|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Jenom žárlivost?

  Všechny ty mrtvé osoby... Všude krev.. Začalo mi být hodně špatně a slzy se mi rvaly do oči.. ,,Heeej~ Snad nebudeš brečet, chudinko~" Její slova mě dělaly ještě víc smutnejším a naštvaným.. Sklopil jsem hlavu, aby mi vlasy zakryli oči. ,,Elizabeth to stačí!" Zakřičel Valentín. ,,Fájn, fájn.." Začal jsem brečet.. ,,Hele! Už brečí!" Začala se tiše smát.. ,,Elizabeth, to už opravdu stačí.." Ozvala se Claire a popošla k Elizabeth. ,,tss.." Zmizela a objevila se za Valentínem! ,,Valen-!" ,,Braň se.." Řekla tiše, ale výhružně a mírně zařízla špičku nože do Valentínova krku. Hned mu po krku začal stékat malý proudek krve. ,,P-přestaň!" Zakřičel jsem na ní.. „Ne... Chci vědět jestli je opravdu Orlov! Jestli má tenhle kluk tu stejnou krev! Tu stejnou sílu!" Začala křičet.. ,,J-Jestliže je moje rodina t-tak silná.. Jakto, že jsme to už dávno neskončili.." řekl jsem a po obličeji mi pořád stékali slzy.. ,,Víš. Tvůj otec to už dávno vzdal. Věděl, že nevyhrajeme. Věděl, že ty by jsi udělal hovno a tak nás chtěl, teda alespoň sektor 3 chtěl vyzabíjet. Věděl, že bez dalšího člena rodiny Orlov s takovou silou, by válku nevyhrál. Tak to skončil ještě dřív, než bylo třeba." Spadl jsem nakolena a vzorničky se mi nehorázně zmenšily.. ,,T-Takže ve mě otec nevěřil.." ,,Správně." Podíval jsem se na ní.. Právě teď mě opustil rozum.. Chci.. Chci se jí zbavit.. Chci jí zničit.. Chci jí.. ZABÍT!  

„Elizabeth, on není Orlov.. Je to Němec a můj syn. Valentíne.. Tato dívka je opravdu dobrá a nemám na ní ani já.. A už těžko ty nebo Lucius." „Ah.. Ale je váš syn, takže k němu trošku Ukrajina patří." ne.. Mám na ní! Chtěl jsem jí chytit z ruku a obrátit nůž proti ní.. Ale jako by to čekala.. Podkopla mi nohy a já spadl.. „Tss.." sedla si mi na hrudník a držela nůž nademnou. „Nezkoušej to.. Stejně to teď nezvládneš." usmála se, položil nůž a sklonila se ke mně „Ale mohl bys.. Možná." řekla potichu a zvedla se.. Matka mě nebránila.. Věděla, že mi nic neudělá.. „Sebastian odvedl pár lidí pryč.. Vy se běžte najíst něčeho, co tam je a já ještě s Miou něco vyřeším.." všichni kývli hlavou a Lucius přiběhl ke mně.. Stál velice blízko mě a dal ruku kolem mého krku.. „Možná nám to vyjde.. Už teď to jde dobře." usmál se, ale Elizabeth mu jeho představy zničila „Ne.. Jestli si myslíš, že je práce skoro u konce, tak se mýlíš. Zaprvé budou možná další trable, protože právě je u nás syn Kapitána a oni ví jen to, že tady kapitánka umřela. Nevědí, že se tady měla krásně. Budou ho hledat a určitě to navštíví i tu. Zadruhé, co další sektory?" přidal jsem se k ní „Má pravdu Luciusi.. Ještě toho bude hodně." přiblížila se ke mně i ona a chytla mě kolem ruky.. Ona opravdu tak ráda provokuje? „Ehm?" „Jsme teď kamarádi, ne?" usmála se a já byl mile překvapen.. Její chladné oči teď měly příjemnou barvu a krásně se na ně koukalo.. Možná není taková, jak jsem si na první dojem myslel. „Nechceš se ho pustit?" bránil si mě Lucius.. „Nechci.." Lucius jen sklopil hlavu a věděl, že nemá šanci ani v tomhle.. Je mi ho teď celkem líto, ale je to teď kamarádka.

