|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Rodina Orlov

  „L-Luciusi..." to není pravda.. Tohle nemůže být Lucius.. Takového ho neznám.. Krev pomalu tekla ke mně.. Lucius se přibližoval ke mně a já trochu odstoupil.. On se zaskočeně zastavil „Ty se mě bojíš?" to jsem nechtěl.. Jen jsem měl strach! „N-Ne.. Promiň." celkem to bolí, ale už tu bolest ani pořádně nevnímám z toho, jak jsem vystrašený. „Dveře jsou otevřené.. Utečeme a najdeme nějaké věci na tu ránu, aby se ti tam nedostala nějaká infekce.." kývl jsem jenom hlavou a vyrazili jsme.. „Luciusi.. Kde ses to naučil?" „Co myslíš?" on po tomhle opravdu ještě zeptá?! „Se takhle bránit.. Nikdy jsem to u tebe ještě neviděl.. Jako by jsi byl někdo úplně nový!" „Říkal jsem, že mě učila tvá matka.. A co bylo taková motivace.. To abych tě ochránil." usmál se a já zčervenal.. Vždy jsem si říkal, že ho chci chránit a být s ním, ale teď mě zachránil on.. „Co jsem dlužný?" „Nic.. Možná nějaké hrátky a líbání, ale to je vedlejší. Dlužil jsem ti to a ještě ti toho hodně dlužím.. Ty jsi mě zachránil už hodně krát a konečně i já jsem tě zachránil.. Je to pro mě velice příjemný pocit." vypadal šťastně.. To jsem byl rád, dokud jsem neuslyšel další kroky.. „Stůj!" řekl tiše Lucius a poslouchali jsme.. Kroky byly velice blízko a hlasité.. Zní to jako podpatky? Takže je to žena?  

  ,,Takže ho chytl?" ,,Ano madam.." ,,Heh.. A kdy se ho hodlá zbavit?" ,,Prej čeká na vás.. Vlastně ani nechápu, co je na tom klukovi tak důležité.." Slyšel jsem, jak se nějaká žena baví s nějaký týpkem.. Valentín stál vedle mě.. ,,Vy ani netušíte, čeho všeho je ten mladík schopen, že?" ,,N-Ne madam.." O čem to k sakru mluví? Začal jsem pociťovat nejistotu a tak jsem chytl Valentínovu ruku.. ,,Heh.. Zatím o tom ještě ten kluk neví.. Teda alespoň si to myslím. Víš kdyby ten kluk měl hodně velkou motivaci, tak by dokázal vyzabíjet i celou armádu sám." Tohle mě zaskočilo.. Já? Valentín se na mě jenom nevěřícně díval.. ,,Ale to není přece možné. On je takové tintítko. Však by mu ruce odpadli!" ,,Nepodceňujte ho.. Povodním plánem bylo zvítězit nad Ukrajinou, je tak?" O čem to zase mluví? Nechápu to.. Začaly se mi to očí vtírat slzy. ,,Ano madam." ,,Vyzabíjeli jsme celou rodinu Orlov.. Ta nejsílnější rodina. Bylo těžké se jí zbavit. Ale kdybychom tak neudělali, válku bychom zajista prohráli." Počkat.. Oni mi chtěli vyzabíjet rodinu? Stisknul jsem Valentínovu ruku ještě víc.. ,,Teď když zůstal už jen on, ho stačí zabít a válku jsme na 100 procent vyhráli!" To už zakřičela.. Ne.. Ne.. NE.. NE... NE! Tohle nemůže být pravda! ,,Heh.. A tá blba Claire nám ho ještě přinesla přímo pod nos! Hah! Moc si namýšlela, že bude v Ukrajině v bezpečí!" Začal jsem brečet.. Svou hlavu jsem zabořil do Valentínova hrudníku.. 

  T-To mluví o Luciusovi... Podceňují? Čeho všeho je doopravdy schopen? Chytl jsem ho za bradu, nad zdvihl jsem mu hlavu a podíval se do uslzených očí. „Teď se musíme dostat to nějaké ošetřovny nebo něco najít.. Strašně to bolí." Lucius kýbl a utřel si slzy.. Podíval se za rok, kde už nikdo nebyl „Můžeme jít." 

