|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Nový domov?

Vzal jsem Saye za ruku a šel jsem za Ventínem.. Zastavil jsem se před dveřmi, kde byli a poslouchal každičké slůvko.. On.. On by mě zabil? Začal jsem brečet. Sayo mě však vzal do náruče a někam nesl.. Přišli jsme asi k němu do pokoje. Položil mě na postel a sedl jsi vedle mě.. ,,S-Sayo.." ,,Ano?" ,,Už tady nechci být.." ,,Lucy.. Ale nepotřebuji tě na ukončení války? Jsi z nich nejsilnější, bez tebe to nezvládnou." Řekl a objal mě. Cítil jsem pocit útěchi, ale není to stejné jako s Valentínem.. ,,Je mi jedno, co s nima bude! Stejně už věřím jenom tobě.." ,,Ale ty přece Miluješ Valentína.." ,,Jo?! Možná jo, ale to je mi teď jedno! Už mu prostě nevěřím!" Vyjekl jsem na něj.. ,,Opravdu to takhle chceš?" ,,Jo!" Vzal mě za ruku a táhl mě úplně někam pryč od sektoru.. Šli jsme docela dlouho. Začínaly mě bolet nohy.. Sayo si toho všiml a vzal mě do náruče.. Po chvilce jsme asi dorazili na místo, kam Sayo směřoval.. ,,Tady jsem bydlel předtím, než jsem se dostal do války. Je to tu plně vybavené a nikdo kromě mě sem nezná cestu." Podíval jsem se a vykulil oči na krásný domek. Vešel jsem dovnitř a hned jak jsem uviděl postel jsem si na ní lehl.. ,,Děkuju Sayo.." s tímto jsem usnul.

„Budeš se teď muset rozhodnout, jak to uděláš. Starat se o dítě je těžké a Elizabeth by to sama nezvládla a ještě nevíme, jak to bude s Luciusem.." řekla matka a vstala ze židle „Já vím.. Musíme to nějak zvládnout." Nechci ani o tom přemýšlet.. Nemám zrovna z toho Luciuse dobrý pocit a navíc jestli se do toho bude motat Sayo, tak se situace ještě zhorší.. V plánu bylo zrušit válku, abychom mohli být s Luciusem spolu a v klidu.. A teď se děje tohle a naše plány mizí. Samozřejmě ho budeme potřebovat.. Jestli to neskončí do 9 měsíců a zrovna by se něco dělo jako v den, kdy jsem se s Luciusem seznámil, tak by to byl velkej problém. „Budou se mnou jenom problémy... Valentíne, já to dítě chci! Ale.. Jestli to takhle bude pokračovat, tak se ho vzdám.." Elizabeth začala brečet a já byl překvapený tím, co právě řekla.. „N-Ne! Je to dobrý a to dítě bude v pořádku. Všechno se vyřeší, pak se nám narodí dítě a budeme rodina.." budeme rodina.. Jestli nad tím Lucius přemýšlí takhle, tak ho to asi dost ničí.. Snad si ale nemyslí, že jsem to udělal naschvál.. Byl to omyl? „Budeme rodina.." řekla s úsměvem Elizabeth. Vypadala šťastně a to dělalo šťastným i mě.. „Jestli chcete být doopravdy štastná rodina, tak se musí vyřešit válka, Lucius a to, aby bylo dítě v bezpečí." kývl jsem hlavou.. Když to vyřeším s Luciusem, tak by mohla být válka rychleji vyřešená a obě dvě by byly v pořádku. Obě dvě..? Dělám, jako bych už věděl pohlaví. „Elis, co by jsi si přála, aby to bylo za pohlaví?" „Emm, je mi to jedno.. Hlavně, aby to bylo zdravé a v pořádku." to je každá žena že svého budoucího dítěte tak odvařená??

