Estelle

5

Jestliže teta byla léčitelka, jak to, že má smrtelnou nemoc nebo měla v krvi stále nějaký jed. Léčitelé dokázali uzdravit skoro každou nemoc, ale vždy si to vyžádalo daň, byly potom unavení, trpěli bolestmi hlavy nebo horečkami, čím víc to byla zákeřnější nemoc, tím víc to léčitel odnesl.
Pořád to ale nedávalo smysl.

Jestli byla teta léčitelka, zkusí ji uzdravit. Je to její rod, možná že ona nebo Enver byly tak i léčitelé. Ať to stojí, co to stojí, za záchranu tety to obětuje, i kdyby měla trpět ohromnou bolestí hlavy nebo omdlít na pár minut.

Zavřela dveře do chodby, a zatarasila je židlí. Poté si klekla vedle tety, chytila ji za ruku, a zavřela oči.
Estelle vypustila všechny myšlenky z hlavy. Vybavila si pouze ruku, která se natahuje do hluboké díry, nemaje konce, ruka putovala tmou dál a dál, až narazila na bílý pramen. Záře toho plamene oslňovala, vzhledem ke tmavému prostředí, kde se nacházela.
Estelle otevřela oči, zvedla ruku před sebe, na ruce se objevila bílá kapka, bylo to neuvěřitelné. Šlo o kouzlo. Mohla by si tím vydělat velké množství peněz. Taková ironie, nejlepší nájemná dýka s darem léčitele, osud má očividně dobrý smysl pro humor.
Ruku s bílou kapkou položila Gwendoline na studené čelo. Kapka dopadla na její čelo a celé nehybné tělo se rozzářilo. Dívka pohybovala rukama nad jejím čelem.
"Teto, prosím, uzdrav se." Zašeptala, aby ji nikdo neslyšel. Kdokoliv mohl stát za dveřmi a poslouchat.
Při jejich slovech, cítila jak bílá kapka, která teď pohltila celé tělo, nabývá na síle, že by se uzravovala? Že by dar léčitelství bojoval proti jedu nebo zákeřné nemoci, o které nikdo neměl ani ponětí?
Usmála se. Gwen bude zdravá a Enver šťastný. Její rodina bude opět v pořádku - nebo to, co z její rodiny zbylo.
Tělo Gwendoline stále zářilo, Estelle cítila únavu. Začala jí klimbat hlava, oči se jí zavíraly. Ještě vydrží. Musí vydržet. Musí tetu uzdravit. Z nosu jí opět začala téct krev, tentokrát ve větším množství. Ne. Ne. Ne. Snažila se proti tomu bojovat. Nechtěla omdlít. Jenže ta věc byla silnější. Vysávalo ji to. Zabíjelo ji to a ona to nemohla nijak zastavit, prostě to nešlo, nevěděla jak to zastavit.

Všechno se zatočilo a pak byla jen tma. Tma a neskutečná bolest.

Bylo tu tu znovu, vír vzpomínek, nebo okamžiků z budoucnosti. Estelle se stále motala hlava a obrazy kolem byly nejasné, toto se zatím nikdy nestalo. Vize byly zcela běžné, ale něco takovéto.. Její tělo se klepalo naprostým vyčerpáním, každý sval v těle ji bolel. Cítila smrt, jak se pro s úsměvem natahovala, jak se na ni těšila - a všichni ti mrtví, které za celý svůj život zabila, tam na ni čekali těšíc se na odplatu. Takováto je smrt? Neměla to svým obětem za zlé. Nebránila se, když pulz jejího srdce slábl víc a víc. Už nechtěla bojovat. Chtěla pouze zachránit tetu. Zaplatila za to svým životem. Sbohem Envere. Sbohem teto. Uvidí konečně svou matku, a svého otce. Co vlastně za svůj život stihla? Stala se nejlepším nájemným vrahem, většina lidí si myslela , že bude starší, jenže ona byla dívkou. Byla tím, o co usilovali muži o několik let starší, než byla ona, či Enver. Byla legendou. Ještě několik generací se bude vyprávět o Estelle. Stihla se také jedenkrát zamilovat, a to byla obrovská chyba, její milý byl zmanipulován a použit proti ní. Nakonec skončil mrtvý, nebyla to rychlá smrt, nýbrž mučení. Proto si zakázala lásku, už Gwendoline s Enverem pro ni byly nebezpečnými, ta myšlenka že by se jednomu z nich něco stalo kvůli ní.

