|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Horečka?

Otevřel jsem dveře od svého pokoje a vešel.. Lucius seděl na posteli s vykulenými oči a rozhlížel se po pokoji.. „L-Luciusi? Jsi v pořádku?" zeptal jsem se opatrně, protože jsem si nebyl jistý, jestli je to Lucius nebo někdo z léčebny.. Vypadalo to, že ho má slova probrala.. „A-Ahoj.." řekl uraženým tónem a uhnul pohledem.

Z mého sledování malých příšer mě probral Valentínův hlas.. ,,Je ti už l-lépe?" Přikývnul jsem. Valentín si sedl vedle mě.. ,,Moc se ti omlouvám.." Naklonil jsem hlavu na bok na náznak toho, že nechápu. Podíval jsem se na jeho líce.. Bylo hrozně rudé.. Podešel jsem k němu a chytl jsem mu to rudé místo rukou.. Pouze sykl.. ,,Co se ti s-stalo?" ,,Máma mi hrozně vynadala a dala mi hrozně silnou facku.." Valentín mě objal a položil si hlavu na moje rameno.. ,,Moc se omlouvám! Nechtěl jsem ti takhle ublížit!" Oddálil se a já se mu podíval do očí.. To ale nebyl dobrý nápad.. Za ním se zase objevovaly ty příšery.. ,,Zabij ho~" ,,Už ti nebude překážet~" Zase jsem začal bláznit..

Snažil se mi dívat do očí, ale pořád se koukal na něco za mnou.. Když jsem otočil hlavu, tak tam nic a ani nikdo nebyl.. „Luciusi?" zase to vypadalo, že ho má slova probrala.. „Jsi v pořádku? Je ti špatně?" zeptal jsem se starostlivě.„N-Ne.." myslím, že lže.. „Co by jsi chtěl k jídlu? Už bude večer a ty rozhodně nebudeš nikam sám chodit.." nechci ho nikam pouštět, když omdlel nebo spíš jsem ho skoro zabil.. Nevypadá ještě úplně nejlépe a nechci, aby se mu něco stalo. „Třeba.... Tousty?" podíval se na mě se psými oči a je jen s úsměvem přikývl. „Nic nedělej.. Odpočívej." řekl jsem a odešel.

Potřebuju myslet na něco jiného.. Ty hlasy... Pořád jsou hlasitější a hlasitější.. Mám z toho strach.. Za malou chvilku se mě něco dotklo. Okamžitě jsem zareagoval a schoval se pod peřinu a třásl se.. Ty příšery na mě pořád mluví.. Mám strach, že když se mě to dotkne, tak mi to něco udělá.. Něco se mě dotklo a já zahájil okamžitou paniku...

Když jsem přišel zpět, tak Lucius jen tak seděl a koukal do blba „Luciusi?" nevnímal.. Ani nezaregistroval, že jsem už přišel.. Šel jsme blíž k němu a dotkl se ho.. On se lekl a schoval se pod peřinu.. Já se zase lekl jeho reakce. Dotkl jsem se ho znovu. On nahlas vykřikl a vyskočil z postele.. Já ho chytl za zápěstí, aby nikam neutekl „Luciu-!" přerušil mě „Nech mě!" co... Proč.. Co jsem mu zase udělal?! „Luciusi!" zakřičel jsem dost nahlas a on začal trochu vnímat. Přitáhl jsem si ho k sobě a objal.. On jen stál..

Předemnou stála ta příšera a smála se. Chytla mě za zápěstí. ,,Nech mě!" Objalo mě to. Začal jsem vnímat.. Stvůra zmizela.. Objímal mě Valentín.. ,,P-Promiň.. To jsem n-nechtěl.. Nevěděl jsem, že jsi t-to ty.." Objímal jsem ho.. Bál jsem se.. Hodně..

Nevěděl..? Všiml jsem si, že nevnímal, ale až tak.. Držel mě pevně a nechtěl se pustit. „L-Luciusi.. To jídlo." řekl jsem už napůl udušený.. „Ach, jo.. Díky." přestal mě dusit a šel se najíst..

  Vzal jsem do ruky toust.. Začal jsem pomalu jíst.. Najednou se však z toustu vynořilo malé monstrum a já se lekl. Odhodil jsem ho nazem a hypnotizoval ho pohledem.. Valentín se na mě překvapeně díval.. Chtěl odejít, ale jak šel dál a dál, tak se za mnou objevovalo víc a víc příšer.. ,,Ne! Zůstaň tady! Prosím..." Přiběhl jsem k němu a zabořil jsem svou hlavu do jeho hrudě.. ,,L-Luciusi, co se děje?" Ty zasrané monstra se objevovali ve stínech a na místech, kde se nedostává světlo.. Teda, ty největší byly ve stínech a ty malé potvory jsou všude.. Ale když jsem v blízkosti Valentína, tak se drží zpátky. Co se stane, když budu sám? Co když úplně zešílím? Pohladem jsem propaloval ty hnusné potvory.. 

