|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Zraněný Lucius

  Byl jsem skrytý a čekal až mě zavolají.. V tom však kolem šla nějaká holka.. Zakryl jsem si pusu rukou.. Byl jsem schovaný v takové skříňce do které jsem se díky mé výšce v pohodě vešel.. ,,Proč?! Proč mě nechce za snoubenku?! Proč chce abychom zůstali jenom kamarádi?! Život je nespravedlivý!!" Kopla do té skřínky v které jsem by schovaný.. Já jsem se lekl a zaječel jsem.. Slyšela to.. A to na sto procent.. Otevřela skříň a když mě uviděla viděla ve mě jako kdyby nepřítele.. Nevím jak to bylo poznat.. Počkat! Vždyť mám na sobě Valentínovo oblečení! Vzala mě za krk a přimáčkla ke zdi. ,,Kdo jsi?! A proč máš na sobě Valiho oblečení?!" nemohl jsem odpovědět.. Nechtěl jsem.. ,,Co se to tady sakra děje?! Proč?! Kdo vlastně jsi?!" ,,Já..j-já.." Nechtěl jsem říct, že chodím s Valentínem.. Ani nevím jestli to tak on vlastně bere.. ,,Tak odpověz!!" nechci si lhát.. Miluju ho.. Tak doufám, že mě za to, co teď řekl nezabije.. ,,Já.. J-Já jsem V-Valentínův p-přítel.." ,,Cože?!" Dala mi pěstí do břicha a já spadnul na zem.. ,,Aauuu.." Sykl jsem od bolesti.. ,,Co si o sobě myslíš! Vali je můj! A kdo ti dovolil ho nazívat Valentín! To nevíš, že to nemá rád?!" ,,A-Ale já ho r-rád oslovuju Valentín a-a nevypadá, ž-že by mu to vadi-" Nestil jsem doříct a začala mě kopat do břicha.. Začal jsem křičet od bolesti a vykašlávat krev.. ,,Být tebou bych byla zticha.." ,,A-Ale já..já.." ,,Co ty?!" Odněkud vzala kapesní nůž a zabodla mi ho do ruky, když jsem si chtěl ubránit krk.. Zároveň se křikem jsem začal křičet z celých plic.. ,,JÁ HO MILUJU!!" V tom momentu jsem slyšel jenom dveře.. Pak už jsem viděl jenom temno.. 

Najednou jsme uslyšeli výkřiky.. Já poznal, že je to Lucius. Podíval jsme se na matku, která vypadala vystrašeně.. Utíkal jsem za hlasem! Když jsem přiběhl, viděl jsem Luciuse od krve.. „Valentíne!" stála kousek od něho Felicita.. „On.. On mě napadl! Chtěl mě zabit, tak jsem se bránila!" přiběhla ke mně Felicita a objala mě.. Začaly mi téct slzy při pohledu na něj.. „Felicito.. Pusť mě.." „Cože?" „PUSŤ MĚ!!" zakřičel jsem a ona se lekla.. Pustila mě a zůstala stát.. Rychle jsem přiběhl k Luciusovi „Luciusi! Slyšíš mě!?" jak mě uslyšeli křičet, tak přiběhla i matka s bratrem.. „Luciusi!" zakřičela matka a přišla k němu... Odkud ho zná? Počkat.. Ona je ta paní, co ho naučila jak přežít.. „Lásko Valentíne.. Musíme s ním zajít na ošetřovnu.." „Cože?! A co já?! Vy se staráte o něj?! A vůbec.. Kdo jste?! Co tu děláte?!" matka se postavila a pomalu se přiblížila k Felicitě... „Já jsem žena pana kapitána Kronera." „Hah, to jo.. Ta je dávno mrtvá!" „Mysleli jsme si to." řekl za ní William a chytl ji ruce.. „Běžte do ošetřovny! Já ji pohlídám." držel ji dost pevně.. Možná jí to i trochu bolelo „Ale máma tu musí zůstat! Nesmí jí nikdo vidět!" přišla ke mně a pohladila mě po tváři „To je v pořádku.. Půjdeme oba dva." vzal jsem Luciuse do náruče a spěchali jsme k ošetřovně. 

  Ležel jsem v temnu.. Chtěl jsem se probudit, ale nešlo to.. Zároveň jsem však pořád dokázal cítit tu pálivou bolest na ruce.. Ale nemohl jsem se probrat.. ,,Valentín je můj!!" Pořád mi to hrálo v hlavě.. Co když se Valentínovi něco stane a já ho nebudu schopnej ochránit, protože jsem moc slabej? Já.. Já.. Nechci být slabej.. Nechci.. Chci Valentína chránit.. Chci být s ním.. Před očima jsem viděl mrtvého Valentína.. ,,PROBER SE! PROBER SE! PROBER SE!" začal jsem si křičet v duchu, dokud se moje oči nezačaly pomaličku otevírat. Uslyšel jsem Valentína a tu paní.. 

