|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Konec

-Den ukončení války-

  Přešlo pár týdnů a vše se jenom zlepšilo. Elizabeth je teď s Narem a oba jsou šťastní. Já s Valentínem jsme pořád spolu. Teď ale nadešel den.. Kdy jdeme do Německa dohodnout mír. Já a Valentín jsme na sebe hodily pláště, aby nás nepoznali. Elizabeth, Nara, Mia a Claire byli už nachystaní. Vyrazili jsme tedy přímo do Německé základny. Přešli jsme tajným vchodem dovnitř a dostali jsme se přes všechny stráže a vojáky. Teď už jen zbývá jediné.. Přejít dlouhou chodbou až ke dveřím, kde je pracovna velitele.. Pomalu jsme se blížili ke dveřím.. Když jsme byli u nich přepadl mě stres a strach.. Valentín si toho všimnul a tak mě objal.. ,,Bude to v pořádku, uvidíš.." Jenom jsem přikývnul.. Bez oznámení jsme vrthli dovnitř. Velitel se lekl a William, který stál vedle něj taky. ,,Kdo jste?!" Hned zakřičel velitel na nás. My jsme jenom na sebe dali přikývnutím signál na náznak toho, aby jsme si všichni společně dali dole masky a kapuce.. 

  Měl jsem trošku zvláštní pocit.. Uběhlo už několik měsíců a Elizabeth měla rodit zhruba za měsíc.. Přijde mnohem víc starostí i s dítětem a jestli to otec odmítne, tak to bude ještě horší.. Když jsem si sundali masky a kapuci, otec byl hodně zaskočený.. „V-Vali...?" podíval se na mě a měl slzy v očích.. William stál kousek za ním a jen se usmíval.. Přišel blíž k otci a chytl ho za rameno.. „Kdo je ta poslední osoba?!" podíval jsem se na pravou stranu.. Jen jedna osoba neměla sundanou masku.. nikdo nic neříkal a zahalená osoba šla k mému otci.. „Nechoďte sem!" zakřičel na "neznámou" osobu.. „Otče, klid.." snažil se ho trochu uklidnit William. Když osoba byla už blízko, tak si sundala masku.. „C-Claire...?" řekl smutně a začal brečet. „Ahoj po dlouhé době." usmála se. Otec byl hodně v šoku a nebyl schopný slov.. Taky se s matkou neviděl asi 18 let.. „C.. Co se stalo?! Jak to, že jsi živá?! Vždyť máš.." matka mu skočila do řeči „Ne.. Nemám.. Jsou to falešné informace. Jen mě chtěli zpátky.. Nic se mi nestalo a byla jsem v pořádku.. Přišli jsme se sem na něco zeptat.." ukázala na nás.. Nikdy jsem otce v takovém stavu neviděl.. William už asi ano, když matka odešla, ale to si já nemohu pamatovat. „Co se děje?" utřel si otec slzy a snažil se normálně pokračovat v konverzaci. „Chtěli bychom ukončit válku.. Všichni Ukrajinci souhlasí a bylo by to lepší! Nebyly by už žádné spory, všichni byly spokojení a váš syn by mohl být s našim dítětem.." začala mluvit Elizabeth.. No nevím, jestli je dobře, že to na něj takhle vypálila.. „Vaším?" otec se postavil ze židle.. „Ano.. Příští měsíc mám rodit a bylo by dobré, kdyby se vše vyřešilo, dítě bylo v pořádku a mohlo být jak s otcem, tak matkou! Omlouvám se, že to tak narychlo, ale jen ta práce na Ukrajině kolem tohoto byla velmi obtížná.." vypadá to, že její slova na něj zabírají. Taky Elizabeth je opravdu nádherná žena a její psí oči musí přemluvit každého.. „A někdo z rodiny Orlov? Nepamatuji si, že by měl kapitán dceru." „To jsem já pane.. Se mnou se to může ukončit.." otec trochu znejistěl.. „A jak to, že jsi pořád naživu? Otec tě neposlal do bitvy, co byla?" „Ano poslal.. Jen, jsem naživu díky vašemu synovi, co mě zachránil a postaral se o mně! Víte.. Byl jsem i tady nějakou dobu a oba vaši synové o mně věděli.." „Otče, je to opravdu skvělý muž.." usmál se na něj William, ale jako by ignoroval.. Nara a Mia stáli velice blízko Elizabeth, kdyby se něco začalo dít.. „Víte.. Můžeme to ukončit.. Ale moc se mi to nelíbí po takovém zjištění, že jsem nedostal tuhle informaci mnohem dříve od svých synů.." zajímalo by mě, proč Mia i William jsou zticha.. To se nechtějí pozdravit ani být spolu? Nebo se schválně nesnaží narušovat konverzaci? „Vy jste taky Němec a vaše žena Ukrajinka.. Vaše žena.. Ne... Claire mě učila bojovat a je to opravdu milá a příjemná paní! Váš syn je opravdu výjimečný a má dítě s Ukrajinkou! Stejně jako vy.." „Ano, ano.. To je pravda, ale co bych z toho měl já?" „Nezůstala bych tady... Nenechala bych ti ani Valentína a chtěla bych, aby aspoň William mě mohl navštěvovat.." řekl matka a to otce překvapilo. Myslím, že i informace se mnou a Luciusem ho překvapí.. „Aha.. Takže bych přišel znovu o tebe a jeho.. A ještě by ses chtěla vídat s Williamem.. Dobře, takže to ukončíme, Vali si vezme svou přítelkyni a bude to nový kapitán.." Lucius zatnul pěst a zakřičel „N-Ne!" nadechl se a chystal se říct to, co ho asi né moc mile překvapí. „Já jsem Valentínův přítel.. Nevzal by jsi Elizabeth.. Jen by byl s dítětem, které by bylo i v bezpečí." otec vypadal hodně naštvaně.. Ani se mu moc nedivím, ale snad to nějak přijme.. „A kdo bude nástupce?" „J-Já s Williamem.." ozvala se konečně Mia a otec ji začal pozorně sledovat.. „A ty jsi kdo?" zeptal se nezaujatě otec „Asistentka vaší ženy, paní Claire.. Přítelkyně vašeho syna Williama.." sklopila hlavu a čekala na reakci „Hmm, to by šlo, ale i tak se mi ta věc s mým synem a tímto párátkem nelíbí.." proč.. Musí to komplikovat?! „Prosím Danieli!" zakřičela na něj matka a políbila ho.. Trošku jsem se pousmál a doufal v to nejlepší.. Taky že jo.. Vše se vyřešilo a otec to nějak přijal.. O měsíc později se nám narodila krásná dcera jménem Jiko. Její jméno má svůj význam, který se pro ni hodí.. Udržuji si s ní skvělý vztah a upřímně.. "Strejda" Lucius jí má taky rád a ona jeho zbožňuje..  

