|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Odloučení

,,Takžee.. Ty máš Valentína rád? V romantickém smyslu?" V pokoji zavládlo ticho.. Byl sem tu jenom já a Claire.. ,,A-Ano.. M-Moc ho m-miluju.." ,,A nebojíš se, že to bude mít zlé následky?" ,,Huh?" Nechápal sem.. ,,No, jestli zjistí, že jsi z Ukrajiny taak... Hele lepší bude, když odejdeš zpátky.." Začal jsem brečet.. Studené slzy mi stékaly po tváři docela silným proudem.. ,,Ne.. Já ne-nechci.. Chci s ním t-tady zůstat.. M-Miluju ho.." Začal jsem brečet ještě víc.. ,,Já tě chápu, ale takhle to dlouho nevydrží.. Můj manžel on-" ,,Co on?! Proč mu neřeknete, že jste naživu a .. a.." Mezi pláčel jsem ztrácel dech.. ,,Ukončete tuhle válku.. prosím.." Sklopil jsem zrak a díval se na podlahu.. Nechci odejít... Nechci ho opustit.. To on mě zachránil.. A já se do něj zamiloval.. Já nechci... ,,Luciusi neber si to zle.. Ale takhle to bude lepší.." ,,C-Claire.. Vážím si, že jsi mě naučila se brábit.. A-Ale chci toho využít.. Chci ochraňovat Valentína.." Pořád jsem se díval do země.. V tuhle dobu mi i ona přišla milejší.. Z mého vzlykání mě probral zvuk otevírajících se dveří a v nich Valentín.. Měl v rukou tácku a na ní nějaký čaj a sušenku.. Nezajímalo mě to.. Neměl jsem sílu se mu podívat do očí.. Když si všimnul že brečím, zděsil se a okamžitě přiběhl ke mně..

„Co se děje?! Proč brečíš?" nechtěl se na mě ani podívat.. „Valentíne.. Bude lepší, když se teď rozloučíte a půjdeme zpátky.." „Ne mami.. Nech ho tady! Prosím!" „Ne.. Co se stane, když se to někdo dozví? Nemůže tady zůstat.  Promiň, je mi to velice líto.. Ale zdá se mi, že ani sem se už nevrátím." „C-Co? Proč?!" To jako už nikdy neuvidím Luciuse? Ani matku? Nechci aby odešli! Ani matka ani Lucius!! „Lásko.. Když jsme se já a táta vzali, byli jsme velice spokojení a pak jsme měli tvého staršího bratra. Zažila jsem toho s ním opravdu moc a samozřejmě ho pořád miluji, ale nemůžu jen tak přijít a říct, že se vrátila žena Kapitána.... A i když mě teď pár lidí vidělo, tak většina ani nevěděla, kdo jsem. Bude lepší, když odejdeme a už se nikdy neuvidíme pro naše bezpečí. Vím.. Je to těžké i pro mě říct, že se s tebou už nikdy neuvidím.." začal jsem také brečet, protože zase přijít o někoho koho miluji mi trhá srdce.. „T-Tak.. Tak půjdu s vámi!" „Ne! Nemůžeš! Víš, co by to udělalo s otcem?!" „Tak já nevím, co mám udělat, abych mohl zůstat s vámi!!" sklopil jsem pohled.. Ani nevím jestli jsem naštvaný nebo smutný.. „Valentíne.. Bude to tak lepší." „C-Co... Ty.. S tím souhlasíš?!" kývl hlavou a zvedl se z postele.. „Claire.. Můžeš prosím odejít? Chci se s ním rozloučit." nechápu to.. Proč.. Vždy říkal, že tu chce taky zůstat! „Ano.. Počkám 5 minut." kývl a já se na něj díval smutným pohledem.. Proč mě chce najednou opustit?! „Valentíne.. Zítra přijď k můstku. Víš, kde to je?" zakroutil jsem hlavou ne a on mi začal říkat cestu „Tam kde jsi mě zachránil.. Půjdeš rovně a až uvidíš zatáčku doleva, tak běž tam! Pořád rovně.. Nemůžeš to minout." kývl jsem hlavou a políbil ho.. „Měj se." naposledy mi zamával a odešel.. Já si lehl na postel s přemýšlel o té cestě.. Chce se se mnou ještě nějak rozloučit nebo mi něco ukázat? Nebo by to mohlo být místo, kde bychom se aspoň jednou za týden viděli?... Tekly mi teplé slzy po tvářích a únavou jsem usnul.

