Estelle

61

Estelle se zhluboka nadechla a zlehka pootevřela oči, denní světlo ji oslepilo, proto je ihned opět zavřela. Hrudník měla stažený ohromnou bolestí, nic jiného ji však nebolelo. Zkusila pohnout popáleným ramenem, necítila nic jiného než lehké mravenčení. I přes bolest se usmála. Měl pravdu, jako vždycky. 

Po chvíli oči opět otevřela a zaostřila na postavu sedíc po její pravici. Podepřela se do sedu, žádná odezva bolesti nepřišla. Osoba vedle ní se usmála až v jejich smaragdových očích zajiskřilo. Princ vedle ní seděl neschopen jediného slova. Věděl, že to dokáže. Ale netušil čím si tam musela projít. Ta neskutečná bolest, co měla v očích mluvila za vše. Neměl odvahu se na takto brzy zeptat.

,,Jak dlouho jsem byla mimo?" Zeptala se ochraptěle, princ se natáhl pro sklenici s vodou na nočním stolku vedle postele a podal ji vražedkyni. Rozechvělýma rukama sklenici s vděčným kývnutím přijala a přiměla se na pousmání. 

,,Tři týdny," odpověděl zaraženě, jako kdyby si teprve teď uvědomil, jak dlouho byla pryč. Estelle vylétla obě obočí a překvapeně zamrkala. Tři dlouhé týdny, přitom tam čas běžel úplně jinak, pomaleji, byla tam sotva jeden den. 

,,Všichni z mé rodiny a doprovodu již odjeli domů, nikdo nevěděl, jak dlouho to potrvá než se probudíš," pokračoval s pohledem upřeným do jejích očí. Nebo neprobudíš, nemusel dodávat nahlas. Estelle to zahřálo u srdce, zůstal tu s ní. Nedokázala si představit, jaké rozepře tu musely panovat mezi princem a jeho matkou. 

,,Děkuju, že jsi zůstal se mnou." Lehce nemotorným pohybem položila prázdnou sklenici na noční stolek a chytila ho za ruku, kterou jemně stiskla. Kupodivu se necítila provinile. Tímto jí dokázal, že ji skutečně miluje. 

,,V dobrém i zlém," pousmál se a palcem přejel přes její prstýnek. Nemusela se na něj podívat, velice dobře věděla, že jsou zasnoubení. Teprve teď s tím začnou být opravdové starosti. Ale oni to společně zvládnou.

,,Něco bys měl vědět," posunula se na posteli blíže k němu a chytila ho i za druhou ruku. Jeho tvář se změnila na nečitelný výraz, po chvíli lehce kývl. Estelle se zahleděla do smaragdových očí a pustila se do vysvětlování.

,,O mém minulém vztahu víš, několikrát jsem se o něm zmiňovala a vše, na co jsi se zeptal, jsem zodpověděla. Ale jednu věc jsem nemohla zmínit před nikým. Kromě nás dvou o tom nikdo nevěděl, až do té doby než tu byl magický spánek a hrozba, že se nikdy neprobudím. Musela jsem to zatajit kvůli mé profesi. Vím že to je k neuvěření a budeš naštvaný, možná mě i opustíš, ale říct ti to musím. Před pěti lety se mi narodila dcera." Vydechla a sledovala prince před sebou. Byl natolik překvapený že zapomněl zavřít ústa. Věděl, že Estelle je samé překvapení, ale toto nečekal. Ranilo ho to, že mu nevěřila a až hazard se smrtí ji dokázal přimět, aby to někomu řekla. Na druhou stranu to chápal. Nejlepší nájemná vražedkyně všech dob měla dceru, která by byla snadným terčem.

,,Kolik ti bylo, když.." Stále tomu nemohl uvěřit, natož dokončit celou větu. Myšlenky se mu honily jedna přes druhou.

,,Patnáct." Odpověděla s lehkým napětím v hlase. Trochu se od ní odtáhl a rukou si prohrábl rezaté vlasy. 

,,Omlouvám se, že jsem ti to neřekla dřív, ale nemohla jsem riskovat její život. Je na tobě, jak se k tomu postavíš, a já budu tvé rozhodnutí respektovat." Položila mu ruku na záda a po chvíli ji raději opět stáhla pryč. 

,,Miluju tě Estelle, stále si tě chci vzít a strávit po tvém boku zbytek života. Tvou dceru budu milovat jako vlastní," pohlédl na ni s naprostou něhou v očích. Takto vypadá bezpodmínečná láska, pochopila vražedkyně. To všechno, čím si prošla, mělo nakonec šťastný konec. 

Estelle se mu vrhla kolem krku a slíbila si, že se již nebude bát dalšího rána.