.. Říkal 10 minut! Neustále jsem Elizabeth sledovala, kdyby se náhodou něco začalo dít.. Uslyšela jsem praskat klacky a otočila se za zvukem.. „Valentíne....! Kde je Lucius?" je možná dobře, že přišel on, ale proč.. Snad se Lucius nenaštval.  

  Konečně jsem přišel k mostu.. Matka si mě okamžitě všimla a vypadala překvapeně. „Valentíne.....! Kde je Lucius?" „Lucius taky omdlel.. Postaral jsem se o něj a okamžitě běžel sem.." matka vypadala spokojeně, když zjistila, že je v pořádku.. Přišel jsem blíž k Elis a začal jí také sundávat tričko.. „Co to děláš??!!" okřikla mě matka „Musím..! Pomůže to!" v tu chvíli jsem neměl žádné choutky.. Měl jsem strach o všechny tři! Tričko jsem odhodil pryč a chrstl na ní vodu.. Ne.. Musím studenější.. Zvedl jsem se a šel k potůčku nabrat trochu vody.. „Mami, nastav ruce! Naleju ti trochu a ty to chrstneš Elisabeth do obličeje." kývla hlavou a já začal lét. I po tom se nic nestalo.. Tak ji dáme napít! Chytl jsem ji, aby byla mírně nakloněná dozadu a lépe to spolkla. Všechna voda, kterou jsem ji nalél do úst vytekla ven.. Tak na to musím jinak.. Nalél jsem si vodu do úst, že ji to tam předám já.. Jiná možnost nebyla a vím, že tohle není podvádění, ale pomoc.. Něco jako umělé dýchání. "Políbil" jsem ji a ona začala kašlat.. „Valen-tíne?" vypadala hodně unaveně. Usmál jsem se vzal ji do náruče.. Zavřela oči, ale spíš spala..  

Vzbudil jsem se v nějakém pokoji.. Vonělo to tu jako Valentín.. A ta mrdka.. Ach bože.. Za co jsem si to zase zasloužil. Otevřeli se dveře a do nich vešla Claire.. ,,Je ti líp? Valentín říkal, že jsi taky omdlel.." Omdlel.. Jasně.. Vůbec jsem neskolaboval na ztrátu krve, néé.. Nedíval jsem se jí do očí.. ,,Jak je na tom Elizabeth..?" Řekl jsem potichu.. ,,Už je jí líp.. Ale co se stalo, že jsi tak najednou omdlel..?" Řekla a já neopovídal.. Začal jsem kašlat.. Vykašlal jsem krev.. ,,Panebože! Co se ti stalo?!" Vykřikla Claire.. ,,Můžu si za to sám.." ,,Co se stalo?!" Byla hodně starostlivá.. ,,Šel jsem pro tu vodu a potkal jsem tam Valentína.. Byl jsem ve stretu a podrážděný.. Špatně jsem si promyslel, co říct.. A než jsem se nadál, mě Valentín skoro... uškrtil.." To poslední jsem řekl tišeji.. ,,Cože udělal?!" Claire vypadala opravdu naštvaně.. ,,Říkám, že si za to můžu sá-" ,,I kdyby Luciusi, nic se ale nemění na to, že tě skoro zabil!" Podíval jsem se na ní a nevěděl jsem, co mám říct.. ,,A co Sayo?" ,,Saya už bohužel neuvidíš.." Vyhrkly mi slzy do očí.. Já nechci.. Byl jedinej komu jsem věřil.. Ne.. Začal jsem brečet.. ,,Jdu za Valentínem, ty si odpočiň." Jak to dořekla hned se vydala pryč.. Brečel jsem několik hodin v kuse.. Nikdo za mnou nepřicházel.. Najednou se však kolem mě začaly oběvovat zvláštní stvoření.. Tohle přece nemůže existovat.. Musím mít halucinace.. ,,Zničili ti znovu život~" ,,Znič je~" ,,Nic pro tebe už neznamenají~" Podivné stvoření ke mně začaly mluvit a já měl pocit, že snad šílím.. Přestal jsem vnímat realitu..