|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Exorcista

Po chvíli jsem se rozhodl, že půjdu radši za ní. Mohli by se zase nějak pohádat nebo Bůh ví, co byl Lucius schopný udělat, když vidí "mušky" A navíc je Elizabeth celkem provokatérka. Šel jsem pomalým krokem, abych tam nebyl moc brzy.. Pokud uvidím, že jsou oba v klidu a baví se, tak budu čekat do konce. Pokud to dopadne, tak jak si myslím.. Prostě budu je muset uklidnit. Najednou jsem je uviděl.. Sice jsem nebyl vůbec blízko, ale nevypadalo to dobře.. Zrychlil jsem trošku a Lucius se snažil zase utéct.. Bezmyšlenkovitě se rozběhl a narazil do mě.. To se ani nekouká kolem sebe? „V-Valentíne?" řekl klidným hlasem a měl slzy v očích.. Co se SAKRA stalo.

  Chtělo se mi brečet.. ,,Elizabeth, co se stalo?" Řekl maličko podrážděně.. Mně se začaly podlamovat kolena.. Valentín si toho všiml a tak si se mnou kleknul.. ,,Nic. Co by se mělo dít? Jenom tady Lucius hysterčí. Toď vše.." Já hysterčím?! Ne.. ne, ne, ne, ne! Uklidni se Luciusi.. To bude dobrý.. Nesmíš se nechat vyprovokovat.. Namísto toho, abych se po ní rozkřičel, jsem začal brečet.. ,,Vždyť brečí!" Zakřičel po ní Valentín.. ,,Pff. Ten uplakánek brečí furt." Otočil jsem se na ní.. Nestála tam Elizabeth, co jsem znal.. Byli kolem ní ty příšery a pomalu ji pohlcovaly.. Schoval jsem si tvář do Valentínové hrudě, ten mě začal hladit po vlasech.. ,,Co to s tebou je Elizabeth?!" ,,Se mnou nic, jenom ty se tady pořád zastáváš toho ubožáka!" Hádají se.. Zakryl jsem si uši a sklopil se k zemi.. Začal jsem se hodně třást.. Věděl jsem, že se Elizabeth ke mně přibližuje.. ,,Nech ho!" Zakřičel Valentín a hned na to přiběhla Claire..  

  „Valentíne! Co se tady děje?" přiběhla Claire.. „Nic.. Jen zase menší problémy s Luciusovou hlavou." proč? Proč neřekl, že jsem po něm zase vyjela? Proč mě brání...? „Ne.. Já po něm vyjela, stačí?" ironicky jsem se usmála a Valentínovi rychle zmizel jeho sladký úsměv z tváře.. Nedokázala bych se tvářit, že jsem zlatíčko a nic se nestalo.. Chci s ním mít dobrý vztah, ale vždy se ten dobrý pocit vytratí a mám vztek.. Nevím proč.. Jestli je to kvůli tomu, že mi není zrovna dobře nebo kvůli tomu, že táta mého dítěte má dvě "ženy".... „Promiň Luciusi... Prostě chci, aby jsme byli zase dobrými přáteli." řekla jsem to sice smutným tónem, ale to je kvůli tomu, že mě mrzí, co se stalo.. „Dob-" zaskočilo mu a začal kašlat krev...  

  Řekla pravdu.. To jsem neček- .. Já.. Já.. Vykašlal krev?! Ne.. Ne.. Ne,ne,ne,ne! Co je zase?! Ta příšera... ,,Chce se tě zbavit~." ,,Nemá tě ráda~." ,,Žárlí na tebe~." Začal jsem se bát.. Přestal jsem na chviličku dýchat, ale to byl blbej nápad. Začal jsem kvůli tomu, kašlat ještě víc.. ,,Luciusi! Luciusi!" Křičel na mě a zároveň brečel Valentín. Já nevnímal.. Nemohl jsem kvůli krvi v mé puse mluvit.. ,,P-Po..moc.. V-Valen..tíne.." Řekl jsem mezi kašlem. Pode mnou bylo už moc krve.. Valentín hrozně moc brečel.. Přestal jsem kašlat, ale s tím i vnímat.. Přivřel jsem oči.. ,,Luciusi!" Zakřičel a objal mě, hladil mě a jeho slzy mi padaly na mou tvář.. Já nemohl nic říct.. Ani se na něj podívat.. Natáhnul jsem k němu ruku a zkusil něco vyslovit.. Za ruku mě okamžitě chytil a propletl si se mnou prsty.. ,,Do..ktor.. a.. Exor..cista... Nara.." Řekl jsem a hned na to mě pohltilo temno.. 

Lucius zavřel oči a já se cítil ztracený... „Nara..?" „Jdeme zpátky za nimi.. Valentíne, ty se uklidni.. Víš, kdo tam bude a ty pojď s námi, Elizabeth." řekla matka a šla.. Vzal jsem Luciuse do náruče a Elizabeth šla rychlým krokem vedle mě.. Občas jsem trošku popoběhl, ale cítil jsem, že dýchá.. I tak jsem měl strach! Nevěděl jsem, co dělat.. Nejsem žádný doktor! Umím pár základních věcí a to je vše.. Jsem člověk, co zabíjel lidi... Ten co nenáviděl Ukrajinu víc než cokoliv jiného.. A pak se objevil on a teď jsem tady.. Když jsme konečně přiběhli zpátky k tomu domu, matka začala bouchat na dveře a křičela, aby otevřeli.. 

