MY STALKER (MY HUNTER)

~25~

Můj mobil začal zvonit a jako vždy mi oznamovat, že je to zasra.. ráno. Aspoň že už je čtvrtek, ale zas přijde Hunter! Nemůžu dnešek nějakým kouzlem přeskočit?

Otevřela jsem skříň a popadla první co mi padlo pod ruku. Černé kraťasy a bílé tílko, ještě jsem přes tílko přehodila
červeno-černou lehkou košili.

Vlasy jsem si dnes nechala rozpuštěné a zuby jsem si samozřejmě vyčistila. Vzala jsem si tašku a sešla schody. Rozloučila jsem se s rodinou a vyšla ze dveří.

U školy na mě nikdo nečekal, jelikož Monica měla pořád teplotu. Šla jsem do své skříňky a zase se tam objevil dárek. Zhluboka jsem si povzdechla a vyndala sušenky Bebe.

Vešla jsem do třídy, kde mě přivítala Jacky s Alexou. Sedla jsem si na své místo a jako každý den jsem umírala nudou.

*****

Učitelka zase mluvila o nějakých blbostech, ach ta matika. Hrála jsem si s tužkou a něco si čmárala do sešitu.

„Rey! Když si tak pěkně maluješ, tak to určitě skvěle umíš a můžeš jít vypočítat tento příklad." Sykla po mě a prstem ukázala na tabuli. „Já?" Zeptala jsem se nejistě. „Vidíš tady ještě nějakou jinou Rey?!" Zasyčela učitelka. Vstala jsem z lavice a šla k tabuli. Nervózně jsem vzala křídu a začala psát nějaký vzorce. „Zítra tě znovu přeskouším a jestli to nebudeš umět tak si mě nepřej!" Křikla. „Ale vždyť já jsem ještě ani nezačala počítat." „No právě, už teď to máš špatně, sednout." S povzdechnutím jsem si sedla zpátky na svou židli. Díky bohu, že už je to poslední hodina.

Na oběd byly palačinky, ty jsou asi jednou za rok. Byla celkem legrace, s holkama jsme se pořád smáli nějakým kravinám. Když jsem chtěla jít sama domů, odchytl si mě Tom.

„Čau, můžu jít s tebou?" Zeptal se, ale moje odpověď ho asi nezajímala, prostě šel se mnou. „Chceš něco?" Zeptala jsem se když jsme byli kousek od našeho domu. „Ty někoho máš?" „Ne." Zareagovala jsem okamžitě.

Přišli jsme před můj dům a já začala odemykat. „Tak ahoj." Řekla jsem a čekala, že odejde, ale on neodešel. „Když teda nikoho nemáš, tak by ti to nemělo vadit." Řekl s šibalským úsměvem a zatlačil mě do domu. Začal mě líbat a já sebou začala škubat. „Přestaň!" Zakřičela jsem a on mi začal stahovat tílko. K mojí smůle měl větší sílu než já. „Dost, já to nechci." Začala jsem křičet ale on mě ignoroval a začínal mi rozepínat poklopec u kraťasů.

Už jsem přestávala mít sílu ho pořád odstrkovat. Bůh nebo někdo se nade mnou smyloval a zničeho nic jsem uslyšela silnou ránu a Tom byl na zemi. Tekla mu krev z nosu a cizí noha do něj začala kopat. Pak ho,kdo jiný než Hunter, můj dnešní zachránce, chytil za krk a přirazil ke zdi. Škrtil ho a pak ho vyhodil dveřma a ještě ho těmi dveřmi úmyslně bouchnul. Tom se začal snažit utíkat a Hunter se za ním chtěl rozběhnout.

„P-p-prosím n-nechoď pryč." Vykoktala jsem skrz vzlyky a u těla jsem si držela tílko. Díky Bohu, andělům a všem co jsou na nebi. A Hunterovi, který mě zachránil. Seděla jsem na schodech a celý ten výstup pozorovala. „Ššš, už je to dobrý, nic se nastalo." Hunter si sedl vedle mě a konejšivě mě obejmul. Tekly mi slzy a on si mojí hlavu přitlačil na svou hruď. „Děkuji." Zašeptala jsem. „To je samozřejmost, dokud tady budu nikdo ti nikdy neublíží." Řekl pro změnu on. „Chceš kakao?" Zeptala se a já přikývla.

Šel se mnou nahoru. Řekl mi, ať se převleču a že mi za tím udělá kakao. Samozřejmě jsem souhlasila, když jsem se převlékla vzala jsem do rukou mobil. Teď bych na něj teoreticky zavolat policii. Tom tě asi fláknul do hlavy nebo co?! Hunter tě zachrání a stará se o tebe a ty na něj chceš volat policii?!!
Uznávám, ne, to je špatný nápad, to bych byla nevděčná zrádkyně.

Položila jsem mobil na noční stolek a v tu samou chvíli přišel Hunter do pokoje. „Tady je kakao." Řekl a s úsměvem mi podal hrnek. „Normálně bych se zeptala, jestli v tom něco je, ale dneska ti věřím." Vyslovila jsem svou poznámku, ale usmívala jsem se u toho, abych aspoň trošku odlehčila atmosféru. „Dnes?" Pobaveně povytáhl obočí. Nic jsem na to neodpověděla a místo toho položila hlavu na jeho rameno. Obejmul mě a přitiskl blíž.

Normálně bych se obejmout nenechala, ani nic podobného, ale teď jsem potřebovala obejmout a uklidnit a navíc Hunter mě zachránil.

Upila jsem kakaa a hrnek jsem pořád pevně svírala v rukou. „Nechceš zítra zůstat radši doma?" Zeptal se. „Ne, vždyť se nic nestalo." „Ale stalo." „To je v pohodě, já zítra do školy půjdu." Rozhodla jsem se znova se napila kakaa. „Jsem tak rád, že po tobě Tom vyjel zrovna dneska, nepřežil bych kdyby ti něco udělal třeba včera a já tě nemohl ochránit." Řekl a prohrábl mi vlasy. I když s ním většinou nesouhlasím, na této větě něco bylo, s čím jsem souhlasila.

Další část je na světě 😍 doufám že se vám líbila a napište do kom co si o Tomovi myslíte 😉. Vote potěší.
S láskou