|| Endless War || Yaoi Cz/Sk || 15+ ||

Chceme ukončit válku

  „Jsme tady.. Valentíne, pojď mezi nás ať nejdeš moc vidět." šel jsem mezi ně a sklopil pohled dolů, aby mi nebylo moc vidět do tváře. „Oba dva buďte potichu.. Dovedu vás za Claire, ať vás seřve!" „Ne Mio! Prosím.. Chci si s Claire promluvit, ale ne takhle.." poslouchal jsem z obou stran kecy.. „Ticho oba dva! Jdeme.. Ať to máme za sebou!"  

Dorazili jsme k pokoje, kde byla Clarie.. Vešli jsme dovnitř. ,,Claire já-" ,,Kde jsi k čertu byl?! A proč je tady i Valentín?!" Křičela.. ,,Claire, poslouchej.. Chtěl jsem se s Valentínem sejít u mostíku, ale někdo nás přepadl a vzal nás na neznámé místo.." Pokračoval jsem. ,,Tam zranili Valentína a-" Nestihl jsem znovu doříct.. ,,Valentíne?! Ty jsi zraněny?! Kde?!" ,,Klid mami, je to v pořádku.. Lucius mi tu ránu ošetřil." Mluvil Valentín klidným hlasem, pak podešel ke mně a objal mě.. ,,Claire.. Chci jsi s váma o něčem promluvit.." Řekl jsem zatím klidně.. ,,Ano Luciusi?" Na sucho jsem polk.. ,,Co kdyby jste se vrátilo do Německa a řekla svému manželovi.. Teda.. Kapitánovi.. Že jste na živu?" Mám docela dobrej pocit.. Nevím sice proč, ale myslím si, že to napomůže k ukončení války..

„Ne.. To nemůžu! Zaprvé mě nepustí a zadruhé by ho to mohlo dost zranit.." nevím, co si má matka myslí.. Podle mě by byl opravdu rád! „Mami.. Nemůžeš to aspoň zkusit? Podle mě by byl rád.." „Ne, nemůžu.. Zranilo by ho to.. Celou dobu jsem pro něj "mrtvá" a najednou bych se jen tam objevila.. To nemůžu." „Tam ho na to připravím!" „NE! Nic se nebude připravovat a bude to takhle." proč.. Proč si myslí, že by mu to ublížilo... „Mami.. Omlouváme se, že jsme způsobili potíže." sklopil jsem pohled, protože jsem to vzdal.. Ovšem, Lucius se nadechl a chystal se něco říct..  

  ,,Jestli je to takhle.. Hele vy jste Ukrajinka a váš manžel je Němec, je tak?" Byl jsem hodně sebejistý. Jen tak jsem to vzdát nechtěl.. ,,No ano, ale.." ,,Takže jestli nepůjdete, tak asi budeme muset zopakovat historii!" Jsem docela zvědaví, co mi na to řekne. ,,Jak to proboha myslíš?" Zeptala se Claire. ,,Já jsem z Ukrajiny a Valentín z Německa a máme se rádi! Pořád vám to nedochází?" Byla zaskočená a asi přemýšlela. ,,Jestli nepůjdete vy, tak pujdu já! Jsou mi jasné následky, ale za pokus nic nedám! A navíc chci už tuhle hloupou válku skončit!" Začal jsem křičet.. ,,Ale Luciusi to je nemož-" ,,Ne není to nemožné! A já a Valentín nejsme jediný takovýhle pár! Nezapomeňte na Williama a Miu!" Mia tam jenom stála a začala se červenat.. ,,Madam.. Podle mě má ten kluk asi i pravdu.." Claire se na Miu vražedně podívala.. ,,Luciusi! Vzpamatuj se už sakra!" Hodně rychle mi vlepila silnou facku.. 

Lucius najednou přestal a rychle se uklidnil.. „Matko! Přestaň.. Dobře, omlouvám se.. Vrátím se zpátky a nechám všeho.." matka vypadala překvapeně.. Proč? Tohle nechtěla? „Odcházím.." otočil jsem se a Lucius se na mě díval smutným pohledem.. „Nejdeš nikam..." chytla mě za zápěstí Mia.. „Paní.. Ne, Claire.. Všichni této války máme plné zuby! Když přesvědčíme lidí tady a budou to správní lidé, tam můžeme všichni spokojeně žít! Vy s kapitánem Kronerem, já s Williamem a Lucius s Valentínem.. Už tohle napovídá, že si rozumíme, jen to všechno bylo nedorozumění!" matce začaly téct slzy.. „Dobře.. Zkusíme to.." podívali jsme se všichni tři radostně na sebe „Ale! Musíme nejdřív trochu uklidit lidi v Ukrajině.." usmála se celkem spokojeně a já věděl, že by vše mohlo dobře dopadnout.. „Uklidit? Jak?" zeptal se Lucius a Claire měla chladný pohled v očích „Zabít všechny, kteří jsou nepotřební a mohli by to kazit.. Zůstanou jen ti, co mohou žít společně s námi!" zavraždit všechny.. Co chtějí pomstu..? Jak to chce udělat? 