  Někdo bouchal a křičel na dveře. Šel jsem otevřít. Když jsem otevřel ve dveřích stála Claire. ,,Co se děj-?" ,,Honem! Potřebujeme Naru! Luciusovi se něco vážnýho stalo!" Hned, jak jsem to slyšel jsem se lekl.. Jestli se nevyhýbal těm emocem.. Tak.. Ne.. Nemysli na to Sayo! Nemysli! Kývl jsem ať jdou dovnitř. ,,Položte ho na postel, já zajdu pro Nara!" Hned jak jsem to řekl jsem vběhl do jeho pokoje. ,,Naro! Vem si věci! Jak doktorské tak ty pro Exorcisty!" Pochopil, že se něco stalo. Jen přikývl vzal věci a šel do pokoje, kde ležel Lucius.. ,,Tohle už je docela vážný stádium.." ,,Jaký stádium?!" Zakřičel na něj Valentín. ,,Teď je nutné nepociťovat negativní emoce dobře? Jestli to tak neuděláme, jenom se mu přitíží." Stékaly mu slzy po tváři, ale přikývnul.. První ho bratr prohlédl, jestli nemá náhodou nějaké zranení. ,,Zranění nemá." ,,Tak jak to, že vykašlával krev?" Zeptala se Elizabeth.. Na to ale bratr neodpověděl a vzal kámen s ornamentem křídel. Ten dal těsně nad jeho čelo a začal mrmlat přísloví.. Lucius otevřel pomalinku oči a já naznačil ostatním, ať jsou zticha. ,,Luciusi. Co vidíš v tom stínu?" Ukázal bratr a Lucius se tam podíval.. ,,Příšeru.. Obří příšeru.. A kolem mě lítají malinké.." ,,Dobrá.." Odložil kámen pryč a Lucius hned na to zavřel oči.. Valentín to jen sledoval.. ,,Sayo. Rozsviť všechna světla, aby tady nebyly žádné stíny." Hned jak mi to řekl jsem tak udělal. Měl to tady tak vybavené už když jsem byl malý.. ,,B-Bude v pořádku..?" Řekl mezi vzlyky Valentín.. ,,Jak často jste ho vystavolali negativním emocem? Je v tom nejhorším stádiu.. Ještě chvilku a umřel by.." Na to se Valentín sesypal k zemi a hrozně moc brečel.. ,,Možná si to neuvědomujete, ale Lucius je slabší povahy.. Takže toho tolik nesnese.. A když je toho moc najednou.. Tak.. Dá se říct, že ho začnou napadat různé příšery.. A.. Začnou mu útočit na psychiku.." ,,T-To jsem nevěděl.." ,,Nebylo to vidět? Neutíkal jenom tak z místností? Nekřičel z ničeho nic? Neprovokovali jste ho? Nebo něco takového?"  

  Ne-Nepro-v-vo-vokoval-l-li? Nasucho jsem polkla.. Takže za jeho stav můžu asi hodně.. „J-Jo.. Já ho trošku dráždila.." řekla jsem stydlivě a začala se červenat.. To je příšerný pocit! Valentín mě teď musí nenávidět!!! „No.. Bude určitě v pořádku, jen si to příště odpusť, když je v takovém stavu.. Věděla jsi o tom?" řekl celkem klidným hlasem Nara „Ano.." sklopila jsem hlavu a čekala, kdy po mě vyjede Valentín.. „Elizabeth.. Nemusíš se mě bát.. Mám tě pořád rád." řekl ubrečeně Valentín a mně se ulevilo.. Přišla jsem blíž k němu a objala ho.. Držela jsem ho pevně a snažila se, aby se necítil tak špatně.. I když já bych měla být ta, co by měla brečet a stydět se! „Omlouvám se, Valentíne.." „To nic.. Hlavně, že bude v pořádku! Nevěděla jsi, jak to může dopadnout.." jeho reakce mě překvapila. Mám ale pocit, že kdyby mě nemiloval, tak jsem teď roztrhaná na kousíčky..Počkat co?!! Co jsem To řekla?! Nemiloval?! Jak si můžu být tak jistá?! No, spíš v to doufám.. Já ho pořád miluji a přibývající problémy mi nedělají zrovna dobře ještě když se nám má narodit dítě! A to za 9 měsíců! No, je ještě čas, ale ten uběhne hodně rychle.. Začalo se mi dělat špatně.. Hodně špatně.. Měla jsem temno před očima a snažila se něco vyslovit.. „V-Valentíne, není mi dobře.." Valentín se na mě podíval vyděšeným pohledem. Nedokážu popsat, jak příšerný pocit to byl, ale věděla jsem, že vědomí neztratím.. Naštěstí..Po chvíli ležení na pohovce jsem uslyšela kašlání.. Otočila jsme se na Luciuse.. Probral se! Valentín se okamžitě postavil ze židle s šel k němu. „Díky Bohu, Luciusi.." chytl ho za ruku.. Naštěstí to byl normální kašel a ne krev.