Estelle

30

Enver byl vzteky bez sebe. Celé odpoledne nemohl sehnat svou sestřenici ani princeznu. Když vyslechl stráže před komnatou princezny, div se na ně neutrhl. Princezna prý údajně odjela s Estelle na vyjížďku, neznámo kam. Podle řečí stráží, princezna odjela naprosto dobrovolně, a všechny stráže nechala zde, i přes jejich námitky, ale ona jim to zakázala. Byla možnou nástupkyní trůnu, její slovo bylo zákonem. Pouze král stál nad ní, proto museli poslechnout.

Enver byl jak na trní, neměl stání, dokonce požádal prince, aby si s ním zašermoval. Atilla souboj přijal, ale po necelé hodině byl odvolán na schůzi, kterou svolal místní král. I když byl Enver propocený a unavený, své obavy se o princeznu se nezbavil. Co když chce sestřenice použít princeznu, aby dosáhla svých cílů? Třeba bude chtít výkupné. Princezna oproti ní byla zcela bezbranná, jako ovce proti vlkovi.

Večeři se rozhodl vynechat, proto šel rovnou do svých komnat. Měl veliké štěstí, protože se na chodbě málem srazil s princeznou a Estelle.
Obě na něj překvapeně pohlédli. Estelle měla na sobě bojový oblek, ten stejný jako včera. Alessia měla na sobě jezdecký oblek, který ji slušel. Obě dívky se předtím něčemu smáli, ale smích když spatřili generála, tak je smích přešel. Enver prohlédl princeznu vědoucím pohledem, byla zdravá a neměla na sobě žádnou stopu po boji, dokonce působila uvolněně. Věděla vůbec koho měla vedle sebe? Estelle odhadovala jeho postoj, jako kdyby věděla, že ho vytočila, proto se nepatrně pousmála.

"Vaše Veličenstvo, kde jste celý den byla? Po všech čertech jsem vás sháněl, prošvihla jste schůzi rady.." Promluvil generál spěšně, dosud ho neopustil ten zvláštní pocit. Pohledem nezavadil o Estelle, s tou si to vyřídí později. Princezna si ho překvapeně prohlédla a pak si povzdechla.

"Vzala jsem si den volno, nemusíš se o mě bát, umím se o sebe postarat, navíc jsem měla s sebou tuto dívku, lepšího ochránce jsem si s sebou nemohla vzít." Pokynula k dívce u jejího boku, nezapomněla se přátelsky usmát, v tom úsměvu nebyl žádný osten, byl to pouze upřímný úsměv.Protože ti zachránila život, je nejlepší. Generál pochopil skrytý význam těchto slov.

"Její výsost souhlasila, že si se mnou vyjede na vyjížďku, pokud chceš mohu ti podat hlášení o cestě, generále." Promluvila tentokrát Estelle, vystupovala naprosto nenuceně, ovšem v jejích očích byla stopa hrozby. Cizí člověk by se otočil a utíkal by. Ale Enver na sobě nedal znát neklid, přestože se mu dívka před ním vysmívala. Chtěl ji vyslechnout a to také udělá, ovšem ne před princeznou.

"To nebude třeba. Máte se prý zastavit za princem Atillou, Vaše Veličenstvo." Promluvil generál k oběma dívkám, které stály před ním. Už by se nikdy nechtěl postavit proti nim, když byly spolu, nešlo se s nimi domluvit, přistoupily pouze na svá pravidla. Generála trochu zamrazilo při pomyšlení, že si jeho sestřenice našla přítelkyni, která má možnost usednout na trůn.

"Děkuji ti." Rozloučila se princezna s vražedkyní a generálem zároveň, poté odešla do svých komnat. Estelle vyčkávala co její bratranec udělá a jak se zachová, dost dobře věděla, že se chystá s ní promluvit, a že to nebude příjemný rozhovor. Proto se vyzývavě usmála. To stačilo aby svého bratrance vyprovokovala. Enver se rychle nadechl a přimáčkl dívku ke zdi v rychlosti blesku. Ona však věděla že toto udělá, navíc byla rychlejší, proto bratrance zlehka kopla do rozkroku - pro účinnost jeho naštvanosti. Generál se skácel na zem a pustil svou sestřenici. Stráž před princezninými komnatami byla natolik chytrá, aby do souboje nijak nezasahovala. Bylo by to naprosto zbytečné. Proto dělali, že si ničeho nevšimli.

Estelle si klekla před svého bratrance, který seděl na zemi v bolestech, opírajíc se o zeď chodby. Generál při jejím pohybu zatajil dech, ale nebál se, přece jen si o to říkal ne?

"Opravdu si myslíš že ji chci zabít? To jsi tak takový hlupák? Znáš mě celý život a stále mi nevěříš." S ledovým klidem zašeptala tichým hlasem Estelle do ucha svému bratranci, tak aby to slyšel pouze on. Chápala, že se obával o bezpečí princezny, ale přece nezabije člověka, který ji má rád. Estelle by nikdy nezabila člena královské rodiny, ani za nejvyšší nabídku. Navíc v princezně našla přítelkyni a spojence.

"Já.. Ona.. Je..Princezna..A.. Ty..Jsi.." Sotva dýchal s bolestí, kterou mu vražedkyně způsobila. Bolest se mu odrážela i v očích, ovšem bylo to nezbytné, mohlo to dopadnout daleko hůř. Enver byl hlupák, že se takto nechal vyprovokovat. Nakonec na to doplatil. Estelle dost dobře věděla co tím myslí. Proto si dávala na čas s odpovědí.

"Ty ji miluješ." Potichu promluvila vražedkyně, v těch slovech nebyla stop po žádném citu. Jaká ironie osudu, ona našla zalíbení v princi Atillovi a její bratranec čirou náhodou miloval jeho sestru - dvojče. Později, promyslí to později. Nyní našla slabinu svého bratrance a taky důvod, proč se tak choval. Estelle prohrábla bratrancovi vlasy - jejich vlasy. Chápala postoj svého bratrance, nyní už ano.

"Já.." Ochraptěle odpověděl generál, jehož stále neopouštěla bolest z intimní partie těla. V jeho očích se zrcadlila panika. Generál se nadechl a snažil se vyvrátit tuto větu, ale nemohl. Jeho sestřenice na to přišla, jemu samotnému to došlo také až v tento moment. Estelle ho však umlčela vědoucím pohledem. Ani ho to nepřekvapilo, mělo by?

"Chápu to, víc než si myslíš." Odpověděla pouze vražedkyně, zvedla se na nohy a postavila se, na její tváři nebyla ani stopa po zlobě či smíchu. Enver by přísahal že se jeho sestřenice vyjádřila zcela upřímně. Koho však mohla milovat po smrti Bastiana? Nikdo ho nenapadl.

"Bolest do několika minut ustoupí, víš kde mě najdeš." Promluvila nahlas tak, aby to slyšeli i stráže na chodbě. Byl to chytrý krok, velice chytrý. Nyní mu sestřenice připadala o tolik starší a zkušenější než předtím. Enver byl rád, že to byla jeho sestřenice a přítelkyně. Kdyby se měl s touto dívkou utkat v souboji na život a smrt, věděl že by zemřel, i přes svůj výcvik neměl nejmenší šanci.

V tom mu to došlo, jeho sestřenice byla vyvolená a požehnaná. V jejích žilách kolovala krev mocných předků.