Estelle

50

Několik hodin si povídaly, až do té doby, než se začalo stmívat.  Estelle měla vyschlá ústa a byla velice unavená, i když spala několik dní. Zranění si vyžádalo svou daň. Enver se do teď neobjevil,  vražedkyně pro něj nechala jednou poslat služebnou, i ta se do teď nevrátila. Je možné že ho hledala, třeba se někam vypařil, aby unikl nežádané společnosti. 

Alessia byla celá rozlámaná, jak ležela na posteli vedle vražedkyně. Na to, že byla ještě ráno na smrtelné posteli, se dokázala smát. Obdivovala ji za to. Kdyby ona byla na jejím místě, neměla by na cizí lidi náladu, celý den by proležela v posteli o samotě. S hordou zákusků, že to vůbec přežila. Estelle měla tuhý kořínek, na to že byly téměř stejně staré, princezna si nedokázala představit, jaké to muselo být, se od malička učit bojovat. Nedokázala si představit malé děvčátko s mečem v ruce. 

,,Už půjdu, musíš se trochu prospat, ke snídani ti nechám donést nějaký zákusek. Potřebuješ něco?" Vyskočila z postele a u toho lehce zívla. Rezaté vlasy měla ledabyle rozházené, ale za to měla upřímný úsměv na rtech.

,,Léčitelka nebude moc ráda, když si to sem služebné napochodují s čokoládovým dortem." Pousmála se Estelle navzdory bolesti. Musela se ještě napít uklidňujícího čaje než usne. Doufala, že se tentokrát trochu lépe vyspí.

,,Tak ho sním sama." Tragicky protočila očima, oči jí přitom pobaveně jiskřily. Uhladila si pomačkané šaty a naposledy se podívala na Estelle. 

,,Proč mě to nepřekvapuje." Zívla vražedkyně a toužebně se podívala na džbán s čajem. Princezna ihned pochopila a přinesla jí nalitý pohár. 

,,O tomhle by se měli psát dějiny. Princezna starající se o vražedkyni." Zažertovala Estelle, když vypila pohár do dna. Ihned pocítila jeho uklidňující účinky. 

,,Nikdo by tomu nevěřil, dobrou noc," pousmála se, postavila pohár na stolek vedle postele a odešla pryč z komnaty. 

Estelle se za ní ještě několik minut dívala. Očekávala, že se objeví bratranec, ale nepřišel. Nakonec čekání  vzdala a propadla do bezesného spánku.

Druhý den jí vzbudily sluneční paprsky, samou nelibostí zamručela. Jak mohla být tak bláhová a zapomenout na závěsy? V duchu se za to profackovala, protože by to ve svém momentálním stavu nesvedla. Pomalu otevřela oči, tentokrát se jí už hlava nemotala. Byla v komnatě sama. Cítila se ale o dost lépe než předešlý den. 

Všimla si malého zvonečku, který přibil vedle džbánu a poháru s čajem, jenž někdo dolil. Musela spát opravdu tvrdě, když neslyšela vrzat dveře. Lehce se podepřela lokty, aby si mohla sednout. I přestože měla krásně měkkou matraci, byla celá rozlámaná z neustálého ležení. V pravé noze jí přitom zacukala bolest, ale nebylo to nic hrozného. 

Zírala na hodiny před sebou. Byl téměř čas oběda a ona spala tak dlouho, že zmeškala snídani, princezna se určitě s libostí pustila do jejího čokoládového dortu. Navzdory tomu, že nejedla jak je týden dlouhý, neměla stále na jídlo ani pomyšlení. Zahleděla se na své ruce, na části z nich, které zůstávaly viditelné. Noční košile jí končila u ramen a dlahy začínaly u zápěstí. Její ruce byly podivně hubené. Zvedla levou ruku do úrovně ramene, nebolela, ale cítila napínání svalů, jak se přemáhají. Dost dobře věděla, že stejně na tom budou její nohy, nemluvě o pravé noze. Spustila levou ruku a odhrnula pokrývku. Levá noha byla také hubenější, než si pamatovala. Zadívala se na zabandážovanou nohu. Píchlo jí u srdce, když si vybavila princova slova. Zkusila pohnout prsty, cítila jak se svaly napínají, a i přes všechno úsilí, se pohnul jen palec s ukazováčkem. 

Poradí se s léčitelkou a bude tvrdě pracovat, aby mohla znovu opět chodit. Dokáže to, proto se vrátila zpět. 

Byla cítit potem, potřebovala nutně lázeň. I když nevěděla, jak se vykoupe i za pomoci služek, zazvonila na zvonek na nočním stolku. Okamžik potom se otevřely dveře do komnaty a vešel dovnitř strážný, muž ve středních letech, který byl stále v kondici, jelikož se mu pod brněním rýsovaly svaly. 

