Svět se ocitl v chaosu, když se Německo a Ukrajina dostali do sporu. Rozpoutala se válka na život a na smrt. 18-cti letý kluk Lucius z Ukrajiny byl jeden z těch slabších a naopak 20-ti letý kluk Valentín z Německa byl jeden z nejlepších vojáků v Něm...
Když jsem se probral, uvidel jsem jak se Valnetín díva na můj obrázek s překvapeným výrazem. ,,Valenti-" Nedořekl jsem a najednou uhodil obrovský blesk a já se hrozně lekl.. Skočil jsem Valentínovi do náruče a doufal že mě to uklidní..
„Ehm? Hi." podíval jsem se s úsměvem na vystrašeného Luciuse.. Že by se bál bouřek? „You are afraid?" zeptal jsem se a on si uvědomil, že je v mé náruči.. „Hehe, no.." zasmál se a slez ze mě ten statečný muž!
Seděl jsem na posteli a čekal, co dál. Byl jsem hodně vyděšený.. Zase se zablesklo. Tentokrát jsem však spadl z postele a udřel si palici o roh skříně..
„Heheh." zasmál jsem se, protože je to opravdu trdlo.. On se na mě podíval stylem: Nečum a nesměj se.. Natáhl jsem ruku, abych mu pomohl vstát. „T-Thanks.."
Opravdu se už moc bojím.. ,,V-Valentine, why are you holding my drawing?" zeptal jsem se ho a slyšel jsem, jak studené a velké kapky dopadají na okýnko v koupelně..
„This is your family?" optal jsem se „Y-Yeah.." začínalo pršet ještě víc a rány kapek začínali být mnohem větší a silnější.. Šlo slyšet jen hřmění a déšť..
Nebudu mu lhát.. Zase se zablesklo.. Skočil jsem na něj a schodil ho na potel.. Ležel jsem na něm a objímal ho.. Nehorázně moc se třesu..
On se bojí až tak..? Objal jsem ho a přitiskl k sobě. Mám ale menší pocit, že to takhle dlouho nepůjde.. „Lucius.. C-Can y-you-" pochopil, co jsem chtěl říct a zvedl se. „Yeah.. Sorry." usmál se a podrbal se na zátylku.
,,V-Valentine I-I am really scared..." Opravdu už nevím co říkat.. Bojím se.. Nemám rád bouře.. Abych se uklidnil vzal jsem si další papír a začal znovu kreslit.. Kreslil jsem svou sestru Anabellu, která mi vždy v tom nejhorším zlepšila náladu..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Luciusova zesnulá sestra Anabella
Díval jsem se jak si šel pro papír a beze slov začal kreslit.. Vypadal najednou tak klidně a spokojeně.. Bylo to až děsivé! Zvedl jsem se z postele a šel za ním „Who is it?" otočil se a podíval se mi do očí „My little sister."
,,V-Valentine? Can you start learning German already?.." Opravdu to potřebuju.. ,,What do you want for this?" Chtěl jsem umět Německy ať to stojí, co to stojí.. Chci si s ním normálně povídat..
On se chce už učit Německy? Není to nějak brzo? Teď se děje spoustu věcí a ještě, aby se do toho něco učil.. „N-Now? Heh, okay." nevím jak dlouho to bude trvat, ale říkal, že se učí rychle.. Ovšem může to být pro něj obtížné..
Přešlo asi 5 hodin nepřetržitého učení. ,,Takže, pochybuju, že mi už rozumíš.. Teda že si to všechno pamatuješ al-" ,,Pamatuju.." ,,L-Luciusi?" ,,Říkal jsem ti, že se rychle učím.. I ze školy jsem kůli tomu vyšel dřív.." Byl to báječnej pocit mu rozumět.. ,,Valentíne, hrozně moc ti děkuju, že jsi mě naučil Německy!" Hodil jsem se mu kolem krku a chtěl mu dát pusu. Ale na poslední chvíli jsem se odtáhl.
