|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Příprava a hezké chvíle

  Zatím co Mia psala dopis pro Němce, tak jsem se dívala na staré fotky. Zajímalo by mě, jak Valentín vypadá teď. Strašně moc mi chybí oba moji kluci!Najednou se otevřeli dveře „Paní Claire.. Mohla by jste jíst s námi? Potřebuje vybrat vámi správnou osobu, která bude nový kapitán." „Už teď? Není to nějak brzo? Mio? Můžeš tu zůstat sama?" „Ano má paní.. Dopíšu to, vyhledám nejlepší vojáky v sektoru 4 a půjdu za vámi." „Dobře, tak můžeme jít."„Claire.. Jak dlouho tohle ještě potrvá?" „Co myslíš Sebastiane?" „Táto válka. Trvá to už roky a nikoho z nás to už nebaví. Jsou mnohem silnější a celkově jsou na tom ze vším lépe." „Kdybych toho dne neodešla vám pomoct a věděla, že si mě tu budete chtít nechat, tak ani nejdu. Můžete si za to sami! Pomohla jsem ráda, ale tohle jsem opravdu nečekala! Ještě jste jim nalhali, že jsem mrtvá." „Omlouvám se paní.. Ještě k tomu vybírání.. Je tam 10 můžu, kteří jsou zvoleni lidmi v sektoru." mlčela jsem.. Byla bych nejradši, kdybych mohla utéct, ale to se mi nepovede, protože když někam jdu, tak se mnou musí někdo být. Jedinec, který by mě uviděl samotnou a nenahlásil nebo by mi pomohl utéct by byl potrestán buď týráním nebo smrtí.. Jsem tu velice důležitá osoba. Zaprvé kvůli tomu co umí a zadruhé kvůli tomu, že jsem velká slabina rodiny Kronerů, ale i celého Německého sektoru. „Sebastiane.. Zítra půjdeš s námi!" „Ne, já nikam nejdu. Víš moc dobře, že o synovce nemám zájem a navíc mě ani neznají. Říkala jsi jim někdy něco o mě?" „Když byl Valentín miminko, tak jsem mu povídala různé pohádky a historky do kterých jsem tě dala nebo jsem mu povídala o našem dětství." „Takže něco o mně ví, ale neví, že opravdu existuji?" „Samozřejmě, že ví!"Došli jsme k velikým dveřím „Claire.. Vyber správně." Sebastián otevřel dveře a oba jsme vešli. Všech 10 zvolených mužů pokleklo a uvítalo mě. „Ahh! Nechte toho! Stoupněte si." vždy si připadám strašně zvláštně. Jsem využívaná, ale chovají se ke mně jako ke klenotu. „Dobře, teď mi každý z vás řekne své jméno, věk a známkování ve škole." Hned jak jsem přišla, tak jsem měla svého favorita, ale nemohla jsem to jen tak hned říct. Zatím co oni mi o sobě povídali, já se rozhodla to ukončit „Jsem ráda, že byli zvolení takový muži jako jste vy! Jako Kapitána vybírám..... Sebastiána." stál hned za mnou, takže jsem se otočila, chytla ho za tričko a přitáhla dopředu. Vypadalo to, že nikdo nevěděl, co se právě stalo. „Claire.. Ale to nemůžeš! Vždyť oni sem přišli, aby jsi je vybrala!" „Všichni by byly určitě skvělý, ale já říkám, že to musíš být ty!" řekla jsem a úsměvem zamávala na muže, kteří se snažili určit jestli je to sen nebo realita. „Mějte se!"  

-Německo-

  Šel jsem se spolu s Valentínem umýt. Dali jsme si společnou sprchu i když spíš preferuju si pospat ve vaně. Když jsme se usušili, tam jsem si sednul na postel a znovu vzal papír.. Tetokrát jsem však uvolnil své touhy a začal jsem kreslit Valentína jenom v plavkách celého mokrého.. Valentín něco hledal ve skříni ale já nereagoval. ,,Luciusi? Půjdeš tam teda s náma?" ,,Jestli to nebude vadit.." Řekl jsem pořád zamířený na kreslení Valentínka~. Po chvilce si ke mně přisedl. ,,Heh.. To jsem já, že?" začal jsem se červenat.. ,,Je to opravdu hezké. Umíš úžasně kreslit!" Naklonil se ke mně a dal mi malou pusinku do vlasů.. 

