Estelle

20

Estelle si nedovolila plakat, ne před Deane, i když spala, před nikým nechtěla plakat, ovšem ten zármutek, který dva dlouhé roky tak značně skrývala, se dostával zpět na povrch.
Vražedkyni bylo jasné, že teď může na spánek zapomenout, její hruď spalovala známá ohromná tíha. Kdyby byla aspoň trochu opilá, nebrala by to tak, takže všechen alkohol z ní vyprchal.

S nesmírnou tíhou  vstala z postele, neobtěžovala se chodit po špičkách, i když bývalá služebná spala, protože by ji jen tak nic neprobudilo.  Estelle přišla k oknu, z něhož bylo vidět na čtvrť bohaté vrstvy obyvatel, podle měsíce byly přibližně dvě hodiny ráno, to už značný počet lidí ve městě spal, ovšem někteří se právě probouzeli, noc je nejlepší pro vrahy a jejich úkoly, nemluvě o různých bojových potyčkách opilců. A to dívka potřebovala, musela se nějak vybít. Oblékla si tedy svůj oblíbený bojový oblek s černým pláštěm , připojila k tomu několik dýk a meč. Vlasy si zapletla do copu, který nechala volně spadat po zádech. Byl čas na boj, jehož rytmus ji volal a vyzýval. Pocítila náhlý adrenalin a tento velice známý pocit, který tak milovala, znala ho lépe než dětskou ukolébavku.

Otevřela okno, a vyskočila na středu vedlejšího domu, nemusela se ani rozhlížet, věděla, že ji nikdo nesleduje, tito zbohatlíci všichni do jednoho určitě už spali.
,,Jmenoval se Bastian." Blesklo ji hlavou, do teď si pomatovala ty nádherné modré oči, ve kterých se topila, jako v nejhlubším oceánu světa. Prudce s sebou trhla, nechtěla na něj myslet, nemohla se znovu zhroutit, už ne. Její tělo si nejspíš myslelo opak, když si opět vybavila jeho nádherný obličej, na který do své smrti nezapomene, a ty nádherné světlé vlasy, které její ruce prozkoumaly už tolikrát. Dívka se neudržela, a dala si ohromnou facku, takhle to dál nešlo. Musela vypadat, jako blázen, kdo by totiž mlátil sám sebe? Jenže ona věděla, jak se zaměstnat, aby tyto vzpomínky zmizely.

Vzpomínky sice zmizely, ale tíha v hrudníku byla jen horší. Město si z ní asi udělalo srandu, jelikož se objevila nedaleko jedné větší hospody, kde kypěl noční život. Seskočila ze střechy s ladností divoké nebezpečné šelmy.

Rozrazila dveře do hospody, kde hovor trochu utichl. Většina lidí byly vojáci, kteří propíjeli svůj plat, našli se tu také osoby v pláštích, nejspíše nájemní vrahové, nabízející své služby, žádný se dívce nemohl rovnat.  Potulovaly se tu také kurtizány, které byly nejspíše majetkem majitele hospody.  Díky bohu, že šlo o dražší podnik, kde se pivo dalo pít. Když lidé spatřili Estelle na prahu, byla to jen osoba zahalená v plášti, odvrátili od ní pohledy a na dále se věnovali svým předešlým rozhovorům či hádkám.
Estelle toužila být nepoznána, tak to také zůstalo, její plán byl až směšný.  Chtěla počkat, dokud se nerozpoutá nějaká místní rvačka, a ona se připojí. 
Někdy tak snadné a přitom tak obtížné.

Dívka si sedla do rohu k jednomu stolu, jen necelý metr od ní byly vojáci, Estelle je poznala, patřili do první legie, jež velel její bratranec, ta ironie byla směšná.

Do dvou minut se u ní objevila dívka, která obsluhovala, vražedkyně si objednala jedno pivo, nechtěla přitahovat zbytečnou pozornost, do doby než to bude třeba. Musela uznat, že se jí dívka nebála, vlastně nikoho se tu nebála a vystupovala uvolněně  a nenuceně. Odvážné děvče, kéž by ona byla v mládí stejná.

,,Neměli bychom  takhle popíjet, když se pozítří odjíždí." Promluvil jeden z vojáků v lesklé zbroji, pozorujíc pivo před ním. Jeden další voják souhlasně zamručel, a na to do sebe kopl další korbel piva. Estelle se nepatrně napřímila, první legie někam odjíždí?
"Klid příteli, všechno už máme připravené, tak proč si před cestou trochu neužít?" Položil mu ruku na rameno jeden z dalších vojáků, kývl směrem k pivu a poté ke kurtizáně. Vražedkyně se napila piva, opravdu to nebyla levná břečka, kterou prodávali  v jiných částech města.
"Asi máš pravdu, generál by řekl to samé, a královská rodina se to nedozví." Nakonec souhlasil první voják a upil z korbelu piva, který svíral v ruce.
"Jedeme s nimi až pozítří ráno, kocovinu mít už jistě nebudeš." Zasmál se druhý, poplácal ho po zádech, svou ruku položil na stůl.
Kam jede královská rodina? Jindy ji to nezajímalo, ale je to do toho zatažený její bratranec, nakonec se návštěva hospody vyplatila. Znala celou královskou rodinu, kdyby se mohla nějakým způsobem přikrást k jejich průvodu, bylo by to velice užitečné.  Vždycky snila o tom, poměřit síly s princem Atillou, obávaným válečníkem, a možným následníkem trůnu. Dívka si byla jistá, že by dokázala vyhrát, ovšem byl by to velice náročný boj. V životě ho neviděla bojovat, ovšem většina mužů  prohrává boje s ní, protože nejsou tak obratní a rychlí, jako je ona, což je jedna z výhod její výšky a pohlaví.