  Jiko jsi mě oblíbila, stejně tak, jak já jí. Valentín a já jsme téměř pořád spolu. Všechno šlo tak hladce. Byl jsem tak šťastný. Válka byla u konce a venku už znovu rašila zeleň. Jednoho dne se však kapitán Kroner nechal zavolat mě a Valentína. ,,Tati, co se děje?" Vypadal, že hluboce přemýšlí.. ,,Víte.. Jste už hodně dlouho spolu a tak.." Nadechl se a podíval se na nás. ,,Chci, aby jste.. Měli taky dítě.." Zůstal jsem zaskočeně i s Valentínem stát. Ano, přeci jenom Jiko je 5 let a nemusí být pořád s náma, ale.. ,,A taky.. Chci mít.. Dvě vnoučátka.. Víte.. William a Mia.. Oni dítě nechtějí.. A já jim to neberu.. Ale.. Nemohli by jste alespoň vy?.. I kdyby by to bylo nevlastní, nevadilo by mi to.. Alé to je jenom na vás, samozřejmě.." Poslední větu zamumlal a vypadal, jako kdyby se chtěl od hanby přepadnout pod zem. Podíval jsem se na Valentína, který se usmíval a vypadal vesele. ,,Jo.. A kdyby jste souhlasili.. Je tady jedno opuštěné dítě.. Které.. Nechce s nikým mluvit a prostě nic.. Neujali by jste se třeba jeho?.." Snažil se udržovat vážný pohled, ale moc mu to nešlo. Já a Valentín jsme na sebe navzájem s úsměvem přikývli. ,,Ujmeme se.. eee.. Je to kluk nebo holka?" ,,Opravdu?! Ó můj božee~! Ehm... teda... Je to kluk.." Vypadal opravdu šťastný. Pak nás zavedl na místo, kde byl ten kluk.. Taky nám řekli, že jeho rodiče umřeli při jeho narození.. Od té doby je ve výchovném centru. Prej lidem nevěří.. Když jsme vešli do jeho pokoje první se polekal, ale hned na to se uklidil. Věnoval nám naštvaný pohled. ,,Ehh.. Tohle bude těžký.. Luciusi jsi si jistý?.." Jenom jsem přikývnul. Když jsem se na něj podíval, vypadal jako kdyby vůbec nejedl.. ,,Počkej tady." Řekl jsem Valentínovi a vyběhl jsem ven. Hned na to jsem se vrátil i s nějakým pečivem a vodou. Popošel jsem k němu a klekl jsem si. ,,No ták.. Nemusíš se mě bát.. Vidím, že máš asi hlad.. Tady.." Podal jsem mu pečivo. On se na to jenom podíval a svůj pohled hned obrátil. Zakručelo mu v břiše. Já jsem se malinko zasmál a pohladil jsem ho po hlavě.. ,,O-Opravdu vám m-můžu věřit?" Jenom jsem přikývnul. ,,Jo a.. Já a tady Valentín jsme tvý noví rodiče.." ,,Dva.. Muži?" Načisto jsme se zarazili.. ,,Heh.. Jo.. Ale nikdo to tady neřeší.. Můžeš mě považovat a oslovovat mě mamkou, jestli chceš." Usmíval jsem se na něj.. ,,N-Nelžete mi?" Pokroutil jsem hlavou do stran a pořád se usmíval. Vzal si ode mě jídlo a rychlostí blesku to snědl.. ,,Páni~ S dětmi to umíš." Řekl Valentín, který stál za mnou a taky se usmíval. ,,Jak pak se jmenuješ?" Zeptal jsem se ho.. ,,H-Hiro... A-A je mi 7 let!" Malinko vykřikl.. ,,Necítil jsi se sám?" Podíval se na mě smutnými očima a jenom přikývnul.. ,,Už se tak cítit nebudeš.. Slibujeme ti to." Podíval se na nás a usmál se. Z očiček mu tekly malinké slzy. Obou nás naráz silně objal a my jsme mu to opětovali. 

 Já a Valentín jsme se v blízké době vzali. Hiro byl s náma moc šťastný a jeho nejlepší kamarádka byla Jiko. Jaká náhoda. Claire a pan Kroner.. Teda.. Daniel jsou opět šťastně spolu a milují své vnoučátka. William se stal novým velitelem. Sayo žije spolu s Elizabeth a Narem. A takhle to je vlastně do dnes.. Jsme šťastní, že se vše vyřešilo a že můžeme být spolu~