Estelle

7

,,Est, v klidu lež, zamotala se ti hlava a hrozně jsi upadla," promluvil Enver, na jeho tváři byla vidět starost, nikoliv zármutek. Copak to neví? Neví že jeho matka zemřela? 

,,Přesně tak slečno, upadla jste a máte vymknutý kotník, pár dnů to bude bolet, ale nebojte během týdne budete jako rybička." Promluvil tentokrát druhý muž v místnosti. Moment, byla ve svém pokoji, ležela na posteli v oblečení, které měla na sobě když se snažila uzdravit svou tetu. Gwendoline! Co sakra dělal doktor u ní, když mu ve  vedlejším pokoji zemřela pacientka? 

,,Gwendoline!" Zamumlala ochraptělým hlasem dívka. Chtěla zakřičet, ovšem sucho v jejich ústech to nedovolilo.

,,Co jsi říkala?" Optal se, teď už bezstarostný Enver. Jak může být tak v klidu? Copak o ničem neví?

,,Pane Envere!" Doběhla do místnosti jedna ze služebných. Všichni se na ni zmateně otočili. Estelle si nedokázala vybavit její jméno. Jak se sakra jmenovala?

,,Vaše matka!" Zaječela služebná. A bylo to tu. To čeho se nejvíce dívka obávala. Enver se rozeběhl na chodbu, přímo k Gwendolině pokoji, doktor neváhal a utíkal za ním. Služebná se tak tak stihla uhnout, aby ji nesrazili. Narovnala se  a utíkala
za nimi, měla štěstí že ji to napadlo, jinak by ji samotná Estelle dokopala k tomu, aby se rozešla a případně jim pomohla.

Dívka se posadila, trochu se jí při tom prudkém pohybu zamotala hlava, vedle postele na nočním stolku, byl džbán s vodou a hrnek. Nalila si pití a vypila dva plné hrnky.

Přehodila nohy přes postel na zem, v levé noze cítila ohromnou bolest v oblasti kotníku. Rozhlédla se po pokoji, stála tu opřená dřevěná hůl. Byla dva metry od postele. Estelle se pro ni nějakým způsobem musela dostat. V duchu zaklela.

Nadechla se a stoupla si na nohy. Levá  noha se jí ihned podlomila pod náporem nepředstavitelné bolesti. Dívka zalapala po dechu.
Přenesla váhu na pravou nohu, a dokulhala k holi.
Spěšně ji popadla a doskákala do pokoje tety Gwendoline.
,,Je mi líto.." Promluvil doktor smutným hlasem, uslyšela ho ještě dřív než vešla do místnosti.
,,To nemůže být možné..prosím.. zachraňte ji..prosím!" Naléhal Enver. V půlce věty ho zradil hlas, téměř šeptal.
Estelle vešla do místnosti. Služebná ji přispěchala na pomoc. Jindy by odmítla, ale sama by to už  nedokázala. Služebná podepřela dívku z druhé strany. Estelle ji poděkovala. Poněkud snadněji dokulhala k židli vedle postele. Dívka neměla odvahu upřít pohled na mrtvou osobu na ní.
Později. Podívá se  později.
S oddechnutím dopadla na židli a ještě jednou poděkovala služebné, ta se jen usmála se slzami v očích. Gwen tu každý miloval, byla k lidem tak laskavá. I služebnictvo utrpělo velkou ztrátu.
,,Opravdu se nic nedá dělat. Paní Gwendoline je na lepším místě než je tento, je mi to líto, Envere." Položil ruku Enverovi na rameno. I doktor měl slzy v očích. Enver jen zakroutil hlavou a padl na kolena. Jeho matka byla mrtvá. Opustila ho. Ani se nestihl rozloučit. Zůstal na světě úplně sám. Vždycky matku chránil a teď selhal.
,,Nechte nás prosím o samotě." Promluvila konečně Estelle. Pořád se vyhýbala pohledu na postel.
Doktor se služebnou chápavě kývli a odešli, nezapomněli zavřít dveře.

,,Envere, já.." Tentokrát pohlédla na postel. Teta vypadala jako když usnula do tvrdého spánku. Jen její hrudník se nezvedal. A barva jejího obličeje, byla nepřirozeně bílá. Cítila žluč až v krku.

,,Nestihl jsem se ani rozloučit. Měl jsem tu být s ní.." Vyčítal si Enver.
Dívka chtěla popadnout jeho ruku, jenže byl od ní moc daleko a ona byla připoutána k židli.

,,Envere.." Chtěla mu to všechno říct, i kdyby to znamenalo, že ho navždy ztratí. Nemohla by žít ve lži. Navíc to své tetě slíbila.

,,Nemusíš nic říkat Estelle. Chápu to." Chytl matku za ruku. Na sestřenicise ani jednou nepodíval. Byl to strašný pohled, vidět jak se takhle trápí a nebyla schopna mu nějak pomoc.