,,Přejete si, má paní?" Zeptal se milým, ale mužným hlasem. Estelle chvíli přemýšlela, jak by ho porazila, kdyby došlo ke střetu. Vypadal jako dobrý voják, jinak by ho sem nepostavili. U boku měl připnutý meč, na zádech štít. Někde měl určitě schované i dýky. Nemluvě o kuši v jeho levé ruce, která byla nabitá. Pokud by byla rychlá, vyrazila mu kuši z ruky, měla by skoro vyhráno. Ale pokud by stihl zamířit a zmáčknout spoušť, byla by mrtvá.

,,Nech zavolat služebné, potřebuji nutně lázeň," poručila mu Estelle, dle klidu v jeho očích, nevěděl koho má před sebou. Jinak by se zdráhal, bál se jí. Jindy by ho popichovala, vysmívala se mu, že je tak hloupý. Ale dnes bylo všechno jinak.

,,Ano, má paní. Chcete nějaké konkrétní služebné?" Stále měl ten nic neříkající výraz. Jeho otázka nebyla zcestná. Každý s vyšších šlechticů nebo královské rodiny měl své oblíbené sloužící, které si nechal vždy zavolat. Jelikož tu byla vražedkyně nová, moc jich neznala, nebo spíš jejich služby dříve nepotřebovala. Odjakživa se jí příčilo nechat za sebe dělat práci jiné lidi, když to zvládala sama. Nyní ale potřebovala pomoct.

,,Ta dívka, co tu byla včera, když jsem se probudila. Zbytek vyber podle tvého uvážení." Nezmohla se na autoritativní tón, vzhledem k tomu, že oba měli stejné společenské postavení. Až na to, že Estelle měla peníze a byla princovou bojovnicí. 

Voják jen kývl a byl téměř na odchodu, když ho vražedkyně zadržela.

,,Děkuji," řekla na rozloučenou. Voják překvapeně zamrkal, což byl jeho první projev emocí za celou dobu. Ve tmavých očích se mu mihla jiskra, která byla hned pryč.

Poklonil se a odešel spěšně pryč.

Za chvíli dorazili čtyři služebné, první z nich šla dívka, která tu stála včera. Estelle dost dobře věděla, že v jejích komnatách se také nachází koupelna s vlastní vanou. Stačilo se tam jen dostat. Dvě služebné k ní přišli s odhodláním ve tváři.

,,Podepřeme vás, chyťte se nás." Vybídla jí starší z nich. Estelle se zatnutými zuby přehodila obě nohy z postele dolů. Pravá noha jí při tom pohybu div bolestí neupadla. Služebné byly v tu ránu u ní, podpírajíc jí. Opatrně se zvedla, celou váhu měla přenesenou na levé noze. Bude muset do koupelny doskákat. Pravou nohu měla nataženou před sebou. Rána jí pálila jako čert. 

,,Jsem moc těžká," namítla vražedkyně po třech skocích směrem do koupelny. 

,,Ještě kousek, má paní." Řekla opět starší služebná, nevšímajíc si její poznámky. 

Během několika minut se dostala do koupelny, kde na ní čekala teplá lázeň, kterou připravily zbylé dvě služebné. Estelle nevěděla, jak se má vykoupat, aniž by si namočila dlahy. 

,,Ruce a pravou nohu si necháte opřené o hranu vany, nohu vám pomůžeme držet, abyste neměla mokrou dlahu. Možná vás zranění budou bolet, ale budeme pracovat rychle, než se nadějete, budete znova v posteli." Dvě služebné ji podepřely, mezitím co třetí jí opatrně sundávala noční košili. Neměla spodní prádlo, i když před nimi zůstala nahá, necítila ani špetku studu. Další bod jejího výcviku nájemného vraha. Byla ženou a nesměla se stydět za svoje tělo. Jelikož tělo je smrtící zbraň, proč by se za něj měl někdo stydět?

Jedna ze služebných zalapala po dechu, když spatřila její jizvy po celém těla, ať už na zádech, stehnech nebo dokonce levém rameni. 

,,Nic není zadarmo." Odpověděla Estelle na její nevyslovenou otázku. Služebné určitě věděly, kým doopravdy byla. Pomohly jí klesnout do vany, málem potichu zavzlykala blahem, když její tělo kleslo do teplé vody. Pravá noha jí čouhala ven z vany, stejně tak i ruce. Služebné jí rychle, ale pečlivě omyly. Vlasy dokonce hned třikrát, vzhledem k tomu, jak moc byly zpocené. 

Když byly s koupelí hotové, vražedkyně je nechala odejít. Chtěla být chvíli sama a relaxovat. Už dlouho se necítila tak příjemně, navzdory jejímu zranění.