Estelle

45

Estelle spala několik dní, propadala se do snů a vzpomínek, které ji vábily a nemohla je odlišit od reality..

,,...Nad čím přemýšlíš?" Odhrnul její neposedný pramen vlasů pryč z obličeje. Při tom pohybu ucítil známou vůni levandulového šampónu. I přes to se přemáhal, aby si k vlasům nepřivoněl. Vrazedkyně ho koutkem  oka sledovala, koutky jí přitom lehce zacukaly. Věnovala se výhledu kolem,   - odpočinek - tak by to nazvala. Seděli vedle sebe na nádherné louce plné květin. Panoval tu takový klid, že i hmyz a okolní ptactvo bylo tišší než obvykle. Teplý letní vánek načechrával jejich vlasy a pohrával si se stébly trávy. Nad nimi se tyčila divoká jabloň s tlustým kmenem a rozvětvenými větvemi. Strom poskytoval jediný stín na celé louce.

,,Nad tím, jak budeme vypadat za dvacet let," řekla trochu méně hlasitěji než původně chtěla. Vzhledem k tomu, že nebyli ani zasnoubeni, nemohli myslet na chvalnou budoucnost. Na rodinu. Společnost už byla taková. Navíc oba dva byly z bohaté vrstvy obyvatel, o to víc by je lidé odsuzovali.
Nejlepší vražedná dýka a bohatý lord mají nemanželské dítě? Taková zpráva by kolovala nekonečné měsíce po městě. To dítě by bylo terčem všech, kterým se zprotivila. A to nemohla dopustit. Přes to všechno s ním chtěla zestárnout a zemřít v jedné posteli, obklopena svými dětmi a vnoučaty.
,,Budeme žít ve velkém panství. Větším než hlavní město. Obklopeni svými dětmi a vnoučaty. Již nikdy nebudeme muset vzít do rukou zbraně. Budeme žít v míru, vytvoříme pro naše děti lepší svět. Svět bez válek a krveprolití. My dva to společně dokážeme, přísahám na svůj život." Hleděl jí zpříma do očí, kde mohla spatřit téměř hmatatelný důkaz onoho příslibu. Dokázala si představit malou holčičku s hnědými vlasy a šibalským úsměvem. Na svět se dívajíc průzračně modrýma očima.
Mít rodinu je tou nejkrásnější věcí na světě, zároveň to však byla mocná zbraň, kterou lze použít proti vám samotným. Dost dobře to věděla z vlastních zkušeností. Nemohla to však vyslovit nahlas, protože mu věřila.
Věřila příslibu lepších zítřků pro nadcházející generaci, přitom ona sama sotva dospěla. Proto ho se slzami v očích políbila nechajíc své myšlenky stranou..

,,Stell, věř mi, to netrefíš," odhadoval vzdálenost mezi nimi a terčem, který byl několik yardů od nich, jeho střed nedokázal zaostřit. I když byl dobrým lukostřelcem, věděl že by se netrefil. Estelle natáhla luk na maximum, zamířila a po chvíli popošla o několik stop doleva, Bastianovu poznámku ignorovala. Opět natáhla tětivu na maximum, zamířila, vydechla. Poté sklonila luk k tělu. Dýchala tak klidně, jako kdyby věděla, že ten terč trefí. Bastian k ní pomalu přišel, ona uhýbala pohledem, stále zírajíc na vzdálený terč. Díky teplému jarnímu počasí měli na sobě lehké kožené oblečení doplněné plášti. Věděl, že je nervy bez sebe, proto jí chtěl rozptýlit. Dotkl se jejího pravého boku, ruku posouval až k žebrům, díky tomu se kousla do rtu a lehce zaklonila hlavu. Dost dobře věděl, co na ni platí, teď se to jen potvrdilo. Estelle chtěla víc, než jen tyto doteky, nyní však měla jiný cíl. Prohrábla jeho blonďaté vlasy a kousek od něj odstoupila. Chtěla to, ale musí to počkat do večera. Bastian zmateně vydechl zírajíc na ní s čím dál větší touhou. Pohled mu opětovala, přitom znovu napnula tětivu na maximum, na ruce se jí vyrýsovaly svaly viditelné i přes kožený oblek. Šíp s výdechem vypustila vstříc vzdálenému cíli. Stále na něj zírala tím chtivým pohledem. Tak tak se držel, aby jí nepopadl do náruče a neodjel s ní vstříc domovu. ,,Čistý střed," mrkla na něj vítězným úsměvem,  přitom se otočila na patě,  jdouc vstříc svému koni, kterého si ráno půjčila v městských stájích. Nebyla tak bláhová, aby šla k dalekému terči po svých. Jen co vylezla do sedla, pobídla koně do cvalu. Chvíli tam otupěle stál, zíral na Estelle uhánějíc na koni po zelené louce. Poté nasedl na svého hnědáka a cválal za Estelle. Když jel kolem terče, zacukaly mu koutky. Opravdu se trefila čistě do středu.

..Jelikož přicházela zima, krátili si volné odpoledne procházkou po náměstí. Výjimečně nebojovali, nejeli na vyjížďku či se nebavili o bojových technikách. Byl to její nápad. Chtěla navštívit místní divadlo, odjakživa milovala umění a obdivovala nadanost herců. Ten den dávali tragédii s prvky komedie, tzv. tragikomedii s výstižným názvem Kurtizána a lord. Samotný název byl fraškou, jelikož většina lordů  v dnešní době měli manželku a syna - dědice titulu. Bastiana nikdy divadelní hry nebavili, nepřišel jim na chuť, ale dnes výjimečně doprovodil Estelle. Estelle se oblékla do krásných, tmavě zelených šatů s mnoha drahokamy kolem pasu. Byla to příjemná změna jí vidět takto oblečenou, místo obvyklé košile a bojového obleku. Divadelní hra pojednávala o tom, jak se mladý, bohatý lord zatoulal do městského nevěstince, kde se chtěl opít do němoty, zaplatit si nějakou lehkou ženu  a ráno odejít. Jenže místo toho zde našel svou životní lásku. Vzhledem ke společenskému postavení to však nebylo možné. Ona byla chudá a stále bez svobody, dlužíc nevěstinci velké množství peněz za její ,,výchovu." Lorda však milovala nade vše, byla to láska na první pohled. Několik týdnů se scházeli tajně, dokud se lord nerozhodl kurtizánu vyplatit ze služeb nevěstince a vzít si ji za ženu. Celé jeho okolí bylo pobouřeno, rodina ho odepsala, on si však stále stál za svým názorem a láskou. Měsíce cestovali společně po světě, kurtizána mezitím zjistila, že je těhotná. Ten den se jejich lokomotiva srazila s jinou lokomotivou. Všichni na místě zemřeli. Lordova rodina ho stále nepřijala, proto nechali obě jejich těla v neoznačeném hrobě hnít..

Týden na to Bastian zemřel.