„Luciusi.. Pojď zadem! Tam je menší šance, že nás někdo najde." chytla jsem ho za zápěstí a šla jsem s ním najít Miu.. Nejdřív jsme se šli podívat k Williamovi.. Stála u dveří.. Díky bohu, aspoň vím, že nedojde zase k něčemu nechtěnému.. „Mio, musíme jít!" chytla jsem jí také za ruku a utíkala jsem s nimi.. „Mami počkej! Samotní se ven nedostanete! Já se zastavila a čekala na něj.
Když jsme došli k východu, tak přišlo na další loučení.. „Williame.. Měj se a postarej se prosím o svého brášku.. Asi se nemá teď úplně nejlépe." dala jsem mu pusu na tvář a šla jsem..

  Šli jsme směrem k sektoru 4.. Svět vypadal opravdu hrozně.. A já jsem na tom taky nebyl nejlépe. Celou cestu tam, mi tekly po tváři studené slzy.. Je to jenom chvilka a už mi hrozně chybí.. Cesta vypadala hrozně.. Nikde nebyl ani kousek zeleně.. Procházeli jsme kolem toho mostíku.. Malinko jsem se uklidnil, když jsem věděl, že se s ním zítra sejdu.. Měl jsem něco v plánu.. Než jsem se nadál, stáli jsme už před sektorem 4.. Vešli jsme dovnitř obřími, šedivými a kovovými dveřmi.. Vešly jsme do dveří a všichni mě propalovali pohledem.. ,,Helee. Jak to, že jsi přežil? Taková sračka jako ty a ty ještě žiješ?!" Všichni se začali smát.. Právně proto jsem se sem nechtěl vrátit.. Šel jsem chodbou a jenom poslouchal posměšky ostatních.. Claire mě zavedla do pokoje a tam mě nechala osamotě.. Hned jak jsem pomyslel na Valnetína jsem se rozbrečel.. Se zaslzenými očima jsem šel spát.. Zdál se mi sen.. Sen o Valentínovi a mě.. Měli jsme svázané ruce šňůrkou, ale ta se přetrhla a já zůstal sám.. Úplně sám.. bez nikoho.. Ráno jsem se vzbudil celý zpocený a od slz.. Vstal jsem udělal hygienu a šel se chystat.. Když jsem byl sbalený, nenápadně jsem z tohohle místa utíkal pryč.. Nezastavoval jsem ani nezpomaloval.. Už jsem viděl mě tak známý mostík..  

  Vyrazil jsem k mostu, kde se máme sejít.. Nemohl jsem v noci usnout, jak moc mi chyběl... Strašně moc jsem se na dnešek těšil. Musel jsem být potichu jako myška.. Kdyby mě někdo viděl, že vyrážím tak brzo ven, tak by to asi nedopadlo dobře. Všude to bylo strašně zničené.. Najednou jsem uviděl cestu vlevo o které mi říkal. Zabočil jsem utíkal jsem.. Najednou jsem viděl malý potůček a kousek před ním můstek a na můstku stál člověk.. To bude Lucius!! Čím blíž jsem byl.. Tak jsem měl zvláštní pocit. Když jsem přišel úplně k můstku, tak tam stál někdo jinej... Že by se scházel ještě s někým jiným? „H-Halo?" muž se na mě pomaličku otočil a prohlížel si mě. „Co jsi zač a co tu děláš?!" „Šel jsem se projít? A jsem syn kapitána Kron-" přerušil mě a překvapeným, ale zároveň děsivým pohledem se na mě podíval „Kronera?" „A.. Ano.." začínal jsem se i celkem bát, ale myslím, že kdyby se pokusil něco udělat, tak se zvládnu bránit. „Zajímavé.. Takže jsi Němec." pomaličku se ke mně přibližoval a já stál na místě.. „Já jsem taky Němec." Němec? Takže jsem asi v pořádku, ale co Lucius?!„Takže jste utekl? Z jakého sektoru?" „Ze Sektoru 4, který patří Ukrajincům. Mají mě tam pod dohledem a vychovali si ze mě oddanou myš.." Nevnímal jsem ani, že se pořád přibližuje.. Když byl u mě, vrazil mi pěstí a já spadl na zem.. Viděl jsem černě a to je znamení z kterého jsem věděl, že bych se měl začínat nějak bránit nebo něco dělat, protože za chvilku omdlím. Najednou jsem slyšel šustění listů a objevil se Lucius! „Lu-ciusi.." řekl jsem potichu, protože jsem neměl víc sílí něco udělat.. V ten moment jsem spoléhal na to, že něco udělá a omdlel jsem..