  Už do teď mě neskutečně srala, ale tohle už mě vytočilo úplně. Snažil jsem se to co nejvíc skrýt, tak jsem měl celou dobu sklopenou hlavu.. Jo.. Asi žárlím.. Ale tak co už.. Šli jsme směrem do jídelny a Elizabeth držela MÉHO Valentína celou tu dobu za ruku.. Vůbec jsem s nima nemluvil. S nikým.. Vím, jak by to dopadlo. Jsem nehorázně naštvanej.. A nejhorší je, že to je celé Valentínovi jedno. Joo, drží se mě cizí holkaa, je mi jedno, že mám přítele.. Tss.. Znám se s ní jenom chvilku a už ji nenávidím.. To její chovaní. Myslí si, že může dělat cokoliv.. A to mě sere.. Vešli jsme do jídelny a vzali jsme nějaké jídlo. Samozřejmě, že Elizabeth se pořád nepustila jeho ruky, dokonce se k němu více natiskla.. Každý si vzal jídlo až na mě. ,,Luciusi? Ty nebudeš jíst?" Jenom jsem pokroutil hlavou do stran.. Sedli jsme si ke stolu a já si na něj dal ruce a do nich zabořil hlavu.. Jedným okem jsem sledoval Valentína a Elizabeth.. Povídali si.. Smáli se.. A mě si vůbec nevšímali.. Najednou, však Elizabeth dala Valentínovi pusu na líce.. A.. A on se na ní jenom usmál a malinko zčerveněl.. To už jsem však nevydržel a přestal se na ně dívat.. Začaly mi stékat po tváři slzy, které nasával rukáv od mého svetru.. Cítil jsem se bezmocně a bez života.. ,,Huh? Luciusí~ Copak ti je?" Řekla Elizabeth a já na to nereagoval.. ,,Nech ho, třeba spí." Já... Já?! Já nespím!! ,,To je fajn." Elizabeth se mírně zasmála. Já už to nevydržel. Utřel jsem si slzy a vstal od stolu.. ,,Luciusi?" Neposlouchal jsem ho.. Prostě jsem si se sklopenou hlavou odkráčel.. Prej kamarádka.. Jasně.. ,,Luciusi?! Kam jdeš?!" Křičel na mě Valentín a já nereagoval. Odešel jsem z jídelny a šel jsem na můj bývalí pokoj, který zůstal prázdný. Hned, jak jsem přišel do pokoje, jsem si lehl na postel a přemýšlel.. Proč mi to dělají? Proč zrovna já? Věděl jsem, že jediný, kdo bude vědět, kde jsem je Claire.. Protože Valentín ani Elizabeth nevědí, kde mám můj bývalej pokoj.. 

Nevím, co Luciusovi vadilo.. Jen jsme si povídali.. Co je na tom špatného? Mně se zdá Elizabeth jako moc milá a fajn dívka. „A odkud se vy dva znáte?" „No, řekněme že, když jsme zničili celý sektor 3 a všechny vojáky společně s kapitánem zabili, tak jsem ho pak našel a zachránil.." „A stali jste se kamarády, chápu." ehm.. No, kamarády ne, ale nevím, jestli bych jí o tom měl říct. „No.. Joo.." trochu jsem se zasmál.. „A nemyslíš, že teď má tvoje přítelkyně o tebe strach?" Uhla pohledem úplně někam jinam... „N-No.. Já nemám přítelkyni." „Ne? Aha.." podívala se na mě s úsměvem. Je opravdu moc milá, pěkná, vtipná, ale co Lucius.. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, jak bere tady to kamarádství.. Možná kvůli tomu odešel..? „Máš krásné oči." jako já? Co.. „Děkuji.." přiblížila se ke mně blíž a objala mě.. „Je fajn si takhle zase užívat takového klidu a volna.. A vědět, že by se všechno mohlo dát do pořádku.." tiskla se ke mně ještě víc a cítil jsem její prsa na své hrudi. Začal jsem se červenat a objal jsem jí též.. Když s objímáním skončila, podívala se na mě a pohladila mě po tváři.. Ruka jí sjela až na krk, kde se zastavila a políbila mě.. „V-Valentíne..?" slyšel jsem zezadu a odtrhle se od polibku.. Začaly mu téct slzy a najednou začal utíkat. Kam jde, sakra. „Pojď!" chytl jsem Elizabeth za pěstí a utíkal s ní za ním.