 Nesl jsem Luciuse v náručí a s matkou jsem utíkal do ošetřovny. Matka si dala aspoň šátek, aby nešla na první pohled poznat..Když jsme přiběhli do ošetřovny, tak jsme se na nic neptali a hned jsem Luciuse položil na lehátko. „Mami, zůstaň při něm! Jdu najít doktorku." „A-Ano!" měl jsem uslzené oči a pláč vůbec nepřestával.. „Doktorko!!!" Křičel jsem a doufal, že se objeví.. Nemohl jsem jí nikde najít, tak jsem běžel zpátky k mámě a Luciusovi.. „Mami! Nemůžu dok-" doktorka stála při Luciusovi a už se o něj starala.. Řekla, že máme na chvíli odejít.. Začal jsem se o něj ještě víc bát... Čekali jsme asi hodinu a pak nás konečně pustila dovnitř.. Vešel jsem rychle dovnitř a začal brečet štěstím.. „Moc krve neztratil, ale má hodně modřin a bude se o něj muset teď někdo starat." „Dobře.. Jak dlouho tu bude ležet?" „Až se probere, tak ho můžete vzít zpátky do pokoje." usmála se a já vydechl úlevou.. Mamka vzala židli a podala mi ji.. Pak si vzala i ona židli a sedli jsme si k němu. „Valentíne.." „Ano?" „Ty jsi ho zachránil.. I při té válce.. Chránil jsi ho a jediný kdo o něm věděl byl tvůj bratr... Chtěla jsem vás seznámit, protože jsem si myslela, že by jste si mohli rozumět.. A je to jak jsem si myslela." „Mami.. Chtěl bych ti něco říct..." „Ano..?" „Va-Lentíne?" zašeptal Lucius a oba jsme se na něj podívali.. Díky bohu...

  Konečně.. Mohl jsem alespoň něco říct..,,Va-Lentíne?" Oba se na mě podívali.. Valentín mě chytl za ruku, usmíval se a brečel.. ,,V-Valentíne.. Já.. Měl j-jsem se a-alespoň trochu bránit.. Promiň.. N-Nechci ti přidělávat starosti.. ,,Luciusi.. To je v pořádku.. A s Felicitou si ještě o tomhle promluvím. Říkala něco, že jsi si napadnul a chtěl zabít. Prej se jenom bránila.." ,,J-já jsem jí nechtěl ublížit.. J-Jenom.." Začal jsem vzlykat.. ,,A-Asi jsem jí vyprovokoval slovně.. P-promiň.." ,,Ty? Tomu nevěřím.. Nevím co bys jí tak mohl říct, aby se takhle naštvala.." ,,N-No já jsem jí řek-.." Zarazil jsem se když jsem viděl Claire.. Sklopil jsem hlavu.. ,,Luciusi? Co se děje?" Řekl starostlivě Valentín.. ,,Nechci to říct na h-hlas.. Můžu ti to pošeptat?" Nic neřekl jenom ke mně naklonil hlavu a já jsem potichoučku zašeptal.. ,,Ř-Řekl jsem jí že jsem tvůj p-přítel.." Cukl se sebou a já pokračoval.. ,,A-Ale nevím jestli vlastně ním doopravdy j-jsem" Začali mi stékat slzy.. Claire nás jenom sledovala.. ,,Valentíne? Co ti říkal?" Řekla starostlivě.. ,,No mami víš.." 

 Nevěděl jsem, jak to mám mámě říct.. „Mami..." „Paní Kronerová.. Valentín vám chtěl jen říct, že spolu chodíme... Teda nechodíme! Ale to je ta věc, co Felicitu vytočila." mamka nechápavě koukala na Luciuse a nevěděla jak reagovat.. Jak to mohl tak klidně říct..? „Takže vy.. Jste spolu spali?" proč se ti dva mezi sebou takhle baví.. Mám chuť se oběsit.. „Ne! Jen na začala mlátit, tak jsem se zkusil bránit slovně.. Začala nadávat, proč sis ji nechtěl vzít.. Takže to bylo účinné.." matka si povzdechla.. Luciusi.. Sice je to teď pro matku asi lepší, ale až se dozví pravdu, tak to pro ní bude mnohem horší.. Právě ji oba lžeme.. „No.. Hlavně, že jsi v pořádku. Měla bych už jít.." zvedla se a já ji chytl za zápěstí, aby nemohla odejít.. „Mami.. Ty zase odejdeš? Však tě ještě otec neviděl!" „Ne! Nechci, aby mě viděl.. Musím jít za Miou a zpátky do sektoru 4.. Přijdu si pak pro tebe Luciusi.. A sem se vrátím, až mi dají povolení." chytl jsem matku ještě pevněji a sklopil pohled dolů.. „Paní Kron-" „Ne, říkej mi Claire, prosím." „Ehm.. Claire.. Nevrátím se tam.. Chci zůstat tady!" matku to překvapilo a mě také.. „Proč bys to dělal?!" řekl jsem zvýšeným tónem „Kvůli tomu, že mi je tady mnohem lépe.." matka se po této větě pousmála a otočila se „Mějte se.." zamávala a šla.. „Jdu za ní! Ty lež a kdyby jsi něco potřeboval, tak zakřič na sestru!" „Ano!" já začal utíkat za matkou.. „Mami! Čekej!" matka se zastavila a čekala až jí doběhnu. Když jsem jí doběhl, tak jsme šli spolu za.. Miou? Myslím, že se tak jmenovala. Bude to asi něco jako asistentka? „Kde je?" „Měla by být u bratra v pokoji." matka kývla hlavou a pokračovali jsme dál. Dorazili jsme ke dveřím a ještě před nimi jsem se zeptal „Proč jsi nás op-" otevřel jsem dveře v hodně nesprávnou chvíli.. „Williame..?" ta nesprávná chvíle byla, že William společně s asistentkou Miou byli v posteli a.. „Omlouváme se! Nebudeme rušit." zasmála se mamka a zabouchla dveře.. „Tak počkáme tady." usmála se a pohladila mě po tváři.. Ten dotyk.. Bylo to něco úžasného.. Bylo to prostě něco...nového!