 Probudila jsem se kolem deváté hodiny.. Ach, bože! Bolí mě hlava a jsem ještě taková smutné že včerejška.. Vstala jsem z postele.. V tu chvíli do pokoje vletěl Sebastián „Claire!! Lucius utekl, poskok je mrtvý a zajali jsme nějaký dva kluky, kteří také utekli.." „No to si děláš srandu.. Lucius vím, kde by mohl být a ty dva kluky najděte! V nejhorším případě je zabijte." Sebastian kývl hlavou a odešel.. To bude zase příjemný den.. Každopádně bych se měla obléct a udělat si hygienu ať vypadám jako člověk. Buď se Lucius vrátí nebo bych pro něj musela nějak dojít

Šli sme po temné chodbě.. Zašli jsem za roh, kde bylo hned několik dveří. Chvíli jsme tudy procházeli, dokud jsem si nevšiml, že na jedné z dveří je napsané ošetřovna. Vešli sme dovnitř a Valentín si sedl na nějakou židli. ,,Počkaj tady. Najdu nějakou dezinfekci a obvaz.." Hledal jsem a zároveň jsem se otáčel za Valentínem.. Chtěl se postavit, ale bok mu to nedovolil.. Konečně! Našel jsem to! Zajásal jsem si v duchu a podešel ke Valentínovi. Začal jsem mu do dezinfikovat. On si pusu zakril rukou, aby nesténal od bolesti příliš nahlas.. Otřel jsem mu krev kolem rány a zranění obvázal. Valentína si mě přitáhl k sobě a obejmul mě.. ,,Děkuju.." Řekl potichu.. ,,Nebyli by sme v téhle situaci kdybych neodešel.. Promiň.." Znovu mi začaly stékat slzy po obličeji..

„Neomlouvej se.. Nevěděl jsi, že se tohle stane.." usmál jsem se otřel mu slzy... Najednou se ozvala velká rána.. Lucius vyjekl celkem nahlas.. „Mám pocit, že to ta osoba uslyšela.." „Já taky.." zašeptali jsme.. Osoba mířila k nám.. „Haló? Je tam někdo?" ten hlas znám.. Ale odkud..? Kroky se stále přibližovály a my jen doufali, že to vzdá a nepůjde k nám.. Najednou jsme uviděli ve dveřích stín.. A je to v pr- „Luciusi?! Valentíne?! Co tu děláte?" „Miooo!" řekli jsme oba naráz. 

  Začal jsem se usmívat.. Ten dobrý pocit, když nás najde někdo komu můžeme věřit.. ,,Valnetíne?! Co se ti stalo?!" Valentín se podíval na mě.. ,,No jeden zmrd ho pořezal.." Řekl jsem tiše.. ,,Jakej?! Kde je?! Postarám se o něj, to ti slibuju!" Podíval jsem se do země.. ,,Nemusíš.." ,,Huh? Ale vždyť ublížil Valentínovu.." Začali mi opět stékat slzy.. ,,Nemusíš protože.. Jsem ho zab-" Nestihl jsem to ani doříct. Valentín mě silně objal a přitiskl si mě ke hrudi tak, abych nemohl mluvit.. ,,Prostě jsme se ho už zbavili.. Není čeho se bát.." Usmál se Valentín na Miu. ,,N-No, tak dobře. Pojďte, musíme odsud vypadnout!" Šli jsme směrem k východu.. Mia otevřela dveře a já a Valentín společně s Miou jsme se vydali směrem k sektoru čtyři.. Chci o něčem prodiskutovat s Claire.. Je to důležité jak pro Ukrajince tak i pro Němce.. Jenom doufám, že bude souhlasit.. Jestli ne, tak nevím, co si počnu.. Když jsme šli natiskl jsem se na Valentína a zahleděl jsem se mu do očí.. Do těch jeho nádherných očí.. Aniž bych se nadál, už jsme stáli před bránou do sektoru 4.