Ležel na postýlce a spinkal. Má to teď těžké a je vyčerpaný. Opravdu nechápu, jak se mohl Valentín takhle zachovat. To mu už na Luciusovi nezáleží? A to ani nebyl naštvaný, když mě Lucius objímal! Je to jeho "přítel" a chová se takhle! Chápu, že je dítě důležité a tak, ale to si Elizabeth nemůže najít někoho jiného, když Valentín chodí s Luciusem?! Nedivím se Luciusi, že chtěl utéct. Co ho tam už vlastně drží? Valentín mu podkopl nohy s Elizabeth a přece jenom ho nikdo nemá rád.. Teda je můj nejlepší kamarád a záleží mi na něm. A navíc jsem s ním utekl pryč. Všechny věci nám tam zůstali. Vrátím se pro ně. Stejně si mě nikdo nevšimne. Vyšel jsem z domku a utíkal do sektoru. Vběhl jsem do něj a šel jsem do našich pokojů. Všechno jsem nám vzal do obřích batohů a šel zpátky. Nikdo jsi mě nevšiml. Vrátil jsem se do domku a únavou se zvalil na postel vedle Luciuse.. Najednou začal křičet a kopat nohoma i rukama. Nevěděl jsem, co dělat. ,,Luciusi! LUCIUSI!" Křičel jsem a on otevřel oči a okamžitě mi skočil do náruče. ,,Už toho zmrda nechci vidět! Ani tu kurvu! Seru na celou válku! Je mi jedno, jak dopadne! Ať i chcípnou pro mě za mě!" Věděl jsem moc dobře, že je z rodiny Orlov. A bez něj by mírová smlouva s Německem prostě nešla udělat. Na mírovov smlouvu je potřeba alespoň jeden Kroner a jeden Orlov. A Lucius je poslední Orlov. Bez něj ukončit válku nepujde. Lehl jsem si a on ležel na mě a brečel. Hladil jsem ho po vlasech, aby se uklidnil.

Myslím, že nám Lucius nedovolí to ukončit.. Sám to chtěl, ale možná, že si to po tomhle rozmyslel.. „A-Asi půjdu za ním..” obě dvě kývly hlavou a já šel k němu do pokoje.. Vím, že jsou Lucius a Saya velcí přátelé, ale jestli mu Saya zkřiví jediný vlásek, tak ať já mu asi zkřivím ruce a nohy.. A nebude to bezbolestně.. Zastavil jsem se před jeho dveřmi a zaklepal.. Nikdo se neozývá? Otevřel jsem a v pokoji bylo prázdno... Kam sakra šli?! Byl jsem naštvaný, protože jsem nevěděl, jestli za to může Saya nebo si to vybral Lucius.. Utíkal jsem zpátky za matkou a Elis... Vtrhl jsem do pokoje „Ani jeden tam není..” řekl jsem udýchaně a matka se postavila „Elizabeth.. Ty lež a já jdu s Valentínem hledat ty dva..” „Ale-” skočila ji do řeči matka „Žádné ale! Musíš odpočívat..” vyšla ven z pokoje a já ji jen zamával.. Utíkali jsme se podívat ještě na dvůr, ale tam taky nikdo nebyl.. „Fajn.. Valentíne, půjdeme je hledat někam ven..” kývl jsem hlavou a následoval matku.. Vypadalo to, že asi ví, co se stane, ale nic neříkala.. Radši jsem se ani neptal, abych situaci nějak nezhoršil nebo abych se nedozvěděl něco, co bych vědět nechtěl.. Myslím, že má matka dokáže Luciuse přemluvit a vrátit do pořádku lépe než já.. Je to Ukrajinka, narodila se tady s rodinou Kronerů je velká přítelkyně.. I když je on už jediný. Jeho podpis bude potřeba, ale řekněme, že by měl stačit i podpis Kapitána a tím je matčin kamarád.. „Valentíne.. Kde jste se s Luciusem ten den sešli?” proč jí to zajímá? Teď ho máme najít.. „U nějakého mostu..” „Myslíš, že tam by být nemohli? Znáš cestu k tomu?” no, nejsem si sice úplně jistý, ale snad bych trefil. „Emm jo znám. Celkem..” matka si povzdechla „Tak mě veď.”