  Byl jsem štěstí bez sebe! I když ta věta "Vyzebíjet všechny, co chtějí pomstu." Mě trošku děsí. Ale co. Na tváři jsem měl úsměv a byl jsem rád, že mi to vyšlo. Podešel k Valentínovi a hodil se mu kolem krku. Začal jsem štěstím brečet.. Podíval jsem se s úsměvem na Valentína a ten mi věnoval sladkou pusu. ,,Myslím, že jsou oba šťastní madam." ,,Vypadají tak." Nevnímal jsem je a dál jsem se líbal s Valentínem. ,,Ale to zabíjení musíme uskutečnit co nejdřív.." Řekl Claire a já se zarazil.. ,,Ale jak?" Hlesl jsem. ,,Ahh.. Jsi z rodiny Orlov, ne?" Teď mi to docvaklo.. Říkala to i ta žena.. ,,Takže mi chcete říct.. Že je mám vyzabíjet já?.." ,,My by jsme to nezvládli.. Předpokládám, že protestovat jich bude hodně.." Chvíli jsem přemýšlel.. ,,Fajn.." ,,Luciusi?!" Vykřikl Valentín.. ,,Ale potřebuju motivaci, jinak je nezabiju.." Ano.. Minule jsem toho grázla zabil jenom proto, že ublížil Valentínovi.. ,,To už nějak vymyslíme." Řekla Claire.. ,,Pojďte. Dám zvolat všechny vojáky a vojačky do hlavní haly.. Tak to všechno započne.." Řekl a my jsme kráčeli směr hlavní hala..  

  Kousek od haly se matka zastavila.. „Mio, odveď je tam.. Půjdu říct Sebastianovi, že má všechny povolat." „Sebastianovi..?" řekl potichu Lucius.. Matka kývla hlavou a odcházela.. „Kdo je to ten Sebastian?" optal jsem se, protože se zdálo, že to bude někdo ne moc vzdálený matce ani Luciusovi. „Uvidíš sám.. A teď pojďme." řekla s úsměvem Mia. 

 Nevím jak bude bratr reagovat na to, že se poprvé uvidí s někým koho asi ani moc nechtěl vidět.. Otevřela jsem dveře od Sebastianova pokoje... Tady není, že by byl v koupelně..? Vešla jsem dovnitř a zkusila zaklepat na dveře od koupelny. Nic... „Co tu děláš?" lekla jsem se, protože najednou stál Sebastian ve dveřích. „Musíš všechny povolat do haly!" „Proč?" „Protože se dva jistí muži snaží tuhle válku ukončit.. Nikdo to nechce a mohli bychom zase žít spokojeně." „Jsi si jistá toho, že většina nebude souhlasit?" „Právě.. Zabijeme ty, co nebudou souhlasit.." „Myslíš, že se to dá jen tak lehce udělat?" „Jo.. Mám plán...  

  Vydali jsme se směr hlavní hlava. Chvílku jsme šli a pak jsem se dostali před dvěre do hlavní haly. Slyšeli jsme, jak si tam lidi povídají. Asi jich tam už bude hodně. Dovnitř jsme ještě nešli. Čekali jsme na Claire. ,,Jsi si jistý, že to takhle bude v pořádku?" Zeptal se mě Valentín se smutným výrazem.. ,,Valentíne.." Řekl jsem jeho jméno, přišel jsem k němu a hodně silně ho objal. ,,Věřím, že nám to hezky výjde. A věřím, že si budeme krýt vzájemě záda.." Řekl jsem. Po chvilce objímaní, mi nadvihl bradu a dal mi hodně vřelou pusu, kterou jsem mu opětoval. Aniž by jsme se toho nadáli, už před námi stála Claire a usmívala se. ,,Jste ták rozkošní!" Řekla a já se začal červenat.. ,,Mami!" Řekl Valentín s úsměvem. ,,Fajn, fajn.. Myslím, že už tam jsou skoro všichni.. Jdeme?" Řekla Claire a mě přepadla nervozita.. ,,J-J-" Ani jsem nestihl doříct a Valentím mi skočil do řeči. ,,Ano mami." Řekl a usmál se na mě.. Claire šla a my jsme šli poslušně za ní. Vešli jsme do hlavní haly..