  Díval jsem se dál, jak Lucius kreslí. Zajímalo by mě jestli má takový talent nebo jestli trénoval.. Mám ale pocit, že na to neměl moc času, protože už odmalička se trénuje.. Teda nevím jak to bylo předtím, když byli Němci a Ukrajinci kamarádi.. Nikdy jsem se o tom s bratrem nemluvil.. Možná mě to už párkrát napadlo, ale nechtěl jsem to radši vědět a vím, že po zabití mé matky se to ještě zhoršilo. Začalo se více trénovat a plánovat.. Každopádně mě to teď zajímá! „Vždy jsi měl takový talent?" „Huh?" „Noo... Vždy jsi uměl tak dobře kreslit? Je to tvůj talent nebo jsi trénoval?" „Neměl jsem moc času trénovat, takže to bylo jen pro zábavu a nějak se pak objevil můj talent."  

  Přehodil jsem papír a šel malovat něco jiného ,,Valentíne? Co chceš abych nakreslil?" Usmál jsem se na něj a čekal na odpověď. ,,Ehmm.. Co třeba tvou nejhezčí vzpomínku?" ,,Noo.. Tak fajn.." Začal jsem kreslit opět tu paní.. nevím jestli je to náhoda, že má stejné jméno jako Valentínova mamka, ale budiš.. Snažil jsem se nakreslit to, jak si na mě našla čas a učila mě bránit a vyhýbat se.. Při téhle vzpomínce jsem se musel pousmát.. Vlastně bych bez ní byl už mrtvej, ne? Možná bych měl být rád, že jsem jí potkal.. Možná jsem jí docela hodně připomínal její syny.. 

„Ty kreslíš mojí mámu?" divil jsem se, proč zrovna ji a navíc, jak si ji může tak pamatovat..? „Ne.. To je jedna paní, která mě naučila se bránit a bojovat..chtěl bych jí poděkovat, protože díky ní ještě žiju." sklopil hlavu a já ho chytl kolem krku „Tak to jí poděkujeme spolu!!" usmál jsem se. 

  Natočil si mojí hlavu k té jeho a dal mi jemnou pusinku. Začínal jsem se, ale obávat jedné věci.. Co když.. to není jen náhoda.. co když je jeho mamka pořád naživu.. co když to je ta Claire, co znám.. Hlavou mi bloudily různé myšlenky.. Možná že jsem na ně ani myslet nechtěl, ale nešlo to.. ,,Vlastně.. Bych měl poděkovat i tobě, že žiju.." Usmál jsem se. ,,A né jenom za to, že žiju, ale i za to, že jsi mi opět dal pocit být milován.. Usmál jsem se na něj.. Snažil jsem se usmívat co nejroztomileji.. Opravdu moc Valentína miluju.. Kéž by už tahle válka skončila.. 

Být milován? Samozřejmě ho miluji, ale říká to jako by ho nikdo nikdy nemiloval... Jsem si jistý, že měl někdy někoho, kdo ho miloval.. Ať už to byla rodina nebo přátelé. Pohladil jsem ho po tváří a políbil „Nemáš mi za co děkovat." 

 Držel mě v náruči a v tom do pokoje vletěl.. William? Tak se myslím jmenoval. ,,Obdržel jsem zprávu, že už vyráží." ,,Dobře, když příjdou dej nám vědět." Odešel a já se natiskl na Valentína.. ,,Co když ti něco udělají.. J-Já nechci, aby ti ublížili.. Já.." Začali mi stékat slzy po tváři.. ,,Pssst.. To bude dobrý.. Nic se nestane neboj.. Budu tady pořád s tebou.." hladil mě po vlasech.. bylo to opravdu moc příjemné.. ,,Valentíne?" ,,Ano?" ,,Nezahrajeme si zatím nějakou hru? Abychom se nenudili.." ,,Klidně můžem, ale co?" Podíval se na mě.. ,,Cokoliv budeš chtít jen ať se nějak pobavíme.." Řekl jsem a usmál se na něj.