Estelle

13

Dívka zmateně následovala Estelle, svou bývalou Paní domu. Slečna Estelle měla namířeno do městské banky, prý si chtěla vyzvednout obnos peněz, které tu byly uloženy na její jméno. Dívka nevěděla, jestli to bylo z dědictví po paní Gwendoline, nebo to byla pouze cena za její nečistou práci, ani to vědět nechtěla, hlavní je, že budou mít kde bydlet. 

Dívka musela počkat na svou paní před budovou banky, bylo to velice divné, ale nechtěla se do takových záležitostí plést. Čekala tu dobrou hodinu, než přišla Estelle s úsměvem na rtech, o kterém dívka věděla, že je vítězný a šťastný, natolik ji  znala.  Pro jistotu se na nic neptala, oběma stranám to vyhovovalo, protože vešli do bohaté čtvrti, kde je pozoroval snad každý občan, který zrovna byl doma a krátil si dlouhou chvíli zíráním z okna a pozorováním nových lidí. 

Estelle si vyjednala okamžitou schůzku s majitelem celého domu, šlo o starého tlustého staříka, který nosil kolem krku zlatý náhrdelník. Stačilo by ho jen přetočit a zatáhnout, během několika vteřin by se majitel udusil. Ovšem si nemohla dovolit ho zabít přede všemi těmi drbnami z okolních budov. Majitel byl celý upocený a nedbale obléknutý, Estelle ho nejspíš doslova vyhnala z postele ven. 

Stařík otevřel dveře, pokynul dívka aby vešla dovnitř, původně vše chtěl vyřídit venku na ulici, jenže Estelle byla proti tomu, nechtěla zbytečně přitahovat větší pozornost, než bylo nutné. Jelikož stařík zjistil, že podle tónu a držení jejího těla neměl šanci více diskutovat, nakonec s ní musel souhlasit. Služebná zmateně vkročila dovnitř za svou paní, do teď byla nervózní, všechny ty pohledy, které na ni upírali. Stačil jediný klidný pohled Estelle a ihned se uklidnila. Neměla důvod se bát, nebyla tu sama. Kdyby jen stařík věděl, s kým má tu čest, pomyslela si služebná.

,,Ve druhém patře, je jeden velký volný střešní byt, pokud dovolíte, provedu vás ním, vážená paní." S neklidem v hlase promluvil stařík, který měl co dělat, aby se mu neklepaly ruce a hlas.

,,Co ty na to, sestro?" Zeptala se Estelle služebné. Dívce otázka vyrazila dech, avšak nenechala na sobě znát překvapení, proto se přinutila vyloudit úsměv. 

,,Ráda se tam podívám, střešní byty mají své kouzlo."  Promluvila s lehkostí, říkala pravdu, když byla malá a její matka s bratrem byly ještě naživu, bydleli v jednom střešním bytě, dívka ráda chodila po střeše, i když to měla zakázané. Jedna z mála šťastných vzpomínek, které za svůj život měla.

,,Tak tedy jdeme." Zavelel stařík a odešel směrem ke schodům, které vypadaly velice nově. Jak je ten dům starý? Schody dokonce ani nevrzaly, pomyslela si Estelle, která ani nepostřehla vrzání pantů u vchodových dveří. Další z mála výhod pro její profesi. Po necelé minutě došli do druhého patra, kde se stařík zastavil a vytáhl z kapsy klíč.

Dveře se bez žádného zavrzání otevřely. To, co obě dívky spatřili, jim vyrazilo dech, nesnažili se své překvapení skrýt. Byt byl ohromný a navíc krásný. Zdi byly obložené světlým dřevem, podlaha místy plná koberců. Estelle milovala vůni dřeva. Hlavní dveře vedli do obývacího pokoje, ve kterém stály dvě velké, tmavě zelené pohovky, naproti nim byl zabudován ve stěně krb. Nesměla chybět ani police na knihy v jednom z rohů. Byla tu také dvě okna s výhledem do ulice, parádní místo pro sledování příchodu nezvaných hostů. Obývací pokoj byl propojený s menší kuchyní.  Uprostřed kuchyně byl dubový stůl a u něho čtyři židle. Služebná neodolala a přejela rukou po krásné práci truhláře. 

,,To není možné! Sestro podívej! Mrazící skříň na potraviny!" Šťastně zvolala služebná, která byla naprosto mimo z nejnovější vymoženosti vynálezců. Tato věc musela stát jmění. Vedle mrazící skříně byla malá, avšak prostorná linka určená pro přípravu jídla. Nechybělo tu ani umyvadlo. 

,,Tam za těmi dveřmi, jsou dvě ložnice, které mají i své vlastní koupelny." Otevřel jedny dveře stařík a nechal dívky, aby si místnosti prohlédly. Služebná toužebně zírala na ohromnou manželskou postel s nebesy, už nebude muset spát na tvé malé posteli. A ta příjemně měkká matrace! Součástí ložnice bylo i křeslo, sladěné do světle zelené barvy, stejně jako koberec a nebesa postele. Nacházely se tu také dvě šatní skříně. Dívka ani nestihla dojít do koupelny, když v tom se přiřítila její paní se spokojeným výrazem, který u ní už velmi dlouho nespatřila.

,,Bereme ho, řekněte si cenu." Usmála se nedočkavostí s jiskřičkami v očích. Stařík spokojený z nadcházejícího přívalu peněz chvíli přemýšlel a počítal.

,,Pět set zlatých, je to nový byt a jeho součástí je i kompletní nábytek." Estelle by přísahala, že místo očí měl na chvíli zlaté mince. Služebné poklesla brada, byla to astronomická částka. Sama by tuto částku nikdy nedala dohromady. Toto si opravdu mohl dovolit jen bohatý člověk.

,,Žádný problém." Natáhla k němu ruce Estelle, ve kterých byly dva velké měšce plné zlaťáky. Kde tolik peněz vzala? I stařík byl překvapený. Přijal peníze, dal Estelle do ruky klíč a odešel se slovy:

,,Do hodiny k vám přijde úředník, sepíše s Vámi smlouvu." A zabouchl dveře. Bylo slyšet jak rychle sbíhá schody s radostí z nových peněz.

Služebná se nad tím zasmála. 

"Vítej doma." Promluvila Estelle s klidem v očích.