"Estelle." Ozvalo se poblíž, nedokázala určit z jaké strany, jelikož se vše motalo, byla doslova uprostřed ničeho. Ten hlas jí byl povědomý, ale nevěděla odkud.

"Estelle." Zopakoval ten stejný hlas, tentokrát se před ní objevila ženská postava, netočila se, byla jediným pevným bodem tady. Dívka na ni zírala, až ji oči bolely, nedokázala postavu zaostřit, přesto ji připadala povědomá. Odkud?

"Sluníčko moje, tak moc jsi mi chyběla, jsem tak ráda, že se opět potkáváme." Takto ji oslovovala jen jediná žena na planetě. Její Matka. Gina. Postava Giny se vyjasnila, vlasy měla volně rozpuštěné padající po zádech až po pas, barvou byly totožné, jako dívčiny vlasy. A ty oči, stejné jako měl Enver, Gwendoline a samotná Estelle. Její tělo zdobily jednoduché tyrkysové šaty. Estelle věděla, že matka tuto barvu milovala. Jenže její matka byla mrtvá už několik let a teď stála před ní. Dívka si svou matku prohlédla od hlavy až k patě, chtěla si ji zapamatovat, každý detail její tváře, tón hlasu. V tom případě musela být mrtvá i Estelle.

"Matko? Jsi to opravdu ty?" Nejistě se dívka zeptala, bušící srdce očekáváním cítila až v krku, o jejich očích plných slz nemluvě. Nikdy nevěřila, že ji znovu uvidí, a teď tu stála, mluvila s ní.

"Jistěže jsem to já." Usmála se Gina. Roztáhla ruce do objetí. Estelle se rozeběhla a objala svou matku. Cítila její vůni, parfém který používala se za ta léta nezměnil. Stály tam v objetí, dívka plakala štěstím. Chtěla pouze znovu vidět svou rodinu. Její přání se splnilo.

"Kde to jsme?" Po chvíli se zeptala dívka, stále roztřesená z toho, co se momentálně odehrávalo.

"Na pokraji života a smrti, je na čase odejít - zemřít. Proto jsem za tebou přišla, abych ti ukázala cestu." Utřela rukou slzy na Estellině tváři. Z jejího výrazu se nedalo nic vyčíst. Opravdu radost sdílela pouze mladá dívka? Jiná matka by skákala radostí, avšak Gina tu stála pevně jako skála.

"Opravdu jsem mrvá? A co Gwendoline, je na živu?" Zamrkala dívka, aby zahnala další slzy. Neunikl ji úsměv Giny, který nikdy předtím neviděla, byl příliš sebevědomý a falešný. Pokud by bylo možné, aby svůj život obětovala za tetu, neváhala by.

"Má ubohá sestra, Gwendoline, je mrtvá, při pokusu o její záchranu jsi neuspěla a sama jsi se připravila o život." Opět ten nic neříkající výraz. Její matka nikdy neuměla své city skrývat. Takto by se nikdy nechovala. Jenže ta tvář a hlas, vypadala přesně jako ona.

"Jak to?" Zalapala po dechu dívka. Zemřela zbytečně, Enver teď bude úplně sám. Sevřelo se jí srdce nad ztrátou tety. Ona zabila svou tetu.

"V naší rodině je dar léčitelství, a ty jsi příliš nezkušená, zabila jsi ji." Vyřkla ty slova nahlas. Opět ten nic neříkající výraz. Byla to opravdu její matka? Přece by ji zmohla ztráta své sestry. Nebo by alespoň měla vztek vůči Estelle. Žádný cit se však neobjevil. Proč?

"Já.. jsem zabila svou tetu.. a tvou sestru?.." Lapala po dechu Estelle. Celá tato situace se ji nezdála, přesto přistoupila na matčinu hru. Přiměla své slzy opět téct.

"Ano, už je čas odejít, setkáš se tam s ní." Odvětila bezcitně matka. Gina k dívce natahovala ruku. Až teď se usmála, chtěla aby šla s ní. Chtěla aby zemřela. Toto se pravé Gině nepodobalo. Nebyla to ona.

"Slibuješ?" Popotáhla dívka.

Gina se pouze vědoucně usmála. Další lež, jak se má odsud dostat?