Estelle

2

Florence zrovna stála opřená o bar, a čekala, zda bude některý z mužů u stolu chtít její služby. Ano, byla kurtizánou. Takový život nechtěla. Jenom kvůli tomu, že byla sirotek, ještě k tomu dívka s pěknou tváří, se jí ujal místní nevěstinec. Nutně potřebovala peníze. Měla k zaplacení několik dluhů.

Když v tom kolem sebevědomě a pomalu procházela známá nájemná dýka, Estelle. Už jen pomyšlení na její jméno nahánělo strach.
Všichni muži u stolu ustali v hovoru, a podívali se na ní. Z jejich výrazů bylo vidět, že se báli, snažili se to skrývat, ale marně.

Jeden z mužů na ni kývl. Ona mu však kývnutí neoplatila. Z jejího výrazu bylo vidět, že je naštvaná. Nikdo se jí neodvážil zastavit.
Ona jen prošla, bouchla vchodovými dveřmi a vytratila se do ulic.

Všichni si najednou začali šeptat.
,,To byla Estelle. " Ozvalo se od jednoho stolu.
,,Ten, kdo ji tak vytočil, určitě nebude žít dlouho.." Zašeptal další muž nad korbelem piva.
,,Být vámi, neřešil bych to, abyste se ráno vůbec probudili, pánové. " Ozvalo se hlas ode dveří, kudy předtím přišla Estelle.
Byl to nejkrásnější muž, kterého kdy viděla.V jeho očích se ztrácela. A ty jeho krásné rty. Zůstala na něj zírat s otevřenou pusou.
,,Co ty o ní můžeš vědět, mládenče." Vypadal tak na dvacet. Starší určitě nebyl.
,,Jako generál královy první legie, vím víc než dost." Uťal ho sebevědomým úšklebkem. Všichni překvapeně vydechli a opět zavládlo napjaté ticho.
,,Omlouvám se generále, já jsem vás nepoznal. " Začal koktat muž. Ostatní, údajně jeho přátelé, byly ticho. Ani ho nebránili.
Generál na něj upíral svůj tvrdý pohled. Muž se začal nervózně vrtět. Enver by ho klidně mohl nechat viset na šibenici, za to, jak s ním mluvil.
,,V pořádku. Když mi koupíš pivo, zapomenu na to." Sympaticky se usmál. Potřeboval si to urovnat v hlavě. Hlavně hádku s jeho sestřenicí.
Trocha alkoholu mu měla k tomu pomoci.
Muži v hospodě na něj neuvěřitelně zírali. Na nejkrutějšího generála asi čekali jiný přístup. Florence nad jeho gestem překvapeně zamrkala.
,,Sedněte si k nám, jedno pivo pro generála!" Zahulákal pořád trochu roztřeseně muž na hospodského.
Generál si sedl k němu. Hned před ním přistál korbel piva. Sice nebude moc kvalitní, ale sám to navrhl.
Hospoda se pomalu zase dala do hovoru.
Enver vzal pivo do ruky a trochu se napil, opravdu to pivo stálo za nic. Ale rozhodl se, že to řešit nebude.

,,Co je nového v armádě, generále?" Opatrně se zeptal, ten stejný muž.
,,Přijímáme nové žoldáky, když jevíte takový zájem o mou práci." Zasmál se generál. Pro jeho překvapení se smál muž také. Už nebyl nervózní.
,,Syn hledá práci. Navrhnu mu to." Napil se muž piva. Generál si ho prohlížel od hlavy až k patě. Měl na sobě trochu dražší oblek, náhrdelník ze zlata - pokud to nebyl padělek. A opět drahé boty. Vypadal na bohatého obchodníka z velkého náměstí Kakly.
Ze zbraní, měl u sebe pouze meč.
,,Kolik let je vašemu synovi?" Odpověděl generál se zájmem. Armáda skutečně potřebovala nové muže, ale silné, žádná párátka, která se tam hlásí. Tenhle týden se jich přihlásilo šest a čtyři z toho vyhodili.
,,Je mu jedenáct. Škola mu končí na konci léta, pak by mohl nastoupit. " Navrhl obchodník. Jeden z můžu u stolu překvapeně vykulil oči. Řekl snad obchodník něco nového, co on nevěděl? Enver se rozhodl neřešit to. Ovšem šok z mužovi tváře pořád nezmizel.
,,Armáda potřebuje silné muže. I když je u nás čeká dobrý výcvik." S těmi slovy se napil piva. Snad obchodník pochopil, že pro slaboši zde neuspějí.
,,Nemáte se čeho bát, z mého syna budete mít radost. Kdy armáda nabírá nové členy?" Sebejistě vynachválil svého syna. To posoudí kapitán stráží a zbrojmistr. Výcvik trvá vždycky dva až tři měsíce, žoldáci bydlí na hradě a dostávají třikrát denně jídlo. Jejich rodiny platí pouze vstupní poplatek, ale jinak je to zadarmo.
Hodně mužů to využívalo, proto každého kontrolují a hned druhý den je vytrvalostní zkouška. Na kterou dohlíží i Enver - když zrovna není se svou legií někde pryč.
,,Každý začátek jara a podzimu, přesný den se ještě upřesní. Bude to vyvěšené na velkém náměstí." Odpověděl mu generál. Verbuje se dvakrát ročně.
,,Dobrá." Usmál se muž.
,,Jak se vůbec jmenujete?" Broukl generál. Obchodník se mu ani nepředstavil. Křupan jeden.
,,Jmenuji se Vernon de Bell. Jsem spoluvlastníkem obchodu s hudebními nástroji." Konečně se představil. Opravdu byl obchodník. Není divu, že měl tak drahý oblek, když se jeho obchodu tak dařilo.
Generál sice na žádný hudební nástroj hrát nikdy neuměl, ale přesto hudbu obdivoval.
,,Těší mě, ale teď už budu muset jít." Rychle dopil pivo a zvedl se k odchodu.
,,Nashledanou. " Odpověděl Vernon. Hospoda opět zmklka, když opouštěl hospodu.

Když Estelle opustila hospodu, šla si konečně na trh nakoupit něco k jídlu. Nechtěla si doma vařit, proto si koupila něco malého k rychlému snědení.

Když mířila domů, za tetou Gwen, která bydlela ve větším městském domě, který měl několik členů služebnictva, cítila že ji někdo sleduje, dotyčný se snažil být nenápadný, ale ona na něj přesto přišla. Nechtěla pronásledovatele dovést až k jejímu domu, proto zahla do vedlejší uličky.
Kličkovala po městě. Ale dotyčný ji pořád sledoval.

Vešla do jedné z dalších levnějších hospod a nenápadně se usadila ke stolu v rohu. Měla na sobě pořád kápi. Nikdo ji nepoznal. A právě proto ji nikdo nepozoroval. Vypadala jako normální obyvatel Kakly, který chce být nepoznán u pití alkoholu.
S očekáváním v očích pozorovala vchodové dveře. Během několika minut vešel dovnitř nějaký muž, také měl plášť. Začal se rozhlížet a procházel dál napříč hospodou. Byl to on. Estelle se usmála. Byla naštvaná. A on se jí připletl do cesty. Může si za to sám. Za chvíli bude ležet na zemi s dýkou v srdci.

Muž stál zády k ní. Ostatní lidé v hospodě se věnovali jídlu nebo pití. Nikdo se na ni ani nepodíval.
Byl nejvyšší čas. Rukou nenápadně vytáhla dýku. Znovu zkontrolovala jestli ji nikdo nepozoruje. A vrhla dýku směrem na srdce pronásledovatele. Dýka trefila oběť do páteře. Z rány mu začala téct krev, muž se skácel na zem a snažil se nadechnout. Lidé v hospodě zmlkli a začali křičet, někteří utíkali ven, jiní se rozešli k muži na zemi.
,,Vrah! Je tu vrah!" Vyběhla jedna z žen na ulici.
Nikdo ji nevěnoval pozornost. Teď byla její chvíle. Rozbrečela se, a trochu si posunula kápi z hlavy, aby všichni viděli její uplakaný obličej.
Zvedla se a odešla směrem k muži na zemi.
,,Petere!" Běžela k němu. To jméno si vymyslela. Chtěl si hrát na kočku a myš, tak to má mít.
Lidé se zmateně na ní otočili. Ona se jen rvala přes lidi k němu.
,,Je to můj muž. Petere vydrž! Doktora, sežeňte někdo doktora!" Křičela na lidi kolem. Lidé se rozutekli do ulic pro doktora a pro královskou stráž, aby nahlásili pokus o vraždu.
Zůstala tu s ním úplně sama. I hned přestala brečet a přitiskla mu dýku k hrdlu.
,,Kdo jsi, a proč jsi mě sledoval?" Tichým, děsivě klidným hlasem se zeptala.
,,Neřeknu ti to." Sýpal muž. Ona mu sundala kápi. Byl velice mladý.
Více než osmnáct mu nebylo. Měl světlé vlasy a černé oči. Působilo to nepřirozeně.
,,V tom případě ti nedopřeji rychlou smrt." Chladně se usmála, odebrala mu meč.
On na ní jen zíral. Neprosil o život, jiní slibují hory doly, ale on ne.
,,Tvá volba." Meč si připnula ke svému, prohledala ho, zda nemá nějaké další zbraně. Utrhla část ubrusu a zavázala mu oči a ránu. Do úst mu dala další kus, aby se nepokoušel křičet.
Musela ho odsud dostat, tady ho nemohla mučit. Napadlo ji, že ho odnese do skladiště nedaleko odtud.
Podepřela ho, a šla společně s ním do ulic, on spolupracoval a šel poklidně s ní. Ani nesykl bolestí.
Celkově to bylo zvláštní.
Na ulici vypadali jako žena, která táhne domů svého opilého muže zabaleného v plášti s kápí. Opět jim nikdo nevěnoval pozornost, ani stráže, kteří šli na polední obchůzku městem.

Když dorazili do skladiště, Estelle hodila muže na zem. Ten zalapal po dechu, jak ho rána zabolela.
Rychle zavřela dveře a zajistila je židlí.
Opět vytáhla dýku a přišla k muži. Sundala mu kápi, odvázala oči a vyndala mu ubrus z úst.
"Tak znova, kdo jsi a proč mě sleduješ?" Netrpělivě přešlápla z nohy na nohu.
"Nic ti neřeknu. D*vko!" Odsekl muž a plivl jí pod nohy.
"Jak tedy chceš." Zvedla ruku s dýkou a bodla ho do zápěstí levé ruky. Opět vystříkla krev. Muž vykřikl.
Začal na ni křičet nadávky, proklínal bohy, kroutil se bolestí. Estelle se spokojeně usmála, toto milovala a znala natolik dobře, aby si to užívala.
"Přestaň! Řeknu ti všechno, co chceš!" Zařval bolestí. Ona se vítězně usmála.
Vždycky dostane, to co chce.
"Kdo tě poslal a kdo jsi?" Zopakovala otázku a o krok od něj ustoupila, krev z jeho ran tvořila krvavou kaluž kolem něj.
"Jsem Phillip, najal si mě jeden muž, měl plášť, nevím jak vypadal, ani nevím kdo to je, ale je menší postavy a je tlustý. A má hodně peněz. "
Estelle zadržela dech, podle popisu to byl ministr Kingsley. Parchant. Zatracený Parchant.
"Je vás víc? Kdo mě sleduje?"
"Nevím."

Takže místo Williama Bakera zabije ministra.

Chladně se usmála a hodila druhou dýku po muži. Trefila srdce.
Phillip naposledy vydechl.

Další zbytečná oběť. Tohle si ministr odskáče.