  Dal jsem mu ruku na čelo.. „Vždyť hoříš!" řekl jsem docela nahlas a on se na mě roztomilým, ale docela zvláštním obličejem podíval.. Chytl jsem ho do náruče a hodil na postel.. „Valentíne.. Prosím, neodcházej." řekl smutným tónem a já si povzdechl.. „Ne.. Budu ještě tady.. Jen prosím lež a nic nedělej. Celej hoříš!" kývl hlavou a mně se ulevilo, že aspoň to poslechl. Mám o něj starost.. Sleduje tu nějaké miniaturní mušky nebo co a ještě nevypadá zrovna zdravě. „Měl bych ti asi sundat i kalhoty.." po této větě se uvolnil.. „Cože?!.....Valentíne.." řekl stydlivě a vypadal jako rajče.. „Nic si nemysli.. Jen chci, aby jsi byl co nejméně zahalený." to asi znělo taky blbě... Začal se červenat ještě víc „Luciusi, myslím to tak, že celý hoříš... Tak ať se taky tolik nepotíš." „Takže.. Ty.. Se mnou nechceš spát..?" jeho smutný hlas mě překvapil a já zakroutil záporně hlavou. Díval jsem se mu do očí a moje nechci se začalo tak trochu měnit.. Zakroutil jsem trochu hlavou, abych se probral a začal mu svlékat kalhoty.. Odhodil jsem je někam pryč.. Zase tak velký pokoj nemám a černá díra to taky není, takže bych je měl pak v pohodě najít. Stále jsem se na něj díval a už to nebylo nechci ani chci.. Najednou to bylo musím! „Srát na to.." táto slova Luciuse překvapila, ale nestihl ani něco říct, protože jsem spojil naše rty..  

  Začal mě dravě líbat a já nemohl protestovat. Přebojoval se do mých úst jazykem. Zapojoval jsem se taky. Po chvilce jsme se museli od sebe odtáhnout pro vzduch. Začal mi dělat vlhkou cestičku od hrudě až po podbříško.. Zakousl se do lemu mých boxerek a chtěl je sundat, ale já ho v tom zastavil. ,,Unfair~" Byl celý oblečený, což se mi nelíbilo. Sundal jsem mu tričko. Kalhoty si dal dolů sám. Konečně mi mohl dát dolů boxerky. Můj kamarád byl už v pozoru. Dal si taky dole boxerky. Musel jsem se červenat jako rajče, ale co už. Vzal si mého kamaráda do úst a začal se hlavou pohybovat tam a zpět. Začal jsem vzdychat, ale nechtěl jsem, aby to bylo slyšet, tak jsem si dal ruku před pusu. Valentín zrychloval. ,,V-Valentíne.. J-já.." Nestihl jsem ani doříct a udělal jsem se mu do pusy.. Bylo zbytečné mu říkat, aby to vyplivnul.. Spolkl to. Jak jinak. Byl jsem hrozně zadýchaný. Lehl si ke mně a dal mi jeho prsty do pusy abych je naslinil. Hned jsem tak udělal a on hned na to dal jeden prst do mě a začal s ním hýbat. Postupně přidal druhý prst a pak i třetí. Vzdychal jsem tak nahlas, že to i přes mou ruku bylo slyšet. Najednou ze mě prsty vyndal a nahradil je jeho kamarádem. To se mi do očí už dostaly slzy. Zapoměl jsem jaká je ta počáteční bolest. Čekal až jsi trochu zvyknu a začal se hýbat. První to byla hrozně pomalá a nepříjemná rychlost. Pak ale zrychlil.. ,,J-Jsi tak dokonale úzký.." Řekl Valentín zadýchaně a já jsem ještě víc zčervenal.. ,,Valen.. Ahh..tíne.. J-Já.. Už budu.." Ještě pár krát přirazil a udělali jsme se společně.. Pomalu ze mě vystoupil a lehl si opět vedle mě.. Byli jsme hrozně zadýchaný.. ,,Hehe.. S tebou to bude vždycky nejlepší.." Řekl Valentín a já nevěděl jestli to mám brát jako kompliment.. Přitulil jsem se k němu